Školní výlet || n. h. ff ✔

4 - Srážka s lednicí a zlomený nos

,,Pro dnešek vás propouštím. Jste volní!" mávne učitel Kingsley rukou a tím nám dá rozchod až do zítra.

,,Jídlo!" vítězně zvednu ruce do vzduchu a jdu po ulici směrem, kde je nejbližší obchod.

Celé ty dvě hodiny jsem doslova trpěla kručením v žaludku, a ne, nedělám si jenom srandu, že mi doslova v břiše hřmělo. Kingsley se kolikrát podíval nad nebe a na mraky, jako kdyby náhodou mělo začít pršet.

,,Hlavně se neztrať a vrať se v pořádku!" volá za mnou Daniel. A najednou se jeho o čtrnáct vteřin starší pudy rozhodly ozvat, jo?

Celý život na mě doslova kašle, a najednou se stará...

Přestávám ho chápat. A to jsem si myslela, že v pubertě už byl.

Avšak jak moje maminka chytře tvrdí: ,,Muži jdou z puberty rovnou do senility. Nic mezi tím neexistuje."

A zjišťuju, že je to pravda.

Po pár minutách chůze objevím první obchod. Je to sice jenom samoobsluha, ale pití by se mi taky hodilo.

Vejdu tedy dovnitř. Moc lidí tu není, a to nejsem ani tak daleko od centra Londýna.

Inu, čím méně lidí, tím líp.

Začnu hledat, kde mají lednice, abych to pití měla pořádně vyhlazené.

Ha, bingo!

Otevřela jsem dveře, jenže s tím jsem jimi do něčeho narazila. A hned jen co se ozvalo křupnutí a zasténání doprovázené dutým pádem mi došlo, že to nebylo 'něco'.

S rukou přes ústa zděšeně hledím na muže, kterého jsem právě srazila k zemi dveřmi od ledničky v marketu. On se drží bolestivě zkroucený za nos a skuhrá.

,,Můj bože, moc se Vám omlouvám! Neviděla jsem vás! Vážně ne! I když je to asi blbý vzhledem k tomu, že ty dveře od lednice jsou průhledný... Ale moc plácám. Jste v pořádku?" přikleknu k němu a snažím se, aby mi odpověděl.

,,Sakra, krvácí mi nos a svíjím se tady na zemi, protože mě vůbec nic nebolí." odsekne skrze dlaň, kterou si stále tiskne k obličeji ve snaze zastavit krvácení.

,,Počkejte. Koupím Vám na to mraženou zeleninu a ošetřím Vám to." nabízím se a chytím ho za paži ve snaze ho zvednout, ale on se mi vysmekne a z lehu si sedne.

,,To je dobrý. Já už to nějak zvládnu." zvedl ke mně svou druhou dlaň celou od jeho krve a já zděšením vyjekla. Jeho nos vypadal vážně špatně.

,,Kruci, musíte s tím k doktorovi. Tohle je vážně ošklivý... Bože, já jsem takový nemehlo!" nadávám si a mlátím se dlaní do hlavy.

Začal se pomalu zvedat a já se mu snažila jakkoliv pomoct, ale on mě odstrkoval.

Ve vchodových dveřích se ozvalo zazvonění a já se ohlédla na příchozí, ale to, co jsem viděla, mě přimělo se zase skrčit a schovat se tak za regály s hráškem v plechovce.

Toho muže jsem pak rukou zatáhla k sobě, ani nevím proč, a pozorovala ty dva, jak jdou k pokladně.

,,Co to sakra-" ,,Šššt!" dám mu najevo, aby zmlknul, a dál zírám před sebe, abych zjistila, co tu oni dva dělají spolu?!

Nejspíš se i ten muž podíval, kam se tak dívám, a sám zůstane na ty dva koukat.

Jakmile bratr řekl, že chce jedno balení Durexu, myslela jsem, že omdlím.

A jakoby i ten muž vedle mě po jeho slovech nepatrně ztuhl.

Ti dva následně zase ruku v ruce odešli.