Vešel jsem do baráku. Původně jsem chtěl zalézt hned do postele, opravdu mi nebylo nejlépe, ale nakonec jsem se rozhodl ještě pro čaj. Když už jsem si zalil čaj a vydal se do pokoje, objevil se otec. "Kde jsi byl?" Opřel se o futra. "Jean prý volal do školy, že jsi nemocný. Jak to věděl?" Pokrčil jsem rameny. "A proč tedy neležíš doma v posteli a někde trajdáš?" Jen jsem zamručel a opřel se, protože jsem měl pocit, že omdlím. "Odpovíš mi?" Pokrčil jsem rameny. "Byl jsem u něho. Chtěl se mnou mluvit, to víš." Pokrčil jsem rameny. "A udělalo se mi špatně. Nebyl jsem ve stavu, že bych mohl odejít dom." Vzal jsem hrnek a zmizel v pokoji, i když jsem slyšel, jak za mnou řve. Svalil jsem se do postele a jen spokojeně odpadl.
...
Probudil mě zvuk mého telefonu. Se zamručením jsem se pro něho natáhl. "Hm??" Zamručel jsem nespokojeně. Kdo mě sakra budí? "Taky tě rád slyším." Ozval se na druhé straně hlas, který mě dokázal ne jen ve vteřině naprosto dostat do bdělého stavu, ale ještě stihl proměnit moji rozmrzelost na šťastný úsměv. "Vzbudil jsem tě? Můžu zavolat později." Ozval se když jsem mlčel. "Ne, ne." Odmítl jsem hned a posadil se na posteli. "Už jsem vzhůru." Věděl jsem, že se na druhé straně ten zmetek baví, ale štvalo mě, že ho nemůžu vidět. "Tohle je pěkně na nic." Zamručel jsem asi po patnácti minutách, co jsme si povídali tak nějak o všem. "Je." Souhlasil. "Ale dokud se neuzdravíš, musíš to vydržet." Zamručel jsem nespokojeně.
ČTEŠ
Ty máš právo akorát na...
AdventureMladý JungKook vystudoval teprve před rokem, ale už teď je uznávaným a jedním z nejlepších právníků v Jižní Koreji. Pomohlo mu k tomu nejen jméno jeho otce, ale i jeho píle a vůle dosáhnout svého. Jednoho dne si ho tak najme majitel největší Korejsk...
