Ve tvém příběhu

Kapitola šestá

 Psaní slušných a zvláštních mailů mi dělalo až neuvěřitelnou radost. Gabriel zněl kostnatě a zároveň květnatě, rozhodně jako běžný člověk mého věku. Uvědomila jsem si, že jsem vlastně ani nevěděla, kolik je jemu. S povzdechnutím jsem si objednala svoje jídlo a zamyslela se.

Stojí mi to za to? Je krásný, ale nic mi o sobě neřekl. Dokonce mi ukradl vizitku, zatímco jsem spala! To působilo přinejmenším zvláštně. A chová se tak... divně. Nepřiměřeně svému věku. A co teprve to, že chce vztah se Sárou protahovat? Jasně, je možné, že by bez něj vážně nepřežila... ale co já? Co budu dělat já?

Na druhou stranu... nikdy jsem se s nikým necítila tak, jako s ním. Nikdy jsem nikoho tolik nechtěla. A Gabriel teď byl můj! Zatím jen milenec, ale pořád můj. Měla jsem každý důvod být spokojená, vždyť tohle bylo poprvé, co jsem kdy s někým strávila noc a nemusela za to zaplatit.

Rozhodla jsem se, že taková událost si zaslouží oslavu, ne výčitky. Je to moje vina, že je Sára nejspíš prudérní chudinka? Není. Kdyby byla dobrá přítelkyně, tak by ji Gabriel nepodváděl. Postaráme se o to, aby byla v pohodě, a mezitím budeme s Gabrielem diskrétní. Bude to vlastně zábava.

Měla bych někomu zavolat, pomyslela jsem si vzrušeně. Zajdeme na víno a promluvíme si o tom všem. Ale komu?

Rozklepla jsem na mobilu facebook a na chvíli prstem přejížděla nad ikonky se jmény. Zas tolik přátel jsem neměla – většina těch facebookových byli kolegové z práce – ale pár se přeci jen našlo. Nakonec jsem se rozhodla pro Tomáše. Pousmála jsem se. Ano, Tomáš si vyslechne všechno, co mám na srdci. S radostí. Vždycky drby miloval, a takové ještě neslyšel.

Já: Hej, Tomášku?
Tomáš Skelný: Hm?

Já: Nechceš přijít na skleničku?

Tomáš Skelný: Víš, že proti odpolednímu pití nic nemám, ale je sotva dopoledne. Proč tak brzy? Nepočká to do večera?

Já: Neřekla jsem, že se chci opít. Mám pro tebe překvapení.

Tomáš Skelný: Ale? Narozeniny mám až za měsíc.

Já: Jde o chlapa...

Tomáš Skelný: Už nic neříkej, jedu.

Zasmála jsem se. Potom jsem si uvědomila, že jsem vypadala jako někdo, kdo právě strávil, nebo spíš prošukal, noc u divného kluka z charitativního plesu. Vyběhla jsem do koupelny, smyla si zničený makeup, převlékla se do svých nejvíc reprezentativních tepláků a pročesala si zacuchané vlasy. Tak. Rychlý pohled do zrcadla mě ujistil, že vypadám slušně, ale ne svůdně. Koneckonců, s Tomem jsme měli, no, historii.

Plácla jsem sebou na gauč, zapnula televizi a chvíli hledala, na co se budu dívat. Nakonec jsem se spokojila s nějakým nekonečným romantickým seriálem, který by mohl sloužit jako příjemná kulisa. Hodila jsem si deku přes kolena a čekala.

Vibrace telefonu mě rychle probudila z transu. Už jen otevřít dveře – a Tomáš stál naproti mně v celé své dokonalé kráse! Skočila jsem mu do náruče a vlepila pusu na tvář.

„No toto nono," zasmál se a mírně zrudnul, jak se mě snažil neupustit. „Tady má někdo dobrou náladu. Že ty sis konečně našla nějakýho nabíječe, co to dělá i zadarmo?"

Zakřenila jsem se na něj a vzrušeně kývala. Tomáš se mezitím vpustil dovnitř a sundal si boty. Suverénně nakráčel do mého obýváku, pleskl sebou na pohovku a významně si přiložil prst ke rtům.

