Over again

25.Rozloučení s autobusem

Další den jsme přijeli před arénu v Oslu. Achjo, poslední koncert v Evropě. Dneska už budeme balit, protože zítra před polednem odlétáme do Ameriky.
S klukama jsme se rozhodli, že začneme balit hned potom, co vstaneme, abychom to stihli a nemuseli se s tím otravovat zítra celý ráno nebo dneska po show.

,,Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z přemýšlení Niall, když jsem seděla u toho velkého okna vzadu v autobuse, protože jsem si svoje věci stihla dát nějak do kupy rychleji než ostatní.
,,Nad tím, jak moc mi to tady bude chybět. Je vtipný, že zrovna tady, v autobuse jsme toho prožili tolik. Však si jenom vem třeba jenom tuhle pohovku a okno. Tady jsme se mi dva poprvé políbili."otočila jsem se na něho.
,,To jo, byl to po nějakou dobu náš pojízdnej domov."
,,Víš co? Já jsem vlastně ráda, že jsem byla s váma v autobuse a ne v tom s kapelou. S nima bych si tolik srandy neužila. Byli jsme tady jako taková malá rodinka. Teď už budeme rozdělení na hotelových pokojích."
,,To zní, jako by jsi byla smutná z toho ,že budeš v těch hotelích na pokoji se mnou a ne s klukama."
,,Však ty víš, jak to myslím. Lepší společnost než tebe bych si přát nemohla."usmála jsem se na něj  a chytla ho za ruku, kterou měl položenou na mém rameni.,,Ale víš ty co, už vám nebudu moct přilepit nohy a ruce k postelím. I když na druhou stranu vy mě nebudete budit alarmem."uchechtla jsem se, když jsem si na to vzpomněla.
,,Lidi, jdeme se projít do centra, jdete s náma?"seběhli k nám kluci v čele s Liamem.
,,Jo, myslím, že bychom mohli."odpověděla jsem za nás oba. Rychle jsem se skočila převléct a mohli jsme vyrazit.

,,Víš, že ty nemusíš mít ty sluneční brýle?Hlavní aktéři toho, aby nás lidi nepoznali jsme tady my."podíval se na mě Louis, když jsme vyšli z autobusu a já si nasadila sluneční brýle.
,,Možná by ti pomohlo, kdyby ses koukl kolem sebe. Samozřejmě, že ty brýle mám na rozdíl od vás, aby mě nesvítilo do očí. I když je pravda, že když lidi už ví o nás s Niallem, jsme ještě nápadnější."chytila jsem se s Niallem za ruku, jakoby bych chtěla snad podpořit, aby nás někdo poznal.

,,Jen tak informačně, zítra odlétáme do Ameriky, pak je Asie, Austrálie a nakonec Londýn?"zeptala jsem se, když jsme se dostali do centra.
,,Jo, ale po pár prvních koncertech v Americe poletíme zpátky do Londýna."odpověděl mi Zayn, ale já se na něj jen nechápavě podívala, protože jsem úplně nevěděa, proč bychom měli jet do Londýna, když tam máme až poslední koncert.
,,Bude tam přece nějaký to vyhlašování a předávání cen."všiml si mého nechápavého pohledu Louis.
,,Jo, ajo, už si asi matně vzpomínám, že jste mi kdysi dávno o tom říkali. No,nale to se mě netýká, takže ..."chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla o co jde, ale nakonec se mi to nějak povedlo.
,,Ale tebe se to taky týká."vytrhl mě z omylu Niall a já na něj vrhla další nechápavý pohled.,,Půjdeš tam se mnou."vysvětlil mi.
,,Jo já, že bych měla jít na nějaký předávání cen?"zasmála jsem se, překvapená tím, co právě Niall vypustil z pusy.,,Copak jste mě už někdy viděli, že bych si oblékla šaty nebo něco takového?Vždyť je to úplná blbost."
,,Bylo by to skvělý, kdybys tam byla s náma."usmál se na mě Harry.
,,A v šatech ti to bude určitě hrozně slušet."dodal Niall a já se začala červenat.
,,Prosimtě nech si to, mně to přijde divný, abych tam s váma šla na nějaký předávání, který se mě ani okrajově netýká."
,,Divný to není, prostě půjdeš jasný?"řekl ještě Niall.

,,Nezajdeme na kafe?"zeptal se Zayn, když jsme před námi uviděli Starbucks.
,,Že by konečně jiný kafe než to z automatu?"zasmála jsem a ostatní to pochopili tak, že jdeme.

,,Takže dneska si už kafe koupíš?"zeptal se mě Liam, když jsme si vybírali ,co si vezmeme. Ostatní na nás nechápavě koukali, protože absolutně netušili,co myslí.
,,Dneska jsem na tom trochu jinak finančně."odpověděla jsem mu a otočila se na kluky.,,Ono totiž, když mě Liam slyšel poprvé hrát na tý ulici-"nedořekla jsem to, protože mě přerušil Harry.
,,Ty myslíš to, jak ti rovnou nabídl práci?"
,,Jo, přesně to myslím Harry. No tak pak jsme šli s spolu do kavárny, aby mi řekl ten jeho návrh. A celý tohle spočívá v tom, že k nám přišla servírka s tím, co si dáme, při čemž Liam si teda něco objednal, ale já si nedala nic, protože to bylo drahý."pokrčila jsem rameny.
,,Hlavně nezapomeň na to, že jsem ti i nabídl, že to za tebe zaplatím ,ale ty jsi i tak odmítla."doplnil mě Liam, což zase tak podstatné nebylo a já začala prodavačce diktovat mojí objednávku.