Ve tvém příběhu

Kapitola devátá

„Fuj, to je dřina," odfoukla jsem si vlasy z obličeje. Přemisťování mé stařičké a hlavně laciné postele zas tak těžká práce nebyla, zvládli jsme to za dvacet minut, ale došlo mi, že ta nová bude podstatně větší – takže jsme s Tomem museli přeorganizovat celou mou ložnici. Zbytek nábytku už jsem měla podstatně kvalitnější, takže jsme tahali desítky kilo pořádného dřeva.

„Už jen tenhle stoleček," řekl Tomáš, vzal stolek do rukou a položil ho vedle postele. „A hotovo. Tak. Kolik máme hodin?"¨

„Půl sedmé. Dáme sprchu a půjdeme?"

„Já jsem úplně v pohodě," blýskl se Tomáš úsměvem. Byl. Kvůli přemisťování si sundal svetr, takže se mi ukazoval v celé své vypracované kráse. Aby taky nebyl hezký, celá jeho práce na tom závisela.

„No, já si dám sprchu, ty mi mezitím můžeš třeba rozdělat gauč, abych dneska měla kde spát," přikázala jsem mu se smíchem na tváři a položila ruku na kliku. „Jo, a když v tom budeš, povlečeš ho?"

„Čím ty si mě zasloužíš, Fínko," zavrtěl hlavou. „Máš mě u sebe doma, zadarmo, a jdeš se sprchovat sama. A dokonce mě necháš ti připravit postel, ve které budeš jenom spát! Jsi tak krutá!"

„Zaplatila jsem ti až až za tu dobu, co se známe."

„Mááálo."

„Dnešní panák je málo?"

„Je pondělí," upozornil mě. „Nemůžeš moc pít. Kocovinu si nemůžeš v práci dovolit. Takže to zas tak dobrý nebude."

Oh. Vždycky mě překvapovalo, jak na mě uměl myslet. I když on možná myslel spíš na ty kočky, kterým by můj špatný úsudek mohl ublížit. Pokrčila jsem rameny a šla do sprchy. Konečně.

Cítila jsem se čistá. Vydrhla jsem si pleť vlhkou od potu, namydlila se jasmínovým šamponem a uvolnila se. Stres z běžného pracovního dne, dokonce i neustálé rýpání svědomí, které se pořád připomínalo, to všechno smyla voda s mydlinkami. Vyšla jsem ze sprchy jako nový člověk.

Hodila jsem na sebe první rifle a halenku, co jsem našla, přes to dala sáčko a byla připravená k odchodu. Přesně jak Tom řekl, druhý den jsem měla práci. Nemohla jsem se opít a rozhodně jsem neměla v úmyslu pařit.

Zato tom byl očividně na párty nachystaný. Zatímco jsem byla ve sprše, převlékl se ze slušné polokošile do upnutého póla trička, u kterého si rozepnul několik horních knoflíků. Naprosto bez problémů jsem mohla vidět chloupky na jeho hrudi i přívěsek na krku, který nikdy nesundával. Zamávala jsem na něj peněženkou.

„Tak jdeme na to?" usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.

V baru bylo na pondělní večer překvapivě plno. Usrkávala jsem svůj gin tonic a smála se vtipům, které Tomáš právě vyprávěl pohledné brunetce po svém pravém boku. Já seděla nalevo.

Musela jsem si přiznat, že jsem malinko žárlila. Brunetka byla moc pěkná s těma svýma mandlovýma očima a bezchybnou pletí. To já si musela každé ráno patlat korektor, abych zamaskovala alespoň kruhy pod očima – schovat akné na bradě šlo jen těžko – a mé oči by se daly přirovnat k mandlím jen těžko. A k tomu mi chybělo její přirozené charisma... No prosím, tahle holka nejspíš dostane prostituta do postele zadarmo! Ne, že by to bylo úplně neuvěřitelné, věděla jsem, jaké ženy si ho obvykle kupují, ale i tak...

Objednala jsem si druhý, takže svůj... uhm, pátý za večer. Měla bych ubrat. Rychle jsem koukla na hodinky a zděsila se, když jsem uviděla číslo 23:18. Do práce sice chodím na osmou, ale než se dostanu do postele... a vůbec, jak jsem mohla tak dlouho vydržet poslouchat Tomovo balení té až moc pěkné slečny?

Otočila jsem se k němu, abych se omluvila a odešla, jenže mě zarazil pohled na ty dva, jak se líbají.

Překvapilo mě to. Tom se mi vždycky věnoval na sto procent, když jsme spolu někde byli venku. Tohle bylo poprvé, co mě naprosto ignoroval. Měla jsem největší chuť zaplatit jen svoje pití a odejít, ale pípla jsem kartou za nákup nás obou, kopla do sebe poslední gin tonic večera a připravila se k odchodu.

Povedený páreček mě zaujal ještě jednou. Štvali mě. Proč mě tak štvali? Rozčileně jsem se postavila na nohy. Vážně mě hrozně štvali. Udělala jsem jeden dlouhý krok.

A svalila se na zem, protože jsem nepředpokládala, jak moc se mi ty gin tonicy dostanou do hlavy. Zatraceně. To mi naléval dvojité? Proč je mi tak mizerně?

Zatemnělo se mi před očima. Co se sakra děje? Věděla jsem, že to není normální, nikdy se mi z alkoholu neudělalo takhle špatně. Nevím, jestli jsem se praštila do hlavy, ale jakkoliv jsem mrkala, mlha před očima se nerozpouštěla. Začínala jsem hodně panikařit. Začínala jsem sakra hodně panikařit. A když se mi nepovedlo postavit se na nohy, panikařila jsem doopravdy.

Někdo mě chytil kolem pasu a nadzvedl.

„Tome?"

V nose mě zaštípal kyselý pach potu a piva.

Tomáš měl na lepek, který je v pivu, alergii.

Tohle nebyl Tom.

„Nechte mě!" zaječela jsem ze všech sil, jenže z krku se mi vydralo jen zoufalé zachraptění. „Pusť mě! Pomoc! Tome! Pomoc!"

Skoro jsem neslyšela – jako bych měla mlhu i v uších. Cítila jsem se hrozně slabá. Panebože! Panebože, panebože, panebože, tohle nemůže být jen alkohol...

„Tomáši!"

Spadla jsem na zem a tentokrát se praštila do hlavy s jistotou. Zasténala jsem bolestí. Pořád jsem nic neviděla a končetiny jsem ovládala čím dál méně. Jako bych se nemohla ani hýbat. Zkoušela jsem mluvit, ale z úst mi vycházely jen nesrozumitelné žvásty. A moje myšlenky se pomalu měnily na ještě horší pitomosti.

„Fffffnko!"

Slyšela jsem snad svoje jméno?

„Víííínko!"

Víno? Ale já na víno nemám chuť...

„Sklíííínko!"

Cože?

„Zavolej dobrmana!"

K čemu by mi teď byl pes?

„Dráhy! Dostala český dráhy!"

Jakýže dráhy?

„Semínko! Pro tým! To spadneš!"

Prosím?

Cítila jsem jen únavu. Chtěla jsem spát. A pivo už jsem necítila, takže mi bylo líp. Teď jsem cítila jenom pánský deodorant.

Jen jsem doufala, že to bude v pořádku. Sama jsem nevěděla. Ale byla jsem moc vyčerpaná na to, abych něco dělala.

Potom už jsem cítila jen náhlý chlad a tmu.