Over again

8.Zapomenutý dárek

V dalších dvou týdnech se toho moc neudálo. Úplná klasika, nic novýho. Teď momentálně stojím u kuchyňské linky a peču vánoční cukroví, protože zítra je už 23. prosince. Už se mega těším na zítřejší odpoledne a kvůli tomu právě peču to cukroví, kterého dělám pro jistotu opravdu hodně.

,,Tati, nevíš kde máme ty vánoční světýlka?"zavolala jsem na tátu, protože jsem si vzpomněla, že nám Harry psal, ať kdyžtak nějaký doneseme, protože on ty jeho nemůže najít, tak ať si to tam vyzdobíme.
,,Myslím, že jsou v krabici s vánoční výzdobou v té skříni na chodbě úplně nahoře."podal mi táta detailní popis místa.
,,Díky."zakřičela jsem ještě.
,,Nemáš zač, beruško." odpověděl mi a já se dál věnovala perníčkům.

Odpoledne ubíhalo tryskovou rychlostí a já za něj stihla vyrobit čtyři druhy cukroví, ozdobit perníčky a ještě k tomu najít ta světýlka, u kterých jsem viděla i vánoční řetěz, tak jsem ho vzala taky. Pravidelně jsem z kuchyně musela vyhánět ochutnávače v podobě Heather a taťky ( mamka byla na nějakým pracovním večírku), kteří tvrdili, že jen musí zjistit jestli je vůbec můžu klukům donést, ale když tam takhle každý přišel už asi po sedmé a já byla teprve u druhého druhu, přestala jsem jim to věřit a do kuchyně už nesměli skoro ani vstoupit.

,,Sakra."zamumlala jsem si pro sebe, když jsem chvilku po šesté ležela v posteli a jen tak projížděla Instagram, na kterém se mi právě zobrazila reklama na náramky a já si právě uvědomila, že jsem zapomněla koupit dárek pro Jas.

,,Tatiiii!"vyskočila jsem z postele jak nejrychleji jsem uměla a běžěla za tátou do obýváku, kde se díval na televizi.
,,Copak se děje, Cass?"zeptal se mě s naprostým klidem, když jsem se přiřítila se do obýváku jako hurikán.
,,Potřebuju, abys mě zavezl do centra. Hned teď." vysypala jsem rychle ze sebe.
,,A proč to potřebuješ?"zeptal se mě táta mezitím, co můj mozek propočítával, kdy v tom obchodě, ve kterým jsem měla vyhlídnutý náramek pro Jas zavírají. Přísahám, že takhle rychle ten mozek nepočítal ani v hodině matiky.
,,Dárek pro Jas. Já na něj úplně zapomněla!"to už jsem začínala vyšilovat.
,,Dobře, tak se běž oblíknout a zajedeme tam spolu."
,,Díky tati, hned budu připravená." řekla jsem a letěla do pokoje, kde jsem si oblékla nějaký normální outfit, rychle si dala alespoň tu řasenku, vzala batoh, do kterýho jsem hodila peněženku, do kapsy dala mobil a letěla se obout. U vchodových dveří už na mě táta čekal, takže jsme mohli vyrazit. Do centra jsme dorazili asi tak za dvacet minut a já rychle vběhla do toho obchodu, kde za půl hodiny zavírali.

Celý oddělení se šperkama jsem prošmejdila třikrát než jsem zjistila, že ten náramek, který jsem chtěla koupit už asi nemají.

,,Dobrý den, můžete mi prosím pomoct?" zeptala jsem se prodavačky asi tak v mém věku.
,,Ano, s čím byste potřebovala pomoct?" zeptala se teď ona a já jí ukázala fotku náramku, který jsem měla uložený v mobilu.
,,Omlouvám se, ale tento se vyprodal asi tak před dvaceti minutami. Ale pokud byste chtěla tak vám mohu ukázat podobný, co tady máme jen ve skladu." no co, za zkoušku nic nedám a tak jsem prodavačce řekla, ať mi ho tedy přinese ukázat, načež odběhla do skladu a za chvilku se vrátila s celkem malou krabičkou v ruce.

,,Tady je."podala mi krabičku, abych se mohla podívat. Krabičku jsem tedy otevřela a podívala se jak ten zázrak vypadá.
,,Wow."vyšlo ze mě jen, když jsem ho uviděla. Byl to černý šňůrkový náramek, který měl uprostřed kovový symbol nekonečna a šňůrky končily dvěma zlatými korálky. Jako by byl udělaný přesně pro Jas.
,,Moc děkuju, určitě si ho vezmu." usmála jsem se ještě na prodavačku, která následně odběhla pryč. Doma jsem Jas upletla ještě jeden náramek, ale řekla jsem si, že bych jí mohla koupit ještě nějaké malé náušnice. Našla jsem náušnice ve tvaru komiksových bublin ,ve kterých bylo nasáno BOOM a WOW. Ty byly taky jako by byly vyrobené přesně pro Jas. Jak říká, komiksy jsou jediný knížky, který dokáže číst. Já to nikdy nepochopím. Vzala jsem tedy náušnice a náramek a šla zaplatit. Cestou k pokladně jsem uviděla na slevovém stojanu nádherné vánoční náušnice ve tvaru vánočních stromků, které jsem okamžitě vzala, zamýšlela jsem, že si je vezmu zítra. Nakonec jsem tedy vše zaplatila. Celkově to byla i dost přijatelná cena, náramek, pro který jsem původně jela byl o dost dražší.

