Láska je sestrou smrti III. ✔

|LUSKNUTÍM PRSTU|

/15.3. 2016/

Iris polykala jeden bonbón za druhým, aby jí nezalehly uši a vykláněla se z okénka. Přes ní se nakláněl její spolusedící - Kilián Flint - s mobilním telefonem, doufajíc, že něco vyfotí. Mezi mraky a obláčky už pomalu vykukovalo krásné město, jež dostalo jméno New Orleans.

Černovlasá dívka byla nadšena. Po sedmnácti hodinách na cestě se jí tohle opravdu zamlouvalo a ona konečně viděla město, o kterém skoro šest let snila. V uších měla zasazené sluchátka a poslouchala písničku A sky full of stars od mudlovské skupiny Coldplay a už teď věděla, že tohle bude jeden z momentů, který si bude pamatovat navždy.

,,Musíš mít ty vlasy tak husté?" utrousil mladík na oko nevrle, protože na každé jeho fotce se nacházel pramínek jejích černých vlasů.

,,Závidíš, co, Flinte?" uchechtla se na něj, ale vzápětí se natiskla na křeslo, aby ten překrásný výhled vyfotit.

,,Pf, není co," poznamenal Killian, když fotil ze všech stran francouzskou čtvrť. ,,Dokážu si představit, jaká s tím musí být práce."

,,Jsou tři hodiny," oznámila mu dívka a připravovala se na to, až přistanou. ,,Chytíme taxíka a pojedeme se podívat na ministerstvo?"

,,Jo, proč ne," nakrčil ramena bez problémů a chytil se opěradla, kdyby letadlo mělo trochu zavrávorat. Ona se na něj jen nechápavě podívala a on rozhodil rukama. ,,No co? Na tyhle mudlovské vynálezy není spoleh."

***

Thalia pohlédla z okna své práce, do které se vrátila po odvezení své dcery. Zbývalo jí poslední půl hodina do konce, a proto už své práci nedávala příliš mnoho pozornosti. Spíše pozorovala oblohu a srdce jí poskočilo pokaždě, když zahlédla nějaké letadlo letět nad Londýnem.

,,Ona to zvládne, Thal," ozvalo se za ní s úsměvem a hnědovlasá žena se okamžitě otočila. Zahlédla snědého muže a pochopila, že se jedná o Blaise Zabiniho.

,,Já vím, zlato," povzdechla si matka dvou dcer, ,,ale je taková dálka a ještě s tím Marcusovým klukem. Vím, že je zodpovědná, ale stejně mám takový ten pocit, co kdyby se něco stalo."

,,Prosím tebe," pokoušel se ji uklidnit černovlásek, ,,poprvé v životě dostala školní trest a já si stojím za tím, že se z toho poučila."

,,Co bys řekl na večeři?" navrhla Thalia, když jí konečně Blaise uklidnil. ,,Umírám hlady."

,,Jo, to já taky," uchechtl se muž. ,,A co máš chuť? Skočíme do Soho na nějakou čínu, nebo nějaký fastfood?"

,,Myslím, že quiritto s hranolkami dnes bohatě postačí," obdařila ho spokojeným úsměvem a představila si chuť výborné tortily s kuřecím masem, rozpečeným sýrem a barbecue omáčkou.

V tu chvíli se ovšem ozvalo zaklepání. Zaklepání, které naprosto zničilo veškerou pohodovou atmosféru, která zde do teď panovala. Než stačila hnědovlasá soudkyně říct Dále, už se dveře otevřely a v nich stál někdo, díky komu oba měli srdce až v krku - hlavně Thalia.

,,Merline, ahoj, Thalio," vypadlo z muže, jenž v ruce držel kytici tulipánů. Kytici tulipánů. Tohle Blaise dostalo do fáze, kdy se mu krev hrnula do hlavy a toho otravu měl chuť prohodit oknem. ,,Blaisei, dlouho jsme se neviděli."

,,Jaká škoda," ulevil si otráveně Blaise a hleděl na svého soka, Deana Thomase. Chladně přijmul jeho pravou ruku, v té levé měl stále tu kytici. ,,Co tě sem přivádí; s květinou?"

,,No, abych pravdu řekl, před ministerstvem jsem hodně přešlapoval," poškrábal se na zátylku. ,,Přišlo mi, že bych měl udělat něco, čím bych si to posledně vyžehlil. A nebyl jsem si jist, zda jen omluva postačí-"

,,Posledně?" vytrhl slovo z kontextu a hnědovláska měla chuť se propadnout do země; tohle bylo přesně to, co nechtěla, aby se stalo. ,,Vy dva jste se nějak pohádali? Říkala si, že si se s ním viděla a domluvila se na tom, kdy se to řekne Madeline, nebo ne?"

