Ty máš právo akorát na...

40. kapitola

"Mluvil jsi s ním a já to vím." Povzdechl jsem si. "Umím si představit, co ti řekl, ale teď tě odsud nejprve dostaneme, ano? Slibuju, že si pak promluvíme a já ti to vysvětlím." Díval se na mě tak, že jsem byl rád, že se pohledem nedá zabít. "Proč jsi to udělal? Víš, že jsi na hraně a stejně si se šel bít." Povzdechl jsem si. "Omlouvám se, ale jsem zmaten. Co tu děláte, kolego?" Zmateně jsem se otočil. A pak se zadíval na Taeho. "Spíš, co tu děláte vy?" Otočil jsem se zase na něho. "Pan Kim si mě zavolal." Těkal jsem mezi nimi pohledem. "Myslím, že mi jsme skončili. Rád bych si promluvil se svým právníkem." Zadíval se na mě. Zavrčel jsem a odešel. Minul jsem všechny bez pozdravu, zastavil jsem se až před budovou. "Dej mi cígo." Zavrčel jsem na YoonGiho. "Nekouříš," namítl, ale vytáhl krabičku a nabídl mi. "To není tvoje věc." Půjčil sem si od něho zapalovač. Tak. Půl roku odvykání v tahu. "Co se stalo? Jde o toho fracka, že?" Chtěl jsem ho poslat někam, ale pak jsem si uvědomil, že by to k němu nebylo fér. On pro mě toho udělal tolik a vždy tu pro mě byl. Vždy se o mě staral. Viděl mě v takových situacích jako nikdo. Nemohl jsem ho poslat někam. "Chan..." Procedil jsem to skrz zuby jako sprosté slovo. "Oh. Jasně." Odstoupil z cesty, když procházel Tae s jeho právníkem. Když mě viděli, právník obtočil svojí paži okolo ramen, jako by ho chtěl chránit vlastním tělem. "Moment." Zastavil je YoonGi. "Musí tu zůstat. Ještě mu potřebuju něco předat." Vyhrkl, zašlápl nedopalek a odspěchal dovnitř. Ty dva čekali. Nevšímal jsem si jich. Stačilo mi, že jsem cítil, jak mě probodává pohledem. Jenže já už neměl sílu něco řešit. Vzal si jiného právníka. To mi stačilo. A ještě se od něho nechal chránit. Přede mnou. YoonGi vyšel ze stanice a podával mu obálku. Natáhl se pro ní právník. Cukl s ní. "Co si myslíte, že děláte?" Zavrčel na něho. "Bomba tam není. Ani nic, co vás musí zajímat." Zavrčel a přešel k Taemu blíž. Chtěl zakročit, ale věděl, že to nemá cenu. Co by mu asi tak udělal policajt? Zastrčil mu obálku do kapsy. "Popřemýšlej o tom." Otočil se a s lítostí se díval na svojí zašláplou cigaretu, než si připálil novou. "Tak povídej.. Co ten zmrd udělal?" A tak jsem mu to prostě řekl. "Ah. Myslel jsem si." Zavrtěl hlavou. "Jdi domů." Pobídl mě a dal mi ruku na rameno. "Odpočiň si... A nebo ne. Končí mi směna." zadíval se na hodinky. "Za dvacet minut." Vydrž." Zmizel v budově a za pět minut byl zpátky. "Jdeme." Zatáhl mě do mého auta, kde mě drze hodil na sedadlo spolujezdce a v klidu si sedl za volant. "Co si myslíš, že děláš?" Zeptal jsem se, když za námi zaklapli dveře MÉHO domova. "Hlídám tě. Běž do postele."