Liu Woods (Homicidal Liu) je starší bratr Jeffreyho Woodse (Jeff the Killer), je extrémně nebezpečný, pokud samozřejmě nejste na seznamu lidí, co zabíjejí (většinou kriminálníci).
Všechno to začalo tu noc, kdy Jeff Woods přestal být tím chlapcem, kterým býval a stal se vraždícím monstrem. Brutálně zabil své rodiče i svého milovaného brášku Lia. Ale je pravda, že Liu po pár bodnutích zemřel?
Ne, přežil jsem běsnění svého bratra. Svíjel jsem se jak žížala, celé tělo mě pálilo, hořely mi plíce, jak jsem se topil ve vlastní krvi. Ale chtěl jsem přežít. Byl jsem naštvaný na Jeffa. Potom všechno zčernalo a já omdlel.
Po nějaké době jsem se probudil ve světlé místnosti, obklopen hadičkami a medicínou. Cítil jsem, že nedokážu mluvit a jíst, a tak jsem byl živen přes kapačku, dýchal jsem respirátorem. Sotva jsem věděl, kdo jsem. Zaslechl jsem doktora mluvit k sestře. "Nejsem si jistý, jestli přežije, potřeboval hodně operací, odchází mu levá plíce, jeho srdce je velmi slabé a odcházejí mu obě ledviny. Je téměř nemožné, aby přežil." Tato slova mi vzala všechnu naději na přežití.
Přišel den, kdy jsem měl podstoupit další operaci. Stále jsem nemohl mluvit a byl jsem pod sedativy, takže jsem ani nemohl dát nijak najevo své nadšení, takže jsem si ho šetřil na později. Přišla sestra. "Ahoj, jsem Susan, přeji ti hodně štěstí. Jsi silný, málokdo přežije takovouhle hrůzu. Chtěla jsem se o tebe od začátku starat, protože mě tvoje síla fascinuje. Nešel bys se mnou někdy ven, až se uzdravíš?" Dala mi pusu na tvář a začervenala se. Musím uznat, byla to hezká holka, ale nevím, jestli by náš vztah fungoval.
V tuto dobu bylo víceméně na mně, jestli žít, nebo umřít. Doktor řekl, že tak silný hoch, který toho přežil tolik, má velkou šanci na uzdravení. Dali mi dýchací masku a usnul jsem. Ale proč jsem i tak všechno cítil? Cítil jsem, jak se studená čepel zařezává do mého srdce. Strašně bolelo, když mi rozřezali kůži. A další zářezy bolely ještě víc, o to hůř s každou přibývající vteřinou. Největší bolest však přišla, když mi vyřízli srdce z těla. A to byl teprve začátek mého utrpení. Následovaly hodiny nesnesitelné bolesti, každý nový řez, každá nová část těla, kterou mi vyměňovali, pak každý steh. To všechno mi trochu ubralo na rozumu, který mi zbýval, až nakonec zmizel úplně.
Několik dní jsem prostě ležel, aniž bych se mohl pohnout, mluvit. Celou dobu jsem poslouchal hlas sestry Susan, která se mnou byla ve dne v noci. Mluvila na mě, chtěla, abych to vydržel, chtěla mě živého. Opravdu si se mnou chtěla vyjít a slyšet můj hlas. Týden potom mi dokonce chodila zpívat a číst. Ten den, když jsem se opět začal hýbat, mi ráno řekla "Kéž by ses už probudil.". Větu ukončila polibkem a já jsem konečně dokázal přinutit tělo otevřít oči. Radostí plakala, když viděla, že jsem vzhůru.
"Ahoj Susan, jsem Liu Woods." Řekl jsem.
S šokem odpověděla. "Ty jsi opravdu… bratr Jeffa Woodse? Chvíli se mi zdálo, že jsem ho tu zahlédla. Dozvěděla jsem se, že zešílel a zabil svou rodinu. Jak to, že ale Liu přežil? Taky jsem se dozvěděla, že ten den v domě vylil bělidlo a zapálil to tam. Potom odtud utekl. V domě, nebo alespoň v tom, co z něj zbylo, sotva našli ostatky dvou dospělých, ale co se stalo s tělem jeho bratra, to nikdo nevěděl. Někteří říkají, že jeho tělo někam vzal. Avšak tys byl celou dobu v pokoji na podlaze. Faktem zůstává, že tam, kde jsi spal, zůstalo na zdi krví napsáno "Jdi spát" a v koupelně na zrcadle bylo "Usmívej se". Opravdu mě mrzí smrt tvých rodičů… Jestli se tam už nechceš vracet, nechceš na nějakou dobu bydlet u mě? Samozřejmě až se uzdravíš. Žiju sama od té doby, co moji rodiče zemřeli v auto nehodě, takže mám volnou místnost."
