Láska je sestrou smrti III. ✔

|ZA SEDMERO HORAMI|

/23.4. 2016/

Tři dny utekly od chvíle, kdy Paul Travers unesl Lucy Weasleyovou. Snad každý student v Bradavicích ze své paměti nemohl vymazat vzpomínku, když šestnáctiletý Eduard Weasley přiběhl do Velké síně, zatímco všichni večeřeli a rozeřval se zoufale se slovy: ,,Pomoc! Travers unesl Lucy Weasleyovou!"

Eduard se cítil zničeně, zoufale a zlomeně. Vyčítal si každou sekundu, že k ní nebyl blíž a nedokázal ji zachránit od spárů toho nechutného smrtijeda. Když onehdy říkal Lucy, že na něj nedolehla deprese, krize a strach z nadcházející války, teď konečně pochopil, o čem všichni mluví. Začínal se bát stínů a usínal s myšlenkami na to, jaká pohroma se stane zítra.

Mezitím běsnila celá rodina Weasleyových, především její otec Percy s matkou Audrey a mladší sestrou Molly. Denní věštec měl rekordní prodej, když Percy se slzami v očích rozhořčeně prohlásil, že se postará o to, aby Traversovi mozkomoři vysáli duši.

Každý kouzelník v Británii konečně pochopil, že staré časy se vrátily. Smrt Potterových byla veliká rána a únos Lucy Weasleyové také otřásl celou zemí. Ovšem nejednalo se o jediné pohromy, které svět zasáhly. Smrtijedi si vybírali i jiné oběti, motáky a mudlovské šmejdy, aby strach neupadal.

°°°

Lucy Weasleyová otevřela oči a rozhlédla se okolo sebe. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Přemisťování jí nedělalo dobře a na malý moment se jí zatočila hlava. Nacházela se v domě, to věděla jistě. Všimla si vysokého stropu, perských koberců a jistě velmi cenných obrazů na stěnách. A právě se probudila v posteli s nebesy.

Neměla ponětí, kde se nachází a byla si jistá, že tohle je nějaká vila. Pravděpodobně Traversovo. No, ano, už si vzpomíná. Vzpomněla si na bradavické pozemky, její učení se na NKÚ s Edem a pak najednou zjevení Paula Traverse. Zvedla se z postele a snažila si prohlédnout místnost, ve které se nacházela.

Všimla si velkého množství šatníků. Jeden z nich náhodně otevřela a nacházely se v něm jen šaty, sukně nebo halenky. Ani jedny kalhoty. Měla skoro pocit, jakoby se vrátila v čase. Také si všimla velikého zrcadla, před kterým se nacházela toaletní stůl s trojnožkou. Na stole se nacházelo spousta hřebenů, sponek, skřipců či broží.

Naproti posteli na západní stranu se nacházelo okno. Přistoupila k němu a pochopila, že se nachází ve druhém či třetím patře, ale rozhodně ne v přízemí. Přímo před ní se nacházely rozlehlé zahrady, kde všude rostly krásné květiny. Celý domovní komplex byl obehnaný dvoumetrovou hradbou a velkou branku, kterou do vily vedla vydlážděná cesta. Ale za hradbou se nacházel jen les, který snad neměl konce.

Lucy nevěděla, zda se nachází ve Skotsku, Irsku, Walesu, Americe či Rusku. Zahlédla první dveře, za které vzala, ale vedly jen do koupelny. Něco takového viděla snad jen ve filmech. Její táta byl spíše na moderní styl než rustikální, takže také měli dům, ale úplně odlišný.

Vrátila se zpět do ložnice, odkud přišla a zkusila druhé dveře. Kupodivu šly otevřít a tak se Lucy dostala na chodbu a pomyslela si, že tohle místo je neskutečné bludiště. Je tu někde její únosce? Pravděpodobně musí být, protože přeci by si nedělal takovou práci s tím, aby ji unesl a pak nechal zdrhnout.

Docupitala ke schodům a sešla dvě patra až do přízemí. Dům měl tolik místností, že si nedokázala představit, že se v nich Travers vyzná. Po chvilce bloudění se dostala do kuchyně, kde zahlédla celou bandu skřítků. V tu chvíli, pochopila, jak někteří smrtijedi dokážou být bohatí.

,,Slečno Lucy, už jste vzhůru," uklonil se první skřítek a další tři ho následovali. ,,Dovolte, aby se vám představila moje maličkost, Amos. Amos je hlavní skřítek v kuchyni pana Traverse."

,,Těší mě, Amosi," pousmála se Lucy při pohledu na skřítka, který o sobě mluvil ve třetí osobě.

,,Potěšení je na Amosově straně, slečno," pokračoval Amos. ,,Zde je skřítka Missy, je tu nová a zaučuje se. Tohle je Amora, ta umí ty nejlepší dezerty, takže až budete mít na něco chuť, je vám plně k službám. A poslední Amosův pomocník je Ramsey, ten umí výborně dělat s masem. Pan Travers nám sdělil, že vaše oblíbené je především hovězí, takže dneska-"

,,Pan Travers vám sdělil, že mám ráda hovězí?" zopakovala vyděšeně Lucy a chytla se za linku. ,,Jak to může vědět?"

