Školní výlet || n. h. ff ✔

13 - Just Dance lemra / 1. část

Pátek ráno, 6:48

Sedím v kuchyni Nickova domu, a nebýt kávy a barové stoličky, asi bych se skácela k zemi.

Včera jsem to s tím pitím přehnala.

Alkohol by vážně neměl přijít do ruky někomu, kdo ještě v životě nevypil víc jak dvě deci vína...

Hlavu mám jak střep, a paměť jak vygumovanou.

Ať se snažím vzpomenout si, co všechno se na té party stalo, vybavují se mi věci pouze do chvíle, než jsem měla za sebou jeden drink a pět panáků.

*Flashback*

Čtvrtek večer, 17:00

Celý zbylý včerejšek a dnešek mi vrtalo hlavou, proč se Nick choval tak zvláštně, jakmile vypnul to rádio. Přeci není možné, aby jen tak, z minuty na minutu změnil náladu, a to jen díky písni, no ne?

Ani mně se takhle rychle nálada nestřídá. A to, že je proměnlivější, než Danielův repertoár 'přítelkyň' za týden.

Každopádně, za hodinu začíná ta Nickova party, na níž mě pozval, a tak se musím začít chystat.

Ne, že bych se potřebovala nějak extra krášlit. Sama si na make-up moc nepotrpím. Jenže, přeci jen, bude tam určitě spousta lidí, a tak chci vypadat k světu.

Jelikož se znám, tak to líčení mi zabere něco kolem půl hodiny.

Kromě základního líčení, jako je make-up, korektor, pudr a řasenka si udělám na očích nevýrazné, tenké linky černou tužkou na oči a na tváře rozetřu rozjasňovač.

Jak mi tohle může zabrat třicet minut? Ono, v malování linek nejsem zrovna přeborník, a snad milionkrát to dělám pořád dokola, dokud nevypadají obě alespoň podobně.

Teď zbývá jen vybrat oblečení.

Nick bydlí přece jenom hned naproti, tudíž si můžu vzít v podstatě cokoli.

Byla jsem jasně rozhodnuta pro obyčejné modré džíny a bíle Calvin Klein tričko. Jen jsem pořád měla pocit, že tomu všemu něco chybí.

Došlo mi, že bych si k tomu celému nejraději vzala tu koženku, kterou jsem nebyla schopná Nickovi skoro tři dny vrátit, jenže už jí u sebe nemám.

Vkradu se do pokoje, kde přebývá Daniel, a využívám času, kdy je ve sprše.

Podaří se mi vylovit jeho velmi oblíbenou červeno černou koženku. Alespoň si k ní můžu vzít svoje červené tenisky, co jsem si přivezla.

Vlezu si zase k sobě do pokoje, padnu zády na postel a kouknu se na mobil, kolik je hodin.

Teprve tři čtvrtě na šest?

A to jsem chvátala...

Myslela jsem, že počkám těch patnáct minut a pak půjdu, ale začalo mě to zírání do zdi nehorázně nudit.

No a tak jsem se prostě zvedla, v předsíni si nazula boty, Rachael řekla, že budu u sousedů na party a šla k Nickovi domů.

Zvonek sotva dozněl, když se otevřely dveře a mezi nimi stál Nick. S úsměvem se na mě díval, dokud nepřejel pohledem moje oblečení.

Nemám ponětí jak je to možné, ale jeho modré rifle, bílé Calvin Klein tričko a červená kožená bunda vypadali, jako bychom se domluvili a chtěli dnes večer vypadat jako dvojčata.

Jakmile se oba opět podíváme tomu druhému do tváře, nemůžeme jinak, než vyprsknout smíchy.

,,To abych se šla ještě převléct, ne?" poznamenám, ale on jenom se smíchem kroutí hlavou.