he is different.

30.

Měla jsem sto chutí jít za ním a omluvit se mu. A taky že jsem to udělala. Ptáte se proč se takových věcí nebojím? Prostě jsem taková a tyhle věci jsou pro mě snadné

"Draco?"
"hm?"
"promiň..."
"v pohodě, ty za to nemůžeš to já neměl být tak... agresivní?" usmál se.
Já mu úsměv oplatila a věnovala se dál té nudné hodině.

Nemohla jsem dovolit aby se zase stalo mezi mnou a Harrym. Zničilo by mě to. A hlavně Draca, který ke mě nejspíš choval určité city a já... já možná také ale zatím jsem si tím furt nebyla jistá.

Draco byl pohledný kluk, a byl skoro stejný jako já. Vlastně byl úplně stejný. Předevšema je arogantní a namyšlený tak jako já, zatím co u mě si vylívá city.

I po tomhle všem se z nás s Dracem stali dobří kamarádi a rozhodně jsme se spolu nikdy nenudili. Byl se mnou úplně jiný než před ostatníma.

Smál se, upřímně se semnou smál. Takhle veselýho jsem ho snad ještě nikdy neviděla, a to mi dělalo strašnou radost, protože se zdálo že jsem snad úplně první člověk na tomto světě kterýho má on doopravdy a upřímně rád.

Harrymu a Ronovi se to sice moc nelíbilo ale mě to bylo fuk, protože mě s ním bylo dobře, a jelikož se oni s ním nikdy jako kamarádi nebavili, tka ani nevěděli jaký doopravdy je. Hermioně to nevadilo, byla ráda že se usmívám. Jak s ním, tak s něma.

"jak se s ním můžeš pořád takhle bavit?" zeptal se mě vyčítavě Ron
"protože je s ním sranda a mám ho ráda i když se před vámi snaží dělat že mě nenávidí."
"ty ses do něj snad zamilovala Heather. Vždyť je to Malfoy." řekl Ron opět vyčítavě.

"on je jiný..."