Ve tvém příběhu

Kapitola desátá

Probudila jsem se ve tvrdé a hrubé posteli. Třeštila mi hlava jako při nejhorší kocovině. V puse jsem cítila pachuť zvratků a patro jsem měla suché. Musela jsem dlouho mrkat, než se mi tak nějak podařilo zaostřit na pokoj s oprýskanými tapetami a plakáty fotbalistů na stěnách.

Tomův pokoj?

Bylo mi špatně a měla jsem naprosté okno. Co se včera stalo? Snad jsem...

Ale ne, snad jsem s Tomem nespala?

Rozhlédla jsem se. Postel byla vcelku čistá a nikde jsem neviděla žádné obaly od kondomů, na kterých Tom vždycky trval. Snad je to v pohodě.

Vykulila jsem oči, když jsem si uvědomila, že Tomáš leží vedle mě. Ale ne v posteli – ne, seděl na židli vedle postele, jen hlava mu nejspíš v noci spadla na polštář, kvůli čemuž se dostal do nebývale nepohodlné polohy. Kdybych se necítila tak mizerně, nejspíš bych se mu začala smát, jenže mně bylo vážně zle. A pořád jsem si nebyla jistá, co jsem tu vlastně dělala. Proč jsem nespala ve vlastní posteli? Alespoň jsem si byla dost jistá, že jsme se spolu s Tomem nevyspali. Věřila jsem, že by mé opilosti tímhle způsobem nezneužil, a k tomu by určitě neseděl na židli vedle postele, ale objímal by mě. Ve spaní se vždycky rád objímal, dokonce i teď, když už jsme spolu neměli jiný než přátelský vztah.

Naklonila jsem se nad něj a zatřásla mu s ramenem:

„Tome? Tomášku, vstávej!"

„Ne, hej, co je... Fínko?" vyskočil, jako by do té doby spal jen tak trochu. „Jsi v pohodě?"

„Proč bych nebyla... tyjo... já to asi dost přehnala, co?" Náhle mě polil ledový pot. „Sakra, kolik je hodin, musím do práce!"

„Nikam nemusíš," potřásl Tomáš hlavou, až mu pár pramínků teď mastných vlasů spadlo do očí. Shrnul si je zpět. „Dovolil jsem si ukrást ti telefon a napsat jim mail. Je ti blbě. Vzala sis volno."

„Počkat... co? Proč jsi prostě nenařídil budíka? Musím tam jít!"

„Fínko, nikam sakra nejdeš. Ne v tomhle stavu. Po včerejšku musíš odpočívat."

„Měla jsem jen pár drinků, zatímco ty ses tam olizoval s tou... počkat, proč jsem tady já? Proč tu nemáš tu holku?"

„Ty si vážně nepamatuješ, jak ti ten chlap strčil něco do pití a zkusil tě odvést?"

„Cože?" Srdce se mi rozbušilo. Nic jsem si ze včerejška nepamatovala. Vůbec nic. Kromě chutě ginu a pachu piva. „Cože se mi stalo?"

„Asi byl domluvenej s barmanem, nevim. Do toho baru už nikdy nejdem. Kurva, kdybych si toho nevšiml, bůh ví, kde bys teď byla."

„Cože?" Snažila jsem se alespoň znít klidně, ale cítila jsem jen paniku. Cože se mi stalo? A jak je to možné? „Nechceš mi to zkusit vysvětlit trochu pomaleji?"

Tom si protřel rozespalé oči a promnul bradu pokrytou strništěm. Pozoroval mě jako malé dítě – jako bych mohla kdykoliv spadnout a ublížit si. Tak ochranářský pohled jsem u něj neznala. Většinou to byl jen vtipálek. Přesto jsem sebou cukla, když mi položil ruku na stehno; prsty se dotýkal jemné kůžičky na jeho vnitřní straně a jeho palec směřoval k mému rozkroku. Slabě jsem se začervenala. Bylo to hodně dlouho, co jsem naposled seděla v jeho posteli... nahá?

„Proč na sobě nemám oblečení?"

„Pozvracela sis ho, když jsem tě vedl sem. Osprchoval jsem tě studenou vodou, to tě trochu probralo, ale taky ses znova pozvracela. Pak jsem tě radši dal do postele bez oblečení, nechtěl jsem riskovat, že mě znova ohodíš."

„Oh," dostala jsem ze sebe překvapeně. „A co se tedy stalo?"

