Láska je sestrou smrti III. ✔

|CASSANOVA, BRANDY A KLIŠÉ|

/20.3. 2016/

Iris se konečně dostala k posledním deskám, které musela přeskládat. Ano, věděla, že i takovou práci bude muset dělat. Ze začátku alespoň. Byla si toho vědoma a vlastně ani nechtěla, aby přišla k pozici velitele jako slepý k houslím. Chápala, že si k tomu musí přijít sama. Killian už měl všechno složené a rozhodl se, že se pokusí o zakopání válečné sekery.

,,Nezajdeme někam na večeři?" navrhl blonďatý mladík s nevinným úsměvem na tváři, ale Iris mu ten úsměv nehodlala oplatit. Otráveně zvedla oči od desek a proklela jej pouhým pohledem.

,,Mám to brát jako pozvání na rande, Cassanovo?" prskla na něj nesnášenlivě. ,,Nebo tomu tak nebudeš říkat, protože bys tím ukázal city, což je hrozně ubohý, že?"

,,Není to rande," nenechal se vykolejit. ,,Je to spíš přátelské-"

,,Aha, takže jen sex," sklopila bez zájmu oči a on pod stolem zatnul ruku v pěst. Proč je to s tou holkou tak složité? Nerozuměl tomu, co zase řekl špatně. Nerozuměl ani tomu, proč každé jeho slovo obrací v úplně jiný smysl, ale hádal, že tohle asi ke komunikaci s ženským pohlaví patří.

,,Můžeš toho nechat? Vím, že samozřejmě chceš, abych tě na kolenou odprosil, všechno odvolal a bla bla bla," snažil se jí prohlédnout. ,,Tak co kdybys toho nechala a šla se mnou na večeři?"

Než stačila odseknout, do konverzace vstoupil William se slovy: ,,Iris? Máš hotovo?"

,,Jistě," odvětila s úsměvem a on přišel k jejímu stolu, kde seděl i Killian, aby si složku převzal.

,,Máš chuť na nějaké hodně dobré špagety a víno z Restaurant R'evolution nebo pořádný steak z Oceana grill?" nabídl se William a Iris obdařila Killiana až škodolibým pohledem.

,,Velmi ráda," odpověděla s úsměvem, zvedla se z židle, přehodila si přes rameno svou kabelku a následovala Williama. V tu chvíli Killian přestal věřit v to, že by se dokázala chovat jako člověk. Nedokázal s ní mluvit normálně a ona mu dělala jen naschvály. V ten moment byl stoprocentně rozhodnutý, že zde končí z úlohou diplomata. Pokud chce dělat takové problémy, tak ať si nemyslí, že v tom bude lepší.

°°°

,,Další den končí," zachraptěl muž, který už dávno neměl na svém temeni znamení po vlasech, zatímco plnovous měl pěkný dlouhý.

,,Další den promarněný v tomhle ústavu," odpověděl jiný hlas, unavený z toho všeho. ,,Paule, my se odsud musíme dostat."

,,Dostaneme," ujistil ho Eduard Rosier.

,,Nesnáším to tu tady," odfrkl si úlevně Paul Travers, bratr zesnulé Gracelyn Rosierové. ,,Těším se, až převezmeme svět, konečně zase pocítíme pocit moci."

,,Těším se na své péřové peřiny, praskající krb, chutné jídlo," zalaskal starý Rosier, ,,a mou milovanou Brandy."

,,Chybí mi ženy," zatoužil s ním. ,,Chybí mi někdo po boku, kdo ke mně bude vzhlížet, obdivovat a milovat."

,,To všechno budeme mít, můj milý švagře," ujistil ho Rosier. ,,Jakmile utečeme, osvobodíme de la Vitovi a osvobodíme naši sympatizanty, svět budeme mít u nohou. Máme tu novou generaci, která ještě nezažila pocit volby, kterou mohou učinit."

,,Jakou část nové generace máš na mysli?" otázal se Travers. ,,O takovém plánu jsem ještě neslyšel."

,,To, protože jsem zprvu nevěděl, kdo všechno se stačil narodit," pousmál se sám pro sebe. ,,Ale díky merlinovi stále v Denním věštci píše Rita Holoubková, která má zálibu v probírání mých potomků. Pár lidských strážců drbalo o jistém článku, který rozebíral moje vnučky - Thaliu a Catherine - a jejich potomky."

,,Někdo zajímavý?" zatoužil vědět Travers a Rosier pokýval hlavou.

