Taková ignorace. Naštvaně jsem sebou hodil zpátky na židli. "Nebere to." Zavrčel jsem. "Moc dobře zná moje číslo." A že jsem pod mostem, by ho nejspíš netrápilo, ani kdyby to věděl. "Zůstaň tady." Odešel z místnosti. Vrátil se asi po 20 minutách naprosto naštvaný. "Jdeme." Zůstal jsem sedět. Nejprve by mi snad mohl vysvětlit, co jako bude. "Tvůj otec si myslí, že ti to patří." Oznámil mi a já na něho vyjeveně koukal. "Takže s tím nehodlá nic dělat?" Zavrčel jsem a on kývl. Zvedl jsem se a vypochodoval z místnosti. Nečekal jsem, až podepíše nějaké papíry. Radši jsem věnoval čas přemýšlení, co se mnou bude. "Kam jdeš?" Zarazil mě. "Asi pod most." Zavrčel jsem a pochodoval dál. "Nabízím sprchu a přístřešek." Zarazil jsem se. "Proč bys to jako dělal?" Povzdechl si. "Vykání ti opravdu absolutně nejde. A protože, když tě zase chytnou a ještě k tomu opět bez občanky, tak to zase schytám já. Zase mi budou volat a rušit v práci. Navíc, by se ti sprcha hodila, nemám pravdu?" Prohlédl si mě a já jsem si povzdechl. Sakra. Jasně, že měl. Byl jsem po třídění smradlavých odpadků a bez sprchy. "Pojď." Nasedl do auta a já ho váhavě následoval. "Děkuju." Zavrčel jsem a on se překvapeně pousmál. "Umíš být i vychovaný. Super." Chtěl jsem vystoupit, ale rozjel se.
ČTEŠ
Ty máš právo akorát na...
AdventureMladý JungKook vystudoval teprve před rokem, ale už teď je uznávaným a jedním z nejlepších právníků v Jižní Koreji. Pomohlo mu k tomu nejen jméno jeho otce, ale i jeho píle a vůle dosáhnout svého. Jednoho dne si ho tak najme majitel největší Korejsk...
