Over again

40.Panstvo, vyjíždíme

Uslyšela jsem ten otravný zvuk Niallova budíku a otevřela oči. Tak on mi tady večer říká, že musíme ráno vstávat a i přesto si tady dál vyspává i když vyřvává budík. Sundala jsem ze sebe opatrně jeho ruku, kterou měl přese mě danou, seskočila jsem z postele a přešla k jeho nočnímu stolku, abych budík típla. To jsem provedla a sedla si na okraj Niallovy části postele, abych ho probudila sama.

,,Zlato, vstávej."řekla jsem a pohladila ho po ruce. On se však jen neochotně otočil na druhou stranu a dál spal.,,Nialle..."chvilku jsem to ještě zkoušela, než se na mě podívaly ty nádherné pomněnkové oči.
,,Dobré ráno lásko."usmál se na mě.
,,Dobré, ale bylo by ještě lepší, kdyby tě vzbudil ten budík, když už mi tady říkáš, jak brzo musíme vstávat. Proč vlastně vstáváme už v,"podívala jsem se na jeho mobil a zjistila tak, kolik je hodin.,,o půl sedmé?"zeptala jsem se.
,,To se už brzo dozvíš."tajemně se na mě podíval.,,Ale teď pojď ještě za mnou."chytil mě za pas a přehodil mě na mojí část postele. Následně si mě přitáhl do objetí a já se mu jen dívala do jeho očí, ve kterých hrály šťastné jiskřičky, které tam jsou ostatně vždy.
,,Řekni mi prosím, co pro mě chystáte."zaprosila jsem.
,,Promiň, ale to nemůžu. To by pak nebylo překvapení."

,,Víš, co si taky někdy musíme zopakovat?"ozval se po chvíli.
,,Ne?"
,,Někdy si zase musíme zatancovat."
,,Ni...já neumím tancovat."
,,Však já taky ne. Ještě říkej, že se ti to včera nelíbilo."
,,Bylo to skvělý. Dobře, vyhrál jsi. Někdy v budoucnu si ještě můžeme zatancovat."
,,Já věděl, že to nekonec přijmeš."uchechtl se a dal mi malou pusu.

Byť se nám nechtělo, nakonec jsme vstali, protože Niall říkal, že bychom to jinak nestihli. Pořád o něčem mluví a já pořád nevím o čem. Na jeho pokyn jsem si taky měla už všechno rychle dobalit, což tomu, abych pochopila, co chystají moc nepomohlo.

,,Tak Cass, budeme se muset rozloučit."řekl mi táta, když jsme se po snídani všichni zvedli od stolu.
,,Počkej, jak jako rozloučit?"
,,Prostě se teď už zase neuvidíme. Však uvidíš."trochu mi vysvětlil a při tom "nenápadně" mrkl na kluky.
,,No tak jo, tak ahoj, moc ráda jsem vás viděla. A ty hlavně dávej pozor na to koleno."objala jsem tátu, následně Heather a nakonec mamku.
,,Ale buďte opatrní, jo?"podívala se mamka na kluky.
,,Jasně, že budeme, jako vždy."usmál se na ni Harry. No, od něho to teda sedí.
,,Neboj, bude se ti to hrozně líbit."mrkla na mě Jas.
,,Tak teď jsem ještě víc zmatená."zasmála jsme se.
,,Užiješ si to."ujistila mě.

Nakonec jsme se všichni rozloučili, já popřála rodině s Jas ať se dobře dostanou domů a rozešli jsme se do svých pokojů. Tam jsem se rychle převlékla, ale pak už jsme museli prý jet, aniž by mi řekli kam.

,,Takže Cass, teď ti zavážeme oči, jo?"řekl Liam, když už jsme jeli v autě neznámo kam.
,,Počkej, proč?"protestovala jsem.
,,Prostě protože, uvidíš...teda neuvidíš, to je jedno."Liam podal Niallovi šátek, který seděl vedle mě aby mi ho mohl zavázat přes oči.
,,Netáhne tě to?"zeptal se mě Niall, když šátek opatrně utáhl.
,,Ne, je to dobrý."odpověděla jsem.
,,A vidíš něco?"zeptal se mě zase.
,,Jo, černo černou tmu, díky."na to jsem slyšela jen malé uchechtnutí.

,,Tak a jsme na místě."oznámil najednou Zayn, když auto zastavilo.
,,Skvělý a já teď mám vystoupit z toho auta jak, když jsem slepá?"zeptala jsem se spíše řečnickou otázkou a při tom se odpoutala.
,,Počkej."odpověděl mi jen Niall, načež jsem ucítila, jak mě do náručí berou dvě ruce a tak jsem mu dala ruce kolem krku.
,,Teď tě postavím na zem, ano?"řekl a já pokývala hlavou, jakože jo.

Když mě Niall postavil, slyšela jsem zabouchnuti dveří od auta, než mě chytil za ruku a vedl mě. Chvilku jsme šli a já se ho držela pořád za ruku, protože jsem vůbec netušila, kam jdu. Kluci si povídali a tak jsem je poslouchala než mě najednou Niall pustil a podle toho, co jsem slyšela odešel kousek dál. Hned jsem zpanikařila, protože jsem nevěděla, co mám dělat.