„Zatímco jsem si zařizoval společnost na noc, se kterou bych mohl něco mít, rozhodla ses odejít. A najednou jsi sebou třískla o zem, úplně tuhá. Asi ti něco dali do pití, nevím. Než jsem si uvědomil, co se stalo, stál u tebe nějakej chlap a snažil se tě odnést. Vrazil jsem mu, aby tě pustil, což teda udělal, ale praštila ses do hlavy. Myslel jsem, že seš mrtvá. A když jsem ho pak chtěl najít, zmizel. Nevím, kam. Klára zavolala policajty a já tě odvedl domů. Snad budou mít nějaký kamery nebo něco."

„Proč jsi mi nezavolal záchranku?"

Tom se zamračil. „Zpanikařil jsem," přiznal po chvíli. „Měl jsem pocit, že se o tebe nikdo nepostará líp než já. A k tomu už jsem se staral o zdrogovaný lidi, tak jsem věděl, co dělat."

Hlavu jsem měla jako plnou střepů a hřebíků. Přesto jsem cítila vděčnost – Tom mě zachránil. Jasně, bylo by lepší, kdyby zavolal záchranku, ale postaral se o mě. A teď mi k tomu bylo dobře, vlastně skvěle, protože jsem byla naživu, v bezpečí a jen s kocovinou. Taky jsem mohla být mrtvá, znásilněná a na půl cesty k sexuálnímu otroctví.

„Děkuju." Položila jsem ruku na tu Tomovu. Zdálo se mi, jako by zčervenal i on, ale nejspíš to bylo jen mýma unavenýma očima. Potom jsem ale hned zakňourala: „Strašně mě bolí hlava."

„Dal bych ti ibalgin, ale nevím, jak by se to třískalo s tím vším, co máš v organismu," zatvářil se Tomáš nešťastně. „Budeš to muset vydržet."

„A sprchu si půjčit můžu?"

„Jasně," zasmál se Tomáš a znova si protřel oči. „Já půjdu udělat kafe. Sakra, celou noc jsem nespal."

Teď už mi bylo jasné, že zůstal vzhůru, aby si mohl být jistý, že se neudusím zvratky. A najednou jsem si celého Toma vážila mnohem víc – byl to skvělý člověk a zachránil mi život.

Po sprše jsem se cítila lépe, bylo mi teplo a taky jsem už nesmrděla jako bar a zvratky. Místo toho ze mě táhnul pánský šampon, protože Tomáš nic jiného na umytí neměl. Zase tolik mi to nevadilo. Byla jsem živá, no ne?

A taky už jsem se nemohla dočkat večera. Na Gabriela. Na jeho doteky. Na jeho objetí a na náš sex. Na ten neskutečný pocit intimity. Koneckonců, byl to první muž, kterému jsem za nic nemusela platit, a dostávala jsem všechno. Bylo to úžasné.

Všechno kromě vztahu. Připomnělo mi svědomí. Musíte to tajit. Nemůžeš si užívat jako Tom a ta Klárka včera.

Zaťala jsem zuby. Pořád mě bolela hlava, ale rychle se to zlepšovalo. Tomáš mi půjčil nějaké svoje oblečení, abych tu nemusela chodit v mém, špinavém od zvratků. Zastrčila jsem si tričko do jeho kalhot, všechno mi to samozřejmě bylo beznadějně velké, a bosky cupitala do jeho obýváku spojeného s kuchyní. Tam seděl Tomáš na gauči, v ruce hrnek s kávou, na sobě jenom tepláky.

Vykulil oči, když mě viděl. Pousmála jsem se na něj, vzala si kafe, poděkovala mu... a zarazila se.

Tomáš na mě zíral jako na svatý obrázek. Zmateně jsem se na sebe podívala a v tu chvíli bych se nejraději propadla.

Měla jsem na sobě bílé triko a očividně jsem se dostatečně neutřela, protože se přilepilo k mému tělu a mokrá látka nenechala nic představivosti. Rovnou jsem mohla přijít nahá.

Úplně červená jsem se podívala na Toma, který měl očividně obrovskou erekci. Zrudla jsem ještě víc.

„Promiň, Fínko, jsem jenom chlap," hlesl a násilně si penis stlačil dolů. K ničemu to samozřejmě nevedlo. „Nic to neznamená, teda, jsi samozřejmě hezká a tak, ale..."

„Víš co, neřeš to," pokrčila jsem rameny a plácla sebou vedle něj. „Je to jen tělo. O nic nejde. Vždyť oba víme, že jsme jen dobří kamarádi, ne?"

„Jasně," zamumlal a nepohodlně si přesedl.