Creepypasty
Ahojte, moje jméno je Dr. Smiley. Je zbytečný říkat, že nejsem obyčejný doktor, narozdíl od doktorů v těch dnešních nemocnicích, kteří se snaží zachránit lidské životy od smrti. Mezitím co na druhou stranu já....pojď smrti! Jsi tu vítána! Obejmi mé pacienty a pomož jim!
Právě další den jsem našel mladou slečnu na ulici. Vypadala, že pomale umírá anorexií, tak jsem jí věnoval usměv, políbil její ruku a slíbil, že jí pomůžu. Byla okouzlena a následovala mě do mé kanceláře; malá budovka v předměstí, možná si to předtím někdy viděl. Ten jeden s okenicemi který tam jen visí s malým prruhem lesa a kovu. Bílá barva pomale odpadávala ze zdi, ten, který má pokryté okna kusem plastu a nástěnky, ten, který si obvykle předpokládal za prázdný...
Nazývám tu budovu můj domov a mojí kliniku. Pomohl jsem tu všem mým pacientům.
Potom, co jsem se s tou holou dostal do mé kliniky, byla trošku vystrašená. Myslím že to bylo roztomilé..jako malá myška. Podělil jsem se s ní o můj obvyklý roztomilý úsměv. Vlekl jsem jí za její ruku pomalu a jemně do mého malého obýváku. Pustil jsem její ruku a zamkl za náma dveře. Začala panikařit, když si všimla krve na mém gauči. ,,Oh, žádné strachy. Je to jen místo, kde jsem prováděl nouzové operace." Řekl jsem, snažíc se zadržet můj jemný smích vzrušení. Vzal jsem jí do mé "operační" místnosti a řekl jí, ať si lehne na malý operační stůl. Lehla si a pořád se tvářila nejistě a vystrašeně. Rozhlédla se okolo místnosti, na všechny ty lahve s pilulkama, sklenice tekutin, které lemovaly zeď. Všimla si jednoho mého vzorku. ,,C-Co je t-to?!" Zapištěla a ukázala na jednu sklenici.
Podíval jsem se na malou sklenici. ,,To je drahá, vzorek pro mé minulé pacienty. Měla nemoc, co zabíjela její krevní buňky a brzy by její celé tělo uvadlo do věčného spánku." Zalapala po dechu a sedla si. Snažila se běžet pro to, ale naštěstí pro ni; Právě jsem naplnil svou stříkačku namodralou tekutinou, co používám na všechny své pacienty. Otočil jsem se a popadl jí za zápěstí a odtrhl jí zpět.Bodnul jsem jí do krku jehlu a vstříkl kapalinu. ,,Shht. Neboj se, jsem tu, abych ti pomohl." Zašeptal jsem jí do ucha a do široka se usmál, abych ukázal všechny moje naostřené zuby. Otevřela svou pusu jako by chtěla křičet, ale dokázala ze sebe vydat jen malý zálap po dechu. Pak upadla do hlubokého spánku.
Pokračoval jsem v práci přípravy na operaci. Všechny moje nástroje pomale svítily. Položil jsem všechno na platformu vedle její postele, kde seděla opřená s polštáři a svázaná s pouty. Slabé kňučení mě upozornilo a já se zasmál. ,,Vítej zpět, ospalče" Řekl jsem a uvedl nástroje konečně na stůl. Otevřela oči a strkala do řetězů. Nevidí snad, že se jí snažím pomoct? Sebral jsem svůj skalpel a začal na ní pracovat. Prvně jsem jí rozřízl a otevřel a začal jsem se přehrabovat v jejích vnitřnostech, když krvácela. Většinou se je snažím nechat naživu, zatím co je prozkoumávám. Je to tak zábavnější...vidět jejich orgány snažící se pracovat když jsou vystavěny světu.
Poté, co jsem otevřel její žaludek a ledviny, jsem byl konečně znuděný. Uřízl jsem kousek jejího lůna a nacpal to do sklenice. ,,Nový vzorek pro mou kolekci." Nahlas a široce jsem se usmál. Škubala se a krev jí tekla z pusy a oči stočily do zadu její hlavy. Zachychotal jsem se. Jejich poslední momenty jsou legrační. Poté jsem vrhl svůj skalpel do jejího stále bijícího srdce. Krev se vyvalila z rány a dívka ochabla. Smál jsem se mezitím co jsem si olizoval rty.
,,Další podařená chirurgie."
