Temptation [taekook]

~62~

Jungkook

„Fajn, Jungkooku, teď nebo nikdy. " povzbudil jsem sám sebe, když jsem stál před dveřmi Taeho kabinetu a už 5 minut se snažil odhodlat zaklepat.

„Jak to jde, Tae?" uslyšel jsem hlas z jeho kabinetu. Ruku, kterou jsem šel zaklepat jsem stáhl zpátky.

„Nic moc, hyung. " uslyšel jsem Taeho hlas. Vím, že poslouchat by se nemělo, ale možná zjistím co se děje.

„Proč? Co se stalo? Jde o toho Jungkooka?" uslyšel jsem své jméno. Jak to, že mě zná. Mluví Taehyung snad o mně?

„Už to nedávám, hyung. Snažil jsem se jak kretén 3 měsíce a nic. Nechce mě. Nebaví mě to." zamumlal sklesle. Tohle mě teď podlo do srdce. Má mě rád? Takže jsem všechno pokazil já, a taky jsem ten problém.

„Pro lásku se musí bojovat. Nevzdávej to jen tak lehce. Zřejmě sis vybral dobře. Je nedobitný."

„Tak mi řekni co mám dělat. Už měsíc se snažím ho ignorovat. Vždycky, když se na něj podívám ve třídě a on se mnou  naváže kontakt. Mám ho tam chuť před všemi políbit, ale nemůžu. Možná je i šťastný, že má pokoj. Neotravuju ho, nic." řekl a tohle mě bolelo ještě víc. Jak jsem mohl být tak slepý? Blbý? Nevidět tohle všechno? Bral jsem to jen jako blbý vtip, udělá si že mně srandu a nechá to být.

Jsem totální kretén. Je vůbec šance to napravit?

Nemohl jsem to dál poslouchat. Tak jsem odešel nazpět. Jimin jen zakroutil nad tím vším hlavou a řekl mi, že nikdy není pozdě.

Som si predstavovala tie Vianoce konečne už zo snehom :D. Zo začiatku bol pekne sneh a teraz je zase to hnusné bláto :D..