Much I. - never fall in love

Prolog.

Zase tenhle stupidní stereotyp.

Jít do školy, předstírat tam že něco dělám.

Jít domů, vyslechnout si urážky od matky a otce.

Zalézt radši do pokoje a ponořit se do psaní fanfikcí, dřív než mě má matka zase zaúkoluje jako služku.

Poslouchat další urážky na moji osobu, další shazování a ničení sebevědomí.

Vykoupat se, hodit sešity na zítra do batohu.

Vzít si sluchátka a se slzami pomalu usínat za tónů The only reason, nebo Close as Strangers či Amnesie.

Někdy si říkám, že kdybych tu nebyla bylo by to všechno mnohem lepší, při těchhle myšlenkách každičký večer vyskočím z postele a v šuplíku nahmatám moji lesklou kamarádku.

Sebepoškozování.

Když jednou začneš, už nejde přestat.

Nebo ano? Změním svůj osud já, nebo mi ho změní on?

Někdy si přeju, aby se stal zázrak a všechny představy v mojí hlavě se staly skutečností...