Pohled Cassidy:
Pátek ráno, 7:00
Dopila jsem v tichosti kafe, rozloučila se s Nickem a šla ke Clarksonovým, abych ještě stihla jít do školy.
Pořád mám trochu potíže s orientací, ale jdu celkem rovně. Když se snažím...
Nemusím se plížit. Všichni se chystají do školy a do práce.
Jen co za sebou zavřu vchodové dveře, přivítá mě v hale Rachael, když si zouvám boty.
,,Ahoj! Tak jak ses včera bavila?" ptá se, a já jí už chtěla dát nějakou poupravenou odpověď, když mi žaludek udělal salto a já se rozběhla na toaletu.
Jakmile si kleknu, nevydržím to a začnu zvracet.
Bože, to je hnus...
,,No, asi dobře, jak tak koukám." odpoví si Rachael sama na svojí předchozí otázku, když si ke mně přiklekne a chytí mi vlasy.
Jen co cítím, že ze mě víc nepůjde, spláchnu a vyčerpaně se opřu o kachličkovou zeď vedle záchodové mísy. Až nyní si uvědomuju, jak mě třeští hlava a jak zle mi je...
,,U učitele tě omluvím s tím, že je ti dnes špatně. Musíš to zaspat." pohladí mě po rameni s úsměvem a odejde.
Já ještě chvíli zhluboka dýchala, než jsem se donutila si vyčistit zuby a zbavit se té pachuti v ústech.
Dobelhám se do pokoje, kde ze sebe sundám Danielovu koženku a svoje rifle, než si v tričku a spodním prádle vlezu pod peřinu.
Odpočívala jsem v mrtvolném tichu asi patnáct minut, když se Rachael, ta sympatická blondýnka vrátila. Podala mi prášek na nevolnost a vodu. Prášek jsem zapila a napůl vypitou sklenici odložila na stolek vedle postele.
,,Divím se, že jsi na mě ještě nezačala křičet za to, že jsem se včera neozvala a ještě ke všemu se opila a spala tam." načnu opatrně téma, co mi hlodá v hlavě.
,,Ale jdi ty..." mávne bezstarostně rukou a sedne si ke mně na postel. ,,Každý si musí v životě projít minimálně jednou pořádnou kocovinou se vším všudy. Já sama jednoho dne na truc rodičům utekla z domu na večírek mojí spolužačky, kde jsem se opila tak moc, že mi bylo špatně další tři dny! No táta mě chtěl vydědit..." směje se Rahael, a mně nezbývá v podstatě nic jiného, než se k ní přidat.
Moje mamka by mě klidně poslala do školy a ještě na mě řvala, aby se mi ta bolavá hlava rozskočila.
Pamatuju si, jak křičela na Daniela, když se poprvé opil. Ta to málem nerozdýchala...
,,Odpočiň si, a nechám ti tu k obědu na ohřátí vývar ze včerejší večeře. Jody by měl dnes přijet z práce v jednu odpoledne, tak se ti pak bude věnovat on." věnovala mi ještě jeden vřelý úsměv, než odešla a zavřela za sebou dveře.
Zjevně tu budu dnes sama, alespoň tak budu mít na to, abych se pořádně prospala a tu blbou kocovinu vyležela...
Chci se zachumlat a pokusit se usnout, když mi telefon oznámí příchozí zprávu.
Otevřu upozornění a vyskočí na mě zpráva od Grega.
Greg: To ses musela teda pěkně ztřískat :D Že ti není hanba!
Je mi jasné, jak ironicky svou zprávu myslí.
Jenom nad ním protočím oči.
Cassidy: No tak jsem si dala trochu víc do nosu a úplně to nevychytala... -_- Jako by se tobě nic podobného nikdy nestalo.
Odešlu to, a ještě se rozhodnu dát vědět Nickovi.
Cassidy: Ahoj Nicku. Tak jsem měla tu čest blíže se poznat se záchodovou mísou Clarksonových... Rachael mě nechala doma. Je mi neskutečně špatně. Píšu ti, abys věděl, jak na tom jsem po té včerejší pařbě XD
Celou dobu, co zprávu píšu, mi buší srdce, i přestože zjišťuju, že mi toho Nick opravdu hodně tají. Neříká mi to, co by dozajista měl. Třeba to s tou včerejší party.
Jsem si jistá, že si vše moc dobře pamatuje, a neřekl mi všechno.
I tak mu ale věřím. Jo, možná zním potrhle, dokonce šíleně, ale kdyby to bylo opravdu něco podstatného nebo důležitého, určitě by mi to řekl.
Nick: Bože, to je mi tak líto :( Moc mě mrzí, že je ti zle...
Přišla mi od Nicka odpověď po pár minutách.
Cassidy: Není to tvoje vina. Neměla jsem to do sebe tak nalívat :D
Nick: Ačkoliv si to dávám za vinu, věřím tomu, že ten bordel, co tu musím uklízet, je spravedlivý trest za tvou nevolnost... XD
Cassidy: No, nebudu tě zdržovat od práce, hospodyňko, a já se jdu pořádně prospat. Zatím se měj. ;)
Nick: Ať se ti brzy udělá líp. <3
Nad tím srdíčkem na konci jeho poslední zprávy se musím pousmát, dokud nemám na tváři úsměv tak široký, jako Joker. Nekecám. Vidím se v odraze telefonu na černém displeji.
Zase ve mně rozdmýchal to cosi, co ožije jen díky němu a celou mě ten pocit pak pohltí.
A i přesto, že mě nyní pohlcuje i tupá bolest hlavy s nevolnostmi, přidá se k nim i ten pocit, co ve mně spustila Nickova zpráva.
______________________________________
A/N
Uuuufiii... To byla tedy fuška. 😳
A i přesto je ta kapitola dneska nějaká krátká... 😞
No, ve svém sešítku mám ještě jednu kapitolku, ale u té se budu muset ještě dlouho odhodlávat k tomu ji přepsat... ☹️😅
To je asi vše, co vám prozradím. Na oficiální katastrofu si budete muset ještě počkat! 😁
Schválně, tipnete si, co se stane? 😱
Uvidíme příště. 😚
Mějte se krásně! 😍😘
______________________________________
Markéta Kučerová
YOU ARE READING
Školní výlet || n. h. ff ✔
FanfictionKdyž bůh při mém narození naděloval štěstí a popularitu, nejspíš většinu vypotřeboval na moje dvojče. A naopak, když naděloval smůlu, trapasy, nesmyslný platonický lásky a beznaděj, tak to vše vypotřeboval na mně. Jenže kam až mě moje neschopnost do...
