(CZECH) Ďábel ve mně ( Varian x reader )

5. Příprava

"Potřebuju ti něco říct"

*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*_*

Probudilo tě hlasité klepání na dveře. Zasténala jsi, když se světlo z chodby rozzářilo ve tvém pokoji, když se dveře otevřely.

Kdyby nebylo toho, že jsi si vzpomněla, Že dnes začíná výprava, která rozhodne o osudu Korony , Tak by jsi protestovala, že tě takhle někdo probudil, ale teď jsi prostě odhodila svou přikrývku, vyskočila z postele a šťastně se protáhla.

"Dobré ráno, Spěchalko." Evžen se zasmál a pohladil tě po vlasech, takže byly ještě rozcuchanější.

Spěchalka byla přezdívka, kterou ti dal, když ti bylo asi 5 let. Bylo to proto, že jsi tehdy byla tak plná energie, a tak ti ta přezdívka tak trochu zůstala.

Se smíchem jsi vytáhla jeho ruce z tvých vlasů, jen abys ho objala. Stejně jako kdysi Locika. Ještě před tím než se všechno pokazilo.

"Díky, že jsi mě nechal jít s vámi." Zašeptala jsi a zaryla jsi hlavu do jeho hrudi. I přes to že se někdy choval jako idiot, jsi ho pořád měla ráda a nebojíš se to ukázat.

„Jo, o to se nestarej. Jen si pamatuj, že ode mě vždycky budeš v okruhu tří metrů, dobře?"

Jen jsi se zasmála a přišla jsi k oblečení na židli, které jsi tam dala včera večer. Bylo to to nejlepší oblečení, které na takové dobrodružství našla. Pro takovéhle podmínky bylo praktické, ale přesto chytré.

Čekala jsi, až tvůj bratr vyjde ze tvého pokoje, aby ses mohla převléct, ale pak tě přerušil a vzal ti oblečení z ruk.

"Tohle nebudeš potřebovat. Xavier nám vyrobil nějaké šaty, které budeme nosit. Tmavě zbarvené a pevné ... a taky nějaké zbraně." 

Nadzvedla jsi obočí. "Zbraně? Proč bychom potřebovali zbraně?"

Pak jsi si vzpomněla na černou mambu, kterou budete muset zabít, ale Evžen jen zavrtěl hlavou a povzdechl si."Potřebuju ti něco říct."

Přikývla jsi a zkopírovala jeho vážný výraz obličeje. Něco bylo špatně. A pak jsi si všimla velkých kruhů pod jeho očima. V noci toho moc nenaspal.

Sedli jste si na postel. A pak jsi trpělivě čekala, až promluví.

Znovu si povzdechl a přemýšlel, co říct nebo kde začít. „Podívej ... Včera v noci, když jste šli s Varianem do postele. Několik vesničanů zaklepalo na dveře hradu, a když jsme já, Bloncka a Cass šli dolů, abychom zkontrolovali, co se děje, řekli nám něco strašného. Něco o Modrých stvořeních s ostrými zuby a smrtícími ostrými černými kameny na zádech. Shromáždili jsme celou partu, kromě tebe a Variana, abychom viděli, co to je. " Eugene se před pokračováním trochu zastavil.

"Bylo nám řečeno, že je viděli na cestě ze staré korony a ty věci je začaly honit. Naštěstí nebyli daleko od mostu, ale přesto se vrátilo jen 21 z 28 bezpečně do Korony. "

Zděšeně jsi zalapala po dechu a dala si ruku k ústům. "Jak to, že ... ty stvoření je nesledovaly do Korony?" Zeptala jsi se tiše.

"Zjistili jsme, že nenávidí světlo. I když je tma, Korona byla stále prosvícena lucernami a pochodněmi, a to se jim nelíbilo. Taky máme teorii, že se objevují jenom v noci. Nevíme, co chtějí nebo jaký je jejich cíl, ale víme, že to má něco společného s těmi kameny. Říkáme jim Noční psi. "

Seděla jsi v tichosti, a snažila se pobrat to co ti bylo právě řečeno.

„Myslíme si, že když zastavíme ty kameny, zastavíme taky Noční psy," promluvil Evžen. "Myslíš si pořád že to dneska zvládneš? Půjdeme jen za denního světla a najdeme si bezpečné místo na přespání. Alespoň jeden bude hlídat a budeme mít spoustu loučí. A samozřejmě tě budu chránit. Ale jestli nechceš jít, můžeš zůstat tady, kde je to bezpečné. Alespoň prozatím."