,,Když si vás pan Travers vybíral, tak zjišťoval úplně všechno," prozradil jí Amos, zatímco se za ní ozvalo hluboké ,,Ehm."

Lucy se hbitě otočila a ve dveřích do kuchyně byl o panty opřený vlk, o kterém byla řeč. V tu chvíli rudovláska oněměla a snažila se vymyslet nějakou chytrou větu, kterou by mohla říct. ,,Dobré ráno, květinko," pozdravil ji černovlasý muž šarmantně a Lucy až samotnou překvapovalo, jak moc se ho nebojí.

,,D-dobré ráno," oplatila mu pozdrav trochu nejistě a on se zkoumavě podíval na skřítky.

,,Do práce, Amosi, ať to švihá," popohnal skřítky. ,,Dneska budeme slavit."

Následně opustil kuchyni a Lucy ho instinktivně následovala. Najednou se oba objevili v obrovském jídelním sále, kde se na stole nacházela veliká spousta jídla. V sále také bylo hodně světlo díky podlouhlým oknům, skrz které bylo vidět do překrásných zahrad.

,,Dej si, květinko," pobídl ji s úsměvem a odsunul jí židli, kterou ji chtěl nabídnout, aby se posadila. ,,Nabídnu ti horkou mléčnou čokoládu. Sám si dám kávu, ale vím, že sama ji nepiješ ráda-"

,,Jak tohle můžete vědět?" otázala se dívka zděšeně. ,,Já vás znám jen z novin a pokud vím, tak jste ještě před měsícem seděl v Azkabanu."

,,Měsíc je dlouhá doba, drahá," zahýbal flirtovně obočím. ,,Za tu dobu jsem stihl hodně věcí."

,,Ano, třeba zabít Potterovi," odvětila zpříma a on zavrtěl hlavou.

,,Mrzí mě, že si o mně něco takového myslíš," povzdechl si na oko zklamaně. ,,Já nezabíjím, tedy většinou ne. V tom se vyžívá především můj švagr, Eduard Rosier. Já jsem vždycky nejlépe sloužil jako špeh."

,,Že mě to nepřekvapuje," ušklíbla se pro sebe Lucy a zakousla se do wafle, kterou Paul polil karamelem. ,,Takže mi řekni, proč já a za jakou cenu mě plánuješ pustit? A proč mám pocit, že se o vězně staráš nějak moc pečlivě? Chodí tě snad kontrolovat Amnesty International?"

Paul se zasmál. ,,Ty nejsi vězeň, lásko," usmál se na ni. ,,Víš, už jsem na světě nějaký ten rok, i když na to nevypadám. Proč na to nevypadám? Moje matka je Monique de la Vito, moc krásná víla. To ze mě dělá vnuka Harolda a Sybil de la Vito. Moje sestřenice je Florence de la Vito, což je ta holka, která teď žije v Singapuru s tím ehm.. mudlou."

,,Takže stárneš výrazně pomaleji," pochopila Lucy a on se znovu chytl slova.

,,Narodil jsem se v roce 1927," ušklíbl se Paul. ,,Ale vílí geny na mě působí, i když nemluvím se zvířaty a furt vypadám na sladkých třicet. Tohle mi vždycky můj drahý švagr Eduard záviděl, protože ten na svůj věk vypadá."

,,Co jsem tedy, když nejsem vězeň?" zeptala se znovu zrzka. ,,Dojímá mě tvůj životní příběh a tvoje věčné mládí, ale to ani důvod, proč jsem tady. Jsem tedy výkupné, že ano?"

,,Ani zdaleka, květinko," usmál se tak nevinně a zároveň ďábelsky. ,,Ty máš cenu vyšší než si dokážeš představit. Alespoň pro mě tedy. Já si tě totiž nevybral náhodou. Zaujal mě tvůj původ, krása i mládí. Můžeš mi toho dát tolik."

,,To přeci nejde," znervózněla Lucy. ,,Já mám za čtrnáct dní první zkoušku NKÚ a určitě už jsem na každém novinovém plátku v Británii. A rodiče mě najdou."

,,Čekal jsem více vzpurnou reakci," pousmál se Paul, vstal od stolu a pomalu přecházel k její židli.  ,,Ale neboj se, já tě před těmi rebely ochráním."

,,Ochráním?!" vyhrkla. ,,To je moje rodina, moje přátelé! Celý můj život je v Bradavicích. Teď se mám učit na NKÚ a ty mě tu držíš."

,,Líbí se mi, s jakou samozřejmostí mi tykáš," říkal s takovou klidností. ,,Ale mohu tě se v tuhle nemusíš učit na NKÚ, protože se do Bradavic nevrátíš. Nepotřebuješ se učit zbytečná kouzla, jakým tě učí profesor Longbottom či Finnigan. Tobě bohatě postačí ta kouzla, která v sobě máš."