,,Velmi správně," potvrdil mu. ,,Má vnučka Catherine má tři děti. Její prvorozený syn se jmenuje Eduard. Nevím, zda to má být osud či jakýsi ironie, ale chodí do Zmijozelu. Myslím, že určitě bude chtít poznat svého stejnojmenného dědečka, po kterém nosí své jméno."

,,Vskutku interesantní," pokýval hlavou Paul. ,,Ještě někdo ve vybrané koleji?"

,,Dcera Thalii a jakéhosi Deana Thomase," odpověděl mu. ,,Ale je teprve v prvním ročníku, zatímco Eduard už dovršil alespoň šestnácti let."

,,Jakéhosi Deana Thomase?" zopakoval Travers. ,,Co to je za míšence?"

,,Nemám ponětí," odprskl Eduard starší. ,,Dnešní děti vůbec nechápou svátost manželství. Má vnučka Thalia není vdaná a přitom má dvě dcery, každou s jiným mužem. Jaká ostuda."

°°°

Iris se rozhlížela po městě z výšky a užívala si ten pohled. V jedné věci měl Killian přeci pravdu; William bydlel v nádherném střešním bytě s vířivkou a sauno. Byla krásná jarní hřejivá noc a on jen máchal hůlkou, aby se jídlo chystalo.

,,Jste veliké klišé," poznamenala a on se na ní podíval skoro až dotčeně, proto rychle dodala dovětek. ,,V tom nejlepším slova smyslu."

,,Můžu tě ujistit, že zase tak předvídatelný nejsem," smetl z obličeje svůj zaražený výraz a už se z něj zase stal ten až moc nebezpečně sebevědomý a jistý mladík.

,,Když jste říkal na večeři, netušila jsem, že nakonec zvolíte svůj vlastní byt," pousmála se dívka a on nakrčil ramena.

,,Musím se pochválit, vařím celkem obstojně," ucukl mu koutek. ,,S kouzly je to jednodušší, o tom není pochyb, ale hlad je nejlepší kuchař. A už nějakou dobu nemám mamahotel."

,,Tak, co se schovává pod těmi poklopy?" zajímalo zvědavou Iris a on odsunul židli, aby se mohla snadno posadit.

,,Jste gentleman," přikývla příjemně překvapeně, ,,jako za starých časů, to se mi líbí."

,,Proto mi stále vykáš?" obrátil to zpátky na to téma, které ji stále nebylo úplně blízké. ,,Protože máš ráda staré zvyky? Tipoval bych tě na emancipovanou feministku, která bude chtít za každou cenu pracovat a děti dát do péče mnohojazyčné chůvy, aby děti uměly jazyky."

,,A proč si myslíte, že na téhle stáži jsem?" položila mu otázku za pochodu s tím, když odkrýval svou pěchotu, skrývající se pod poklopem.

,,Protože jste ambiciózní," odpověděl a ona se zalekla. Udělal právě to, co si myslí? Slyšela správně? Její vykulené oči ho téměř potěšily a on pokračoval. ,,Ano, správně, budu vám vykat do té doby, než sama přistoupíte na vzájemné tykání."

,,A-ale," nechalo ji to téměř beze slov.

,,Jsem váš nadřízený, takže vám radím respektovat moje přání," pohrozil ji na oko, ale ona to brala velmi vážně. ,,To byl vtip, samozřejmě. Ale vykat vám budu, protože vás respektuji."

,,Máte to mít," pousmála se dívka a vložila si do úst batátový brambor. ,,Celé mé studium jsem strávila v knihovně, dělám vše v prvních termínech a udržování se v kondici. Mám ráda ten pocit, když mám něco hotové a jsem první. Mám ráda, když věci mají smysl, symboliku a cíl. O to jsem zklamanější, když mi to nevyjde."

,,Pokračujte," pobídl ji, zatímco si pochutnával na hovězím mase.

,,Takže kdybych doopravdy chtěla skončit jako něčí žena do domácnosti, ušetřila bych se tolika dření pro jednu stáž a místo toho bych trávila čas na bálech své babičky Vivian, aby mi vybrala nějakého manžílka," nakrčila rameny.

,,Vivian Zabini," pochopil hned kontext. ,,Zajímavá žena."

,,Staromódní, čistokrevná a panovačná žena, po které mám druhé jméno," shrnula ji v několika slovech. ,,A celý svůj život se tvrdohlavě snažím odlišit se od jejího stylu života a postavit jejím vlivům."

,,Daří se vám to?" zajímalo Williama a ona nakrčila ramena.

,,Nemyslím, že je na mě, abych to posoudila."