(CZECH) Ďábel ve mně ( Varian x reader )

11. Mind-fuck

"Začíná se stmívat."

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Těžce jsi se nadechla, když jsi se rozhlédla po nyní velmi jasném lese. Třásla jsi se strachem, slzy ti tekly po tváři kvůli tomu, co se právě stalo. Právě jsi viděla, jak ti Varian umírá v náručí, aniž by jsi byla schopna něco dělat, a teď byl on a mlha najednou pryč.

Vidění ti zamlžil divoký odstín modré. Část  z té mlhy byla pořád v tobě, zahrávalo si to s tvojí hlavou.

Dej se dohromady (Y/N), nebylo to skutečné! Říkala sis, ale tvé tělo si nemohlo pomoci. Tvůj rozum se snažil přesvědčit tvé oči, tvé uši a druhou polovinu tvé mysli, že to, co jsi právě prožila, nebylo skutečné. Tvoje kolena zeslábla a spadla jsi na studenou zem, oči se ti šokovaně rozšířily. Nebylo to skutečné, ale připadalo ti to tak. Cítila jsi Variana ve svém náručí, viděla jsi jeho tvář, jak zemřel, slyšela jsi ho křičet bolestí, slyšela jeho vzlyky, slyšela jeho hlasité dýchání pomalu ztichnout. Chtěla jsi být silná, chtěla jsi se přesvědčit, že si s tebou hrála ta mlha, přesně jak řekla Cass, ale v tuto chvíli jsi prostě nemohla.

"(Y/N)!" Někdo křičel, ale sotva jsi to slyšela kvůli svým vlastním vzlykům a hlasitému zvonění v tvých uších.

„(Y/N) Necítím se dobře, já-" Řekl ti a bolestivě se zhroutil na zem. Ta věta, ta slova, se opakovala v zadní části tvé hlavy. Zakryla sis uši, jako by to mělo pomoct, a plakala. Bylo to tak skutečné. Tak skutečné.

"Rychle, tady je!" V dálce se ozval další známý hlas. ale neslyšela jsi to. Houpala jsi se sem a tam po zemi a oči zůstaly zavřené.

„(Y/N)? Necítím se dobře, já-" V hlavě se ti pořád přehrávala ta samá scéna, znovu a znovu.

Zastav to prosím...

Zastav to...

Jeho srdce se zastavilo.

Někdo ti zvedl bradu a prsty tě přinutil otevřít ústa, ale sotva jsi si toho všimla.

Jeho tělo se nekontrolovatelně třáslo. A pak přestalo. Jeho tělo leželo bezmocně ve tvém náručí.

Nějaká tekutina ti sjela do krku a začala jsi divoce kašlat. Tvoje mysl se začala vyjasňovat a cítila jsi, jak se tvoje tělo uvolňuje. Tvoje mysl pomalu začala rozptylovat realitu od fantazie.

Uši ti přestaly zvonit a přestala jsi plakat. Přestala jsi vidět, jak Varian umírá přímo před tebou. 

Pomalu jsi otevřela oči, pět párů očí se na tebe dívaly. Zamrkala jsi, Tvojí přátelé ti pomohli si sednou. Tvůj zrak byl pořád trochu zamlžený, ale ten modrý odstín zmizel.

"Ahoj, Spěchalko." Evžen pozdravil a objal tě. Tvoje tělo bylo příliš slabé na to, aby jsi ho objala, jenom sis oddechla.

"U svaté alchymie, jsi v pořádku?" Ozval se hlas chlapce. 

Otočila jsi hlavu a podívala se přímo na Variana. Vypadal znepokojeně. 

 Natáhla jste ruce jeho směrem, jako malé dítě, ale upřímně ti to bylo jedno. 

Varian tě bez váhání okamžitě objal. Zavrtala sis hlavu do jeho hrudi. Byl jsi tak šťastná. I jeho vůně tě uklidnila. 

 „Byl jsi mrtvý. Umřel jsi. Zastavilo se ti srdce." Tiše jsi plakala, Varian tě hladil po zádech. 

"Ššš, v pořádku. Jsem tady. Nebylo to skutečné." Varian zašeptal a houpal tě ze strany na stranu, opatrně, jako bys byla velmi křehká. Nevěděl proč, a bylo to hloupé, ale začervenal se, když pomyslel na to, že se tak bojíš ho ztratit.

 Když jsi se úplně uklidnila, pustila jsi Variana a podívala se na ostatní. "Co se stalo?" Zeptala ses a promnula si oči. 

Jasně, teď jsi věděla, že si s tebou ta mlha zahrává, ale to pro tebe nebylo pořádné vysvětlení, a bylo to tak skutečné. Stále jsi viděla, jak se Varianovo ochablé tělo rozpadlo před tvýma očima. 