„Tak co, povídej! Udělal ti to líp než já?"

„Ale ty...!" vlepila jsem mu pohlavek. „Spali jsme spolu naposled před dvěma rokama, přestaň to vytahovat!"

„Není moje vina, že se do tebe tak dobře rýpe..." Zarazil se a zamrkal. Zvedla jsem obočí. Tom a jeho hloupý humor. „A k tomu jsi mi dala nejlepší dýško za celou tu dobu! Jasně, že si tě pamatuju. Máš čestné místečko v mém prostitučním deníčku."

„Ha, ha, ha, ty vtipálku jeden," zavrčela jsem. Ano, spali jsme spolu. Byl jeden z mnoha prostitutů, které jsem si za ty dva roky objednala. Tomovi bylo sedmadvacet, většinu volného času trávil v posilovně a zbytek u instagramu. Přesto nebyl hloupý, to vůbec ne, jen si hodně přál být model... a taky si občas přivydělat. Takže v třiadvaceti letech začal nabízet služby své společnosti na webovce, kde jsem ho našla i já. Objednala jsem si ho několikrát, a spali jsme spolu pokaždé, ale taky jsme si předtím povídali. Postupně jsme si oba uvědomili, že si se mezi námi vytvořilo něco jako podivné kamarádství s výhodami, s tím rozdílem, že já mu za to platila. Ve chvíli, kdy jsme se stali přáteli na facebooku, naše výhody zmizely a zůstalo jen silné přátelství. Přesto Tom nikdy nevynechal možnost mi připomenout, že jsme spolu spali. A jeho ego nikdy nevynechalo příležitost si připomenout, že byl v sexu zatraceně dobrý.

Jakmile jsme spolu přestali spát, začali jsme si svěřovat tajemství. Tak jsem zjistila všechno o jeho poloúspěšné kariéře modela a on všechno o mé kolosálně neúspěšné snaze najít si chlapa, do kterého bych nemusela věnovat žádnou energii, a on by mi za odměnu vracel plnohodnotný vztah.

Docela efektivně jsme se vraceli k zemi. Já se svým kariéristickým přístupem a on s jeho snílkovským, dohromady jsme fungovali jako silná přátelská jednotka.

A já mu samozřejmě vyklopila všechno o Gabrielovi. Nevynechala jsem jediný detail – dokonce i to, že nepoužil kondom a musela jsem si dát pilulku po.

„Tss," zareagoval Gabriel na tuhle informaci. „Vždycky s kondomem! Co kdybyste byli nemocní. Snad se aspoň chodí testovat."

„Snad jo," pokrčila jsem rameny. „Já jsem čistá. Testuju se každý tři měsíce."

„A žádnýho chlapa jsi do té doby neměla?"

„No..." začervenala jsem se. Jestli jsem s Tomem něco probírala nerada, byly to moje schůzky se společníky. Vždycky mi připadalo, že mě za můj výběr soudí. Faktem bylo, že jen málokdy jsem našla někoho, kdo by byl lepší než Tom. Ale ten pro mě byl mimo dosah. S kamarády jsem spát nechtěla.

„Je mi to jasný," chytil se okamžitě. „Tak snad to bude dobrý. Ale co jinak?"

Když jsem se dostávala k té horší části, Tomovi pomalu klesala brada. Nakonec tam seděl s pootevřenou pusou a nevěřícně na mě koukal.

„Ty že seš něčí milenka?" zasmál se. „To jako fakt?"

„Už to tak bude..."

„A jak se kvůli tomu cítíš?"

Svraštila jsem obočí. „No... trochu provinile. Ale není to moje vina, ne? On by se mnou přece nespal, kdyby byl ve spokojeném vztahu. Tak se rozejdou a bude to v pohodě. Stejně by to tak dopadlo."

Tomáš se nadechl, a v tu chvíli mi zadrnčel telefon. Rychle jsem na něj koukla.

„To je pizza. Musím ji vyzvednout."

Za dveřmi jsem pomalu vydechla. Ani jsem si neuvědomila, že jsem byla napjatá. A proč vlastně? Měla jsem snad strach, že mě bude Tomáš soudit? Ale vždyť jsem neudělala nic špatně.