Dean nic neříkal, ačkoliv i na něj Blaise házel vražedné pohledy. ,,No, v lednu jsem se s jim pohádala," připustila žena, ,,v ten samý den. Neshodli jsme se na tom, jak budou věci probíhat."

,,A proč si mi to neřekla?" nechápal stále Blaise, ale byl na správné stopě. Thalia tuto informaci zamlčela z jistého důvodu; ten skoro polibek a Deanův zlomený nos. ,,Nějaký důvod to mít musí, když si mi to neřekla? Nebo se zeptám jinak, co mi teď neříkáš?"

Nějak jí nenapadala žádná slušná omluva, spíše ani výmluva. Měl naprostou pravdu a ona se cítila špatně. I teď, po dvou měsících se sama sebe ptala, proč mu to vlastně neřekla? Čeho se bála? Vždyť se nic nestalo, kromě toho, že Dean ukázal zájem; což dělal i právě teď, s tou kyticí v ruce.

,,J-já.. no, my," koktala, protože nevěděla, co má dělat. Má si něco vymyslet nebo říct pravdu? A když řekne pravdu, je tu šance, že už s ní nikdy nepromluví? Všechno to bylo tak složité; stáli tu před ní dva muži a ona ze sebe nedokázala vypustit ani slovo.

,,Polibili jsme se, skoro," vylil to horké kakao na zem a Lia i Blaise na něj nechápavě zírali. ,,Já vím, jak to zní, ale-"

,,Drž-hubu," procedil nenávistně mezi zuby Blaise. Organismus mu říkal, aby zhluboka dýchal, ale on to v sobě dusil. Střelil pohled na hnědovlasou ženu, tak pohrdavým, nesnášenlivým a zdrceným pohledem. ,,A ty, ty jsi mi celou tu dobu lhala. Samozřejmě, že jsem měl tušit, že nikdy nebudu převišovat, co? Protože ty máš dítě s oběma, co? Jsme na stejné úrovni, co?"

,,Blaise, prosím," žadonila zoufale hnědovláska, ,,nic se nestalo, copak si nerozumněl? A nemůžu ho vyřadit ze života, ani jednoho z vás; jste oba součástí mě, i mých dcer. A já tě miluju, Blaisei."

,,Zapomněla si dodat, že lze milovat dvě osoby zároveň," tohle bylo poslední, co Blaise Thalii řekl. Nenesnášel jen ji, nesnášel i sebe, protože měl pocit, že pro ni není dost dobrý. Zabouchl za sebou dveře a jediné, na co byl schopen myslet bylo, díky čemu je Dean Thomas lepší.

Thalia stála - stále ve své kanceláři - jako opařena. Nebyla schopna slova a nevěděla, co má dělat. Měla by snad za ním běžet? I když vlastně, teď už mohl být kdekoliv. Pořád jí nedocházelo, že ho dokázala ztratit - za takovou krátkou chvíli. A měl vlastně pravdu? Miluje oba zároveň?

,,Thalio, nechtěl jsem-"

,,Nic neříkej," zdvihla prst, díky čemuž pochopil, že pokud si ji nechce znepřátelit, opravdu by nic neměl říkat. Jenže Dean Thomas byl Moudrým kloboukem zařazen do Nebelvíru, a to znamenalo, že byl zbrklý a odvážný.

,,Nevěděl jsem, že je tu s tebou," pokračoval černovlasý muž. ,,A rozhodně jsem nechtěl-"

,,Promiň, ale nějak tomu nevěřím," vypadlo z ní. ,,Zničil si všechno, co jsem měla. On rozumněl mým problémům, možná i kvůli tomu, že jich spoustu sdílel. Byl tu pro mě, i když nemusel."

Dean na tohle nedokázal říct ani hlásku. Pravděpodobně by měl být rád, že ty dva rozeštval, ale když viděl, jak je z tohohle Thalia zničená, na radost ani nepomyslel. ,,Lidi z mého života odchází lusknutím prstu," pokračovala a naznačila lusknutí prstu. ,,Takhle, chápeš? Moji rodiče, malém i Cat. Levandule, Polly i Parvati. Fred a nakonec i ty. A za poslední dobu jsem si myslela, že konečně mám něco, za co stojí bojovat. A teď je to pryč; zase lusknutím prstu."

***

Skoro po roce zpět. Je to divný, zdá se to tak vzdálené, ale zároveň znám každé slovo, každou postavu a každou píď tohohle příběhu. Snad se do toho ponořím a přijdu s úplně novou zápletkou :D ❤️

☕️Sharie