„To ta mlha. Dostane se ti do hlavy přes dýchací cesty a uši a mate tvou mysl, dělá to halucinace, nebo s tebou manipuluje, abys udělala něco, co nechceš udělat. Pokud ji nedostaneš ven, než bude příliš pozdě, pomalu se zblázníš. " Řekla Cassandra a dívala se dolů. 

Ondřej vážně přikývl. „Jo, je to opravdu nebezpečné. Xavier mi o tom řekl. Mlha přichází až v den, kdy je úplněk. Viděli jsme jak do ní šplháte. Pokusili jsme se vás zastavit, ale už jste byli pryč. Neměli jsme jinou možnost, než jít za vámi. "

 "Páni." Zamumlala jsi. Nevěděla jsi, že je svět za Koronou tak děsivý. 

 Pak jsi zvedla obočí, když sis něco uvědomila. "Počkejte, ale když jste byli všichni v mlze, jak to, že jste ... nic nezažili?" 

Locika zvedla malou láhev s trochou lesklé žluté tekutiny uvnitř. Byla téměř prázdná. „S tímhle. Xavier mi to dal, spolu s několika věcmi těsně před tím, než jsme odešli." Byl na ní malý obrázek, zobrazující mlhu." Ondřej nám řekl ať to vypijeme a fungovalo to dost dobře." Usmála se.

"A co Varian?" Zeptala ses, jen aby ses setkala se zmatenými pohledy. "Nemohla jsem ho najít, když jsem sešla. Jak jste ho našli?"

"Ah. No, když jsem sešla, stál hned vedle Locičiných vlasů." Cassandra promluvila a kluci s Locikou přikývli. 

Podívala jsi se na Variana, který vypadal jakože neví co má říct. Pak se rozhodl. „Ach, em, když jsem sešel, chtěl jsem se porozhlédnout. Byl jsem fascinovaný tou mlhou. Nikdy jsem nic podobného neviděl, tak jsem se chtěl podívat. Když jsem se vrátil, Cassandra už tu byla." Podíval se na tebe a myslel si, že to byla jeho chyba, že jsi se ztratila. "Omlouvám se."

"Oh, ne ne, to je v pořádku." Ujistila jsi ho, když ti pomohl vstát ze země. Cítila jste se mnohem lépe, a teď, když byla ta mlha pryč z tvojí hlavy, můžeš zase jasně myslet. Ale pořád jsi se cítila trochu divně. A 'divně' bylo celkem dobré, vzhledem k tomu, že jsi právě měla záchvat stresu na levelu 100.

 „Bylo to opravdu strašidelné. Všichni jsme tě hledali a pak jsme tě našli ležet na zemi a plakal." Řekla Cassandra a Locika přikývla. "Jo, bylo to tak divné vidět tě takhle."

Trapně jsi se usmála. Chtěla jsi být silná, zejména na tak důležité misi, jako je tato. Myšlenka, že by tě všichni viděli plakat na zasrané zemi, nebyla uspokojivá.

Evžen tě poplácal po zádech. "Jo, ne. Měli byste ji vidět doma, brečí jak mimino."

Hravě ses zasmála. "To já nedělám! A navíc nebrečím když mi dojde lak na vlasy!"

 Začali jste se hádat, dokud vás Cassandra nezastavila. Dívala se na vás oba vážným výrazem obličeje jako obvykle.

"Proč musíš pokazit každou srandu?" Zeptal se Evžen a zvedl ruce. "Bloncko, proč musí být vždycky taková?" 

Locika pokrčila rameny a Cass obrátila oči. Shromáždila vás všechny v kruhu, stála jsi vedle Evžena a Variana. "Lidi, už jsme ztratili spoustu času. Začíná se stmívat." 

Ty a Varian jste se rozhlédli kolem lesa. Slunce dávno zapadalo hned za horou. Les ztmavl a teď už byl dost strašidelný. Až se setmí, nebude zábava hledat místo k usazení.

Najednou se Locičiny oči rozšířily . Podívala se na Ondřeje, který byl stejně zmatený jako ty.

„Ondřeji, neřekl jsi, že se ta mlha objevuje jen v den úplňku?"Zeptala se.

Zdálo se, že Ondřej něco také pochopil. Dobře, byla jsi jediný, kdo nechápal, co se tu děje?

Ondřej pomalu přikývl.

„Pak to znamená..." promluvila Locika, všichni jste se otočili a dívali se hluboko do temného lesa.

Varian tě chytil za ruku. "Měsíční psi."

Ah.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

btw vydala jsem novou knížku