Over again

30.Další přípravy

Přišla jsem před dveře našeho bytu a zazvonila. Na zádech jsem měla batoh, na jednom rameni mi visela má normální kytara, tu druhou jsem si opřela o rám dveří a v ruce držela kufr.

,,Cass!"ozval se radostný výkřik potom, co se dveře otevřely a v nich stála máma.
,,Ahoj mami."usmála jsem se a rychle ji objala.
,,Jsem tak ráda, že seš doma.Aspoň na tu chvilku. Nemáš hlad? Právě jdeme s Heather obědvat."
,,Taky jsem moc ráda, že tě vidím a hlad nemám, jedla jsem v letadle."nasoukala jsem dovnitř bytu všechna má zavazadla a vstupní dveře zavřela.
,,Musíš nám všechno říct."usmála se na mě a do chodby vešla Heather.
,,Heather!"běžela jsem se obejmout i s mou sestrou.
,,Cass! Takže moje malá ségra má už kluka jo?"ušklíbla se, když jsme se objímaly.
,,Jo. Toho nejlepšího."usmála jsem se.

Mezitím, co mamka se sestrou obědvaly, já jsem šla zavolat Jas, jestli by se mnou dneska nezašla do nákupáku vybrat něco na to předávání. Celkem mi spadl kámen ze srdce, když řekla, že jo, protože nevím, jak bych to zvládla sama. Když jsme dovolaly, oznámila jsem rodině, že půjdu za chvilku zase pryč a tak jim všechno řeknu až odpoledne. Všechny jsme si sice chtěly povídat a já byla z letu unavená, ale já už to chtěla mít nakoupený, abych se potom už tím nemusela stresovat a mohla si s nimi aspoň ten celý jeden den užít.

O hodinu později jsem už seděla v autobuse a jela do centra, kde na mě bude čekat Jas. Poslouchala jsem písničky, když mi přišla nová zpráva.

Niall:Už teď mi chybíš :(

Já:Ty mně taky:(

Niall:Co právě děláš?

Já:Jedu do centra vybrat spolu s Jas něco na to předávání

Niall:Já myslel, že jak přijedeš domů tak půjdeš spát

Ale pak mi nezapomeň poslat fotku toho, co jste vybraly

Já:Pokud vůbec něco vyberem. Ale i kdyby jo, tak ti nic nepošlu, budeš to mít jako překvapení

Niall:Tak si aspoň večer zavoláme?Potřeboval bych tě slyšet

Já:To beru, už se hrozně těším

S Niallem jsme si do té doby, než jsem vystoupila psali dál. Jako bychom se neviděli hrozně dlouho, při tom jsme se neviděli tak dvě hodiny.

,,Cass!"vytrhl mě z přemýšlení nad Niallem hlas mojí nejlepší kamarádky.
,,Jas!"rozeběhly jsme se k sobě a objaly se.
,,Musíš mi všechno říct. Úplně všechno, je ti to jasný?"podívala se na mě ,když jsme vyšly směr nákupák.
,,Vždyť všechno víš."
,,Ne o včerejšku a dnešku, takže povídej."a tak jsem jí řekla vše o tom ,co se stalo včera a dneska, i když toho nebylo nějak hodně.

S Jas jsme už prolezly hromadu obchodů, ale pořád jsme neobjevily žádné, pro mě ideální šaty. Šaty nesnáším a tak pro mě bylo tohle nakupování skoro až nesnesitelné. Sice ani Jas moc šaty nenosí, ale alespoň se v tom vyzná víc než já. Počet navštívených obchodů pořád nabýval a pořád nic. Prosím, ať už tohle skončí. Nakonec jsme se shodly, že půjdeme ještě do posledního obchodu a pak kdyžtak zkusíme jiné obchodní centrum.

,,Cassidy! Zastav. Koukej, tyhle jsou přesně jako dělaný pro tebe."zastavila mě rukou Jas a druhou ukázala na šaty před námi. Byly tmavě modré s odhalenými zády, vyšším pasem a krajkovým ornamentem na látce na hrudníku. Nebyly úplně dlouhé, asi tak nad kotníky, což jsem potřebovala, protože bych si byla schopná si sukni pošlapat, jen bych se prošla po našem bytě. Sukně nebyla nějak výrazně nabíraná, taková menší, ale přece jenom jdu na to předávání jako doprovod a ne jako hlavní hvězda.