slytherin mudblood 2 | draco malfoy

kapitola 1 - Podle Freda se lidi potřebujou smát

Stála jsem v obchodě Freda a George Wealeyových. Rozhlížela jsem se kolem sebe, kolik zvláštních věcí tady vlastně mají. Omdlévací oplatky, dávivé dortíčky, nápoje lásky... Každý si tady dokázal vybrat. Držela jsem se blízko Hermiony a Ginny. Dalo mi spoustu přemlouvání, abych moje rodiče přesvědčila o svém návratu do Bradavic. Nechtěli mě tam pustit! Říkali, jak je to nebezpečné, jak se mi tam může plno věcí stát, jak nechtějí, abych tam byla sama... Musela jsem proto souhlasit s tím, že jim každé dva týdny budu posílat sovu a abych mohla jet k Wealeyům, tak jako Hermiona a Harry, musela se za mě dokonce Molly přimluvit!
Neříkám, že rodiče přehánějí, chápu jejich situaci, ale dokážu se o sebe postarat. S Voldemortem jsem se přeci už setkala a neumřela, tak co se může stát tentokrát? Haha, vtipný... Kdyby se tam neobjevil Harry a Brumbál tak omdlíš a Voldemort tě má jako předkrm na talíři... Ále kdeže!

Vyšli jsme s Hermionou, Ronem a Harrym ven z obchodu a vydali jsme se dolů po silnici.

,, Jak to Fred s Georgem dělají? Většina krámů je zavřená" zkonstatovala Hermiona. Když jsem se rozhlédla okolo sebe, musela jsem uznat, že má pravdu. Všude bylo temno a mrazivo. Jakoby se ze světa vytratila radost.. Vždy jsem si to tu pamatovala úplně jinak. Veseleji.

,, Podle Freda se lidi potřebujou smát" řekl Ron a ledabyle pokrčil rameny.

,, Asi má pravdu" přitakal Harry. Šli jsme dál, dokud jsme si nevšimli starého rozbořeného domu.

,, Ale ne.. U Olivandera kupovali hůlku všichni" řekla Hermiona a všichni jsme pohlédli na ten starý, rozbitý krámek. Co se tady proboha stalo?

Vešli jsme dovnitř. Všude byly střepy a kusy dřeva, některé z nich byly ohořené. Nechápala jsem nic.

,, Harry? " upoutal na sebe Ron pozornost. Přešla jsem k oknu a podívala jsem se na místo, kam směřoval jeho zrak. A tam jsem ho uviděla.

Bylo zvláštní ho zase po dvou měsících vidět. Měl na sobě černý oblek, který mi naprosto seděl k okolí. Za ty dva měsíce mi Draco poslal pár dopisů. Nebylo jich moc, ale oceňovala jsem, že se pořád snažil. I když jsme od té naší hádky potom už spolu nebyli, dokonce ani spolu nemluvili, v každém dopise se mi to všechno snažil vysvětlit, přesvědčit mě o tom, abych mu zase věřila. Je úplně mimo mísu. Nebylo to o tom, že bych mu nevěřila. Bylo to o tom, že jsem se chtěla držet dál od Pána zla, tudíž i jeho otce, tudíž i od něj... Na žádný z dopisů jsem tedy neodpověděla, ale všechny jsem si je poctivě schovala a skoro denně četla. Jo, já vím, jsem na zabití. Všechno co se za léto stalo jsem samozřejmě řekla Hermioně, tudíž jen ona věděla o těch dopisech, jen ona věděla co se v nich píše a jen ona věděla, že k Dracovi pořád něco cítím. Harrymu a Ronovi jsme řekly, že už je to dávno pasé.

,, Zdá se mi, že Draco a jeho máma nechtějí, aby je někdo sledoval" zkonstatoval Ron. Hermiona po mě střelila pohledem a dala mi ruku na rameno. Dívala jsem se na něj. I z té dálky jsem viděla ty jeho bouřkově modré oči, které jakoby potemněly.

Šli jsme za nimi. Tenhle nápad se mi úplně nelíbil, bála jsem se toho, co zjistíme, ale zároveň jsem byla zvědavá. Pořád jsem se o Draca zajímala a nebylo mi jedno, co dělá. A musím dát Ronovi za pravdu, že on i Narcissa si dávali bedlivý pozor, aby je nikdo nezahlédl.

Když Draco a Narcissa vešli do obchodu Borgin & Burke, vylezli jsme si na střechu blízkého domu. Sledovali jsme Draca skrze okno, jak si prohlíží nějakou skříň a Narcissa mu následně něco šeptala.

Najednou se někdo objevil v okně. Rychle jsme se skrčili za horizont střechy. Byli jsme dost rychlí na to, aby nás dotyčný neviděl. Já si jedině oddychla.