slytherin mudblood 2 | draco malfoy

kapitola 8 - Nežijeme v pohádce, Charlie

O pár dní později se konal Křiklanův vánoční večírek. Byli pozváni pouze členové jeho klubu, takže pro mě tam samozřejmě nebylo místo. Teda, ne že by mi to vadilo, vlastně jsem tam ani jít nechtěla. Nejsem moc na společenské akce, navíc netuším, s kým bych tam měla. Když teď já a Draco... Nechme to být. Měla bych se pomalu a jistě smířit s tím, že mezi námi nic není a jsme opět ti dva cizinci, kteří se tomu druhému budou vyhýbat a dělat, že neexistují. Malfoyovský styl, nemyslíte?

Každopádně, dnešek jsem strávila s Lenkou a k večeru jsem ji doprovodila na místo, kde se měla potkat s Harrym. Jdou na ten večírek spolu. Docela mě zarazilo, že pozval spíše Lenku než mě, ale stejně si myslím, že to bylo kvůli Dracovi. Ne, že by byl Harry vůči němu bůh ví jak schovívavý, vlastně ani nemá důvod, ale drží si ode mě kvůli tomu tak nějak odstup. Nechápu proč... Ron ani Hermiona tak moc nepřehání. Navíc už spolu ani nejsme.. A jsme zase u toho. Zase se zabývám něčím, co bych měla nechat plavat. Haló, huso, prober se!

,, Užijte si to" usmála jsem se na Lenku s Harrym a pozorovala jsem je, jak se mi vzdalují, přičemž Lenka vyprávěla Harrymu o své náměsíčnosti. Musela jsem se zasmát nad jejím způsobem konverzace a chtěla jsem se otočit a jít na pokoj, ale něco, nebo spíš někdo na druhé straně chodby mě zaujal. V okně seděl totiž Draco, a když viděl, že kolem něj prošel Harry s Lenkou, rozhlédl se a někam se vydal. Nedalo mi to a tak jsem se ho snažila potajmu sledovat.

Řekněme si to narovinu - ne, neměla bych to dělat. Nejen z toho důvodu, že je neslušné někoho sledovat, ale další důvod - je to Draco. Neměla bych na něj ani myslet, natož se za ním plížit chodbou. Ale jsem to já, stará dobrá Charlotte, která jako vždycky dělá všechno špatně. Tak proč v tom nepokračovat, že?

Zastavil se a znova se rozhlédl. Potom se ve stěně před ním začaly objevovat dveře a mě hned došlo, o co se jedná. Komnata nejvyšší potřeby. Loni jsme se tam jako Brumbálova armáda scházeli, teď jsem za ním však jít nemohla. Rozhodla jsem se, že si sednu na zem a počkám, až zase vyleze. Do té doby se rozmyslím, jestli ho zastavím, nebo s ním raději ani mluvit nebudu. Upřímně, vím, že se mnou asi nebude chtít mluvit. Teda, asi určitě. Ale já se nevzdám bez boje. Je mi jasné, že on by se nikdy smrtijedem dobrovolně nestal, takže ho nenechám napokoji, ani kdyby mě třeba proklel. Je mi to jedno.

Po několika minutách z komnaty zase vyšel, ale zamířil jinou chodbou, přesněji směrem ke Křiklanovu večírku. Nevím sice, proč nebo kam vůbec šel, každopádně jsem se rozhodla opět počkat, až půjde zpátky. Z téhle části hradu totiž nevede jiná cesta. Nechtěla jsem riskovat, že by mě tady našel Filch nebo jakýkoliv jiný profesor. Nevím, jak bych to vysvětlila. 'Ach ano, šla jsem tady sledovat mého ex přítele Smrtijeda, jak jde něco kutit do Komnaty nejvyšší potřeby. A ne, vůbec nejsem hloupá, já vím'? To asi těžko. Musela jsem se uchechtnout. Jsem opravdu k smíchu.
Rozhodla jsem se vzdát a zrovna když jsem vstala a chystala se odejít, uslyšela jsem dunivé kroky a následně naráz. Teď už nebylo cesty zpět, proto jsem se opět urychleně schovala za sloup. K mému překvapení jsem spatřila Draca, kterého profesor Snape drží u zdi.

,, Možná jsem Bellovou zaklel, možná ne.. Co chcete?!" promluvil Draco jedovatě. Zalapala jsem po dechu. Takže to opravdu byl on, kdo dal Katie ten zakletý náhrdelník? Pro Brumbála? Ale... Proč?

,, Musím tě chránit. Dal jsem neporušitelný slib" promluvil Snape ještě poměrně klidně. Nestačila jsem se divit, ale pozorně jsem poslouchala. Začínalo to být zajímavější a zajímavější, doufala jsem, že se třeba dozvím odpovědi na moje otázky.

,, Žádnou ochranu nepotřebuju.. Vybral k tomu mě. Ze všech ostatních, mě! Já ho nezklamu." promluvil Draco a já vyvalila oči. Mluví... O mém otci? O pánovi zla? Začalo mi to pomalu docházet..

Draco. Smrtijedi. Pán zla. Brumbál. Zakletý náhrdelník. Úkol. Neporušitelný slib. Snape.

