Ty máš právo akorát na...

72. kapitola

"Varuju tě! Jestli se mu něco stalo, tak tě zabiju!" Zavrčel jsem. "Bude v pořádku." Namítl YoonGi, ale můj pohled ho zarazil. "Kde může být? Od Jina utekl a není ani doma. A po městě už lítáme dvě hodiny." Složil jsem se na pohovku. "Přísahám, že jestli mu něco udělal, tak..." "Kdo jestli mi něco udělal?" Ozvalo se naštvaně od dveří do pokoje. Zmateně jsem se tam otočil. "Tae!" Vyskočil jsem na nohy. Hned jak jsem se k němu ale přiblížil vzdálil se. "Vůbec se ke mně nepřibližuj. Užil sis to v Číně? Zatímco jsme tě hledali jak debilové?" Zavrtěl jsem hlavou. "Takhle... Takhle to vůbec nebylo." Namítl jsem. "Ne, nebylo. Jasně, že ne. Milostpán si vesele trajdá po Číně, zatímco mi tu umíráme strachy. Co na tom chceš kurva vysvětlovat?" Povzdechl jsem si. "No takhle, jak ti to podal, YoonGi -" Vrhl jsem na jmenovaného vražedný pohled, "- to opravdu zní, jako bych tam byl na dovolené. Ale není to tak. Nech mě ti to vysvětlit." Prosil jsem ho. Opravdu jsem měl důvod, ne že ne. "Kdo mi měl něco udělat?" Zeptal se najednou. Byl naštvaný, ale bojovnost v hlase, aspoň trochu opadla. Povzdechl jsem si a sedl si na okraj gauče. "Qiang. Čínský mafián." Řekl mu za mě YoonGi. Vypadal zmateně. "Víš o koho se jedná ne?" Zvedl jsem k němu oči. "Jeho syna jsi přece dostal na vozík." Zadíval jsem se na něho. "To si snad pamatuješ, ne? Chtěl tě zabít, ale nakonec usoudil, že potom co jsi si prožil se svým otcem, bude zlomené srdce horší než smrt. Ta by byla milosrdná." Žmoulal si rukávy mikiny. "Tak mi vyhrožoval. Odjel jsem do Číny za ním, aby tě nezabil. Měl jsem volnost s tím, že když cokoliv řeknu, nebo uteču, zabije tebe. To bych nikdy nedopustil." Všiml jsem si, že se jeho oči zalili slzami. "Kvůli mě..." Vypadlo z něho asi po pěti dlouhých minutách a pak se zničehonic, nepochopitelně vrhl ke dveřím. Chňapl jsem po něm a přitiskl si ho na hruď. "Ne! Ne, pusť mě!" Zavřískl, ale to jsem rozhodně neměl v plánu. "Uklidni se. Všechno je v pořádku. Qiang je ve vězení, už ti neublíží." Snažil jsem se ho uklidnit, ale on sebou stále vzpouzel, aby se mi vyvlékl. "Nechápeš to! Kvůli mě! Mohli ti ublížit, mohli tě zabít!" Zoufale jsem se podíval na YoonGiho, věděl jsem, že už ho dlouho neudržím. O vteřinu později, mi padl bezvládně do náruče.