Vyběhla jsem z obchodu a zamířila k tátovu autu.

,,Tak co, všechno nakoupeno?"zeptal se mě když jsem si v autě sedla, zapoutala se a on vyjel.
,,Jo a dokonce mám i lepší věc, než kterou jsem původně chtěla."pochlubila jsem se. Cestou domů jsme si ještě povídali.

Jak jsme přijeli, vybalila jsem věci a šla chvilku ještě hrát. Večer jsem se už jen šla vysprchovat, vyčistit si zuby atd. a pak  lehnout. Spát jsem šla celkem brzy, protože jak sebe znám, tak si zítra určitě přispím, jenomže potřebuju ještě zabalit dárky a všechno připravit a u Harryho máme být už v jednu. V hlavě jsem si projížděla seznam pro koho co mám, ale stejně jsem to nedokončila, protože jsem usla.

...This i'm ready to run, escape from the city and follow the sun...

Ráno mě probudil budík, který jsem si zapomněla vypnout. Achjo. Ale beru to z té pozitivní stránky, aspoň všechno líp stihnu. Chvilku jsem ještě tak ležela a projížděla sociální sítě, než jsem se nakonec zvedla a zamířila do kuchyně, kde jsem si se zbytkem své rodiny dala snídani. Po snídani proběhla taková ta klasická ranní hygiena, kterou asi popisovat nemusím. Po té jsem se oblékla a šla konečně zabalit všechny dárky. Zabralo to něco přes hodinu, jelikož jsem balila nakonec i dárky pro rodinu, ale aspoň jsem se podívala na část Největšího Showmana (původně jsem si zapla Sám doma, ale jakmile Heather uslyšela začátek, tak mi přikázala ať to vypnu, že tradice pouštění si tohoto filmu až na Štědrý den se nesmí porušit. A to jsem si myslela, že jsem ten mladší sourozenec). Jakmile bylo všechno zabaleno, rozhodla jsem si jít připravit outfit, ve kterém pojedu z čehož mě po chvilce vyrušila zpráva od Liama.

Liam: Vem si kytaru😁

No tak tomu říkám teda stručná zpráva. Odepsala jsem tedy jen OK( na stručnou otázku, stručná odpověď) a šla se dál věnovat oblečení. Rychle jsem ještě naladila kytaru, kterou jsem si už připravila do pouzdra a do  velké plastové krabice nachystala cukroví, které jsem včera upekla. Už za třičtvrtě se měla k nám stavit Jas, aby nás mohl k Harrymu taťka zavést a tak jsem si šla dát oběd.

Jakmile jsem se najedla jsem šla dát do mé plátěnky dárky, nakonec se ukázalo, že se všechny do jedné nevlezou a tak jsem musela dát část ještě do druhé. Do batohu jsem si přpravila ještě pár věcí společně s těmi světýlky a řetězem a nakonec se šla obléct. Vzala jsem si můj červený vánoční svetr, na kterém byla hlava soba, který držel v kopýtkách světýlka a na rukávech měl takový ten norský vzor, obyčejné džíny, do uší si dala naušnice, ketré jsem si včera koupila a své hnědé vlasy si nechala rozpuštěné. Jakmile jsem se oblékla, letěla jsem se ještě rychle trochu nalíčit a pak už jen čekala na Jas. Ta dorazila klasicky na minutu přesně. Ani o minutu dřív ani později.

,,Ahojky, tak jdeš?" zeptala se mě když jsem otevřela dveře. Vypadala celá natěšená, ale to já ostatně taky.
,,Jo jen si poberu věci, zavolám tátu a jedeme."řekla jsem a zavolala na tátu, že už musíme vyrazit. Mezitím, co se obouval jsem si vzala věci, tedy na záda batoh, na jedno rameno kytaru, na druhé dvě plátěnky plné dárků a do ruky ještě krabici s cukrovím.

,,Tyjo, ty teda nemáš málo zavazadel."zasmála se Jas.
,,Nemám no." taky jsem se zasmála, když jsme už všichni tři vycházeli z baráku směrem k autu.

K Harrymu domu jsme přijely akorát na čas. Vystoupily jsme z auta, já poděkovala tátovi, že nás odvezl a vykročily směrem k domu, který byl ozdobený světýlky a vánočními dekoracemi a u jehož vchodových dveří jsme zazvonily na zvonek a jako malé děti na svůj vysněný dárek čekaly, než nám někdo otevře.

Ahojky, tak je tady další část, se kterou jsem dělala zatím možná nejdýl. Musím říct, že se už moc těším, jak budu psát další, se kterou mám v plánu si opravdu vyhrát
Xoxo Caroline 💞