Všechno to najednou začalo dávat smysl a mě se tomu ani pomalu nechtělo věřit... Draco a... vrah?

,, Máš strach, Draco.. Pokoušíš se to zakrýt, ale je to zřejmé. Nech mě ti pomoct." promluvil k němu Snape opět o něco klidněji, za to mě se tep zrychloval. Nedokázala jsem uvěřit slovům, která jsem slyšela. To i Severus...?

,, Ne! On vybral mě! Tohle je moje chvíle.." řekl opět Draco. Snape si jen nahlas povzdechl.

,, Chápu, že máš strach. A s Charlotte za zadkem asi těžko něco uděláš! Musíme ji chránit. Ty víš, že ji chce dostat.." řekl najednou Snape a já zamrzla v pohybu. Jak jako.. Dostat?

,, Charlotte už jsem se zbavil. Zlomil jsem jí srdce. Jestli ke mně někdy něco cítila, je to už dávno pohřbené. Řekl jsem jí, že jsem Smrtijed." řekl Draco s klidem, což ale Severuse rozhodilo. Ještě silněji Draca stiskl.

,, Ty si opravdu myslíš, že zrovna tebe nechá Charlotte napokoji? Nemysli si. S největší pravděpodobností nás tady právě šmíruje! Nebo se to jakkoliv jinak dozví.." pronesl Snape a trochu se uklidnil, zatímco já začala pomalu couvat. Chtěla jsem se trochu líp schovat, vzhledem k tomu, že Snape buď předpokládá nebo ví, že tady jsem.

Když jsem však udělala pár kroků dozadu, do někoho jsem narazila a leknutím jsem vypískla. Ani jsem se nemusela otáčet abych zjistila, že ten druhý šmírák je Harry. Tak nějak jsem tušila, že se tady z čista jasna objeví, tak, jak to má on ve zvyku.

Ale až teď mi to došlo. Slyšeli mě. Podívala jsem se za roh, ale to co jsem uviděla mě zas a znova vylekalo. Snape, stojící přímo za sloupem. Teď už mě i viděl. Nemělo cenu se dál schovávat.

Nezbývalo mi nic jiného, než vyjít z úkrytu. Naštvaně jsem prošla kolem Severuse i Draca a oba jsem je ignorovala. Měla jsem v plánu prostě odejít, jelikož jsem byla neskutečně moc naštvaná, v tom mi ale zabránila Dracova ruka omotaná okolo mého zápěstí.

,, Charlie-"

,, Nesahej na mě! Ani na mě nemluv.." skočila jsem mu do řeči a vytrhl jsem se mu. Ruku jsem stáhla k tělu a objala jsem se. Slzy mi začaly stékat po tvářích a mě až teď začal docházet význam jejich slov.

,, Ani jeden se nepokoušejte mi cokoliv vysvětlovat! A... Až zase bude schůze smrtijedů, kde se budete očividně nacházet oba, " nadechla jsem se a pokračovala jsem.

,,nezapomeňte pozdravovat mého milovaného tatíka a vyřiďte mu, že se na něj vlastně už docela těším! Komu by se chtělo žít ve světě plném lhářů, hm?" řekla jsem plačtivě. Ani jeden se neměli ke slovu. Všichni tři jsme na sebe házeli nic neříkající pohledy.

,, Charlotte, nech si to vysvětlit" promluvil po chvilce Snape a to mě ještě více namíchlo. Nevím jestli víc to, že po mém zákazu vysvětlování mi řekl právě tohle nebo to, jak klidně zněl. Jasně, denní kafe!

,, Vysvětlit?! Tady není co vysvětlovat. Nechci znít jako ty, Draco, když ses přede mnou tehdy tak litoval, ale něco říct musím - nedávno jsem se dozvěděla, že moji rodiče vlastně nejsou moji rodiče. Mám jak Grindelwaldovu krev, tak Voldemortovu. Po snaze uchránit se mému skvělému otci jsem zazdila jakýkoliv kontakt s potomky smrtijedů a když mi došlo, co to je za blbost, onen potomek už stihl zazdít mě. Potom mi v klidu řekne, jak se dobrovolně a radostí stal smrtijedem, což mi sice ano, zlomilo srdce, ale rozhodně nerozhodilo mysl. Říkala jsem si 'zatraceně Charlotte, vždyť ty ho asi miluješ, necháš ho si zkazit život?' a víte vy co? Asi nechám. Bolí to, ale nechám. Lháři si nic lepšího nezaslouží. A o tobě Severusi, ani nemluvím. Důvěřovala jsem ti, ale to asi nemůže v téhle době nikdo nikomu, že?" vydala jsem ze sebe snad na jeden nádech a slzy už jsem se ani nesnažila zadržovat. Bylo mi to jedno. Všechno. Kdyby tady a teď přišel Voldemort, asi bych prosila o smrt ještě dřív, než by vůbec stihl vytáhnout hůlku. Až takhle jsem se cítila bezmocná.

,, Nežijeme v pohádce, Charlie" pronesl po chvíli Draco a já protočila očima.

,, To by mi fakt nedošlo, princi.. " ironicky jsem se uchechtla a vydala jsem se pryč.

,, Jste mi oba ukradení" řekla jsem ještě, než jsem zatočila za roh a definitivně propukla v pláč.