slytherin mudblood 2 | draco malfoy

kapitola 17 - Třetí viteál

,,Chyťte se mě" pobídl nás Brumbál a já tak udělala.

,, Ale v Bradavicích se přeci nelze přemisťovat" zapochybuje Harry.

,, Víš.. Ve své funkci mám jisté výsady" mrkl na Harryho Brumbál a přemístili jsme se. Nepříjemný pocit od žaludku se mi dral na povrch a já se cítila jako na horské dráze. Tlak v hlavě a uších mi stoupal a já necítila stabilitu v mých nohou. Nesnášela jsem přemisťování víc, než kdokoliv jiný.

Když jsem znovu ucítila pevnou zem pod nohama, objevili jsme se na jakémsi kameni uprostřed moře. Dívali jsme se na obří skálu naproti nám. Už takhle z dálky vše vypadalo nebezpečnější, než jsem si myslela.

-

,,Jsme tu správně. Och, ano. Jsou tady stopy magie" potvrdil Brumbál a vytáhl malý nožík, kterým se chystal říznout se do dlaně.

,, Pane!" chtěl ho Harry zastavit, ale Brumbál byl připraven.

,, Chceme-li se dostat dovnitř, musíme zaplatit cenu, která má každého vetřelce oslabit." vysvětlil.

,, M-Můžu to udělat já" nabídl se trochu nervózně Harry, ale Brumbál odmítl.

Svou dlaní přejel po jednom z kamenů, na kterém zůstala jeho krvavá stopa. Kámen se začal rozpadat a začal se v něm formovat něco jako vchod. Rozsvítili jsme naše hůlky a vydali jsme se dovnitř.

,,Voldemort se postaral, aby jeho úkryt nikdo snadno nenašel. Jistě ho zabezpečil ochrannými zabezpečeními." oznámil nám Brumbál samozřejmé.

Došli jsme k jakémsi jezeru. Brumbál vyslal světlo na druhou stranu, kde se ukrýval třetí viteál. Nutno podotknout, že to bylo nejméně třicet metrů od nás přes ledovou vodu.

,, Támhle je to. Zbývá otázka - jak se tam dostat?" řekl Brumbál, načež si stoupl ke břehu a začal kouzlit. Najednou z vody vystoupil jakýsi řetěz, který Harry podržel a začali jsme společně tahat. Z hladiny se vysunul podivný předmět, něco jako loďka. Tak jsme se dostali až k viteálu na druhou stranu.

,, Myslíte, že viteál je uvnitř?" zeptal se Harry Brumbála, s čímž Brumbál souhlasil. Mávl nad vodou v jakémsi kráteru, či co to bylo, a zrak mu spadl na skleněnou mističku, která na tom byla položená.

,, Tohle je potřeba vypít.. To všechno je třeba vypít" oznámil nám Brumbál a pokračoval. ,,Víte, pod jakou podmínkou jsem vás vzal s sebou?" otázal se a Harry přikývl.
,, Ten lektvar mě možná ochromí, možná zapomenu proč tu jsem. Možná mi způsobí bolesti, že budu škemrat o úlevu. Nesmíte na ty žádosti brát zřetel, vaším úkolem je dohlédnout na to, že ten lektvar vypiju. I kdybyste mi ho museli lít do krku násilím. Rozumíte?" vysvětlil nám Brumbál s obavami.

,, A proč ho nemůžu vypít já?" zeptala jsem se.

,, Protože jsem starší. Jsem moudřejší a mnohem méně důležitý." oznámil a já chtěla hned protestovat, ale Brumbál už si bral mističku. Harry po mě střelil ustaraným pohledem, plným obav. Snažila jsem se ho povzbudit malým úsměvem a stiskl jsem mu ruku. Pozorovali jsme našeho ředitele, jak si nalévá první doušky do hrdla.

,, Na zdraví" řekl nám, než polkl a začal se třepat, přičemž se pomalu svezl k zemi.

,, Profesore..? Profesore!" Harry k němu přiběhl. Já jsem svítila svou hůlkou a pozorovala jsem Harryho, klečícího u našeho ředitele.
,, Profesore, slyšíte mě? Profesore!" naléhal Harry, ale Brumbál neodpovídal. Neváhala jsem a vzala jsem mu mističku, do které jsem mu nalila další část lektvaru.

,,Harry, musí pít" připomněla jsem mu a podala jsem mu mističku s lektvarem.

Takhle jsem to udělala ještě několikrát, zatímco Harry se staral o to, aby profesor ten lektvar opravdu pil.

,, N-ne..! Už ne.. " žadonil Brumbál po pár doušcích.

,, Musíte pít dál, jak jste říkal. Vzpomínáte?" pobízel ho Harry a Brumbál stěží pil, přičemž se nesnesitelně třásl. Dál jsme mu dávali lektvar a on dál žadonil o milost. O zabití, o konec.. Slzy se mi nahrnuly do očí, když jsem sledovala scenérii přede mnou. Žadonící profesor a zoufalý Harry, snažíc se do něj dostat poslední doušek. Nakonec se mu to naštěstí podaří a náš profesor přijde zpátky ke smyslům.

,, Harry.. Vodu.. Vodu.. " poprosí ředitel a já neváhám ani minutu. Podívám se na místo, kde předtím byl lektvar, a místo něj tam teď leží viteál. Vezmu ho do rukou a ukážu ho Harrymu.

,, Aquamenti!" vyřknu zaklínadlo a pod hůlkou se mi objeví pramen vody. Vezmu mističku a chci vodu nabrat, ale nejde to. Snažím se dál a dál, ale nikdy se voda do mističky nenabere.

,, Dokázal jste to, podívejte" řekne Harry nadšeně a ukáže medailon profesorovi. On stále žadoní o vodu.

,, Harry..? " zavolám na něj a on se na mě tázavě podívá. Přijde ke mně, a když zjistí o co jde, znejistí. Přejde dolů k jezeru a rozhodne se vzít vodu odtud. Když vtom ho něco čapne za ruku a Harry stihne jen tak tak uhnout.

,, Harry!" vykřiknu leknutím a přeběhnu k němu. Oba pozorujeme dění okolo sebe, šumění vody a zvláštní pohyby. Z vody začnou vylézat zvláštní, velmi zvláštní tvorové, kteří jsou děsiví už od pohledu. Je jich čím dál více a  my se je s Harrym snažíme zneškodnit. Metáme jednu kletbu za druhou, ale jich je víc a víc. Jdou po nás a my se je snažíme dostat ze sebe násilím, ale oni nás oba stáhnou pod vodu. Vidím Harryho, jak se snaží jednomu z nich vyprostit, stejně jako já. Jemu se to ale narozdíl ode mě povede. Vzpírám se a kroutím se jak nejvíc to jde, ale nic nepomáhá. Harry připlave k nám, pomůže mi se vyprostit od toho hrůzného tvora a spolu vyplujeme na hladinu, kde se momentálně všude nachází plameny. Vidíme profesora, který je ovládá a tím odhání ony příšery. Chytne nás okolo ramen a přemístí nás zpět do Bradavic.