Můžeme být spolu?

10.

Je úterý ráno a já jsem vážně vděčná za týdenní prázdniny, které nám nařídila škola kvůli nějakým problémům na stavbě nového křídla školy.
Z koukání do zdi mě vyrušilo Liviino hlasité zívnutí. Posadila se a prohrábla si vlasy a vydala nějaký nezřetelný ukňouraný zvuk. „proč ke tu tolik světla?" Řekla s jasnou kocovinou. „možná je tu tolik světla protože je půl jedenácté" odpověděla jsem a zasmála se. Liv očividně neměla náladu na smích protože na mě jen ukázala prostředníček a zachumlala se do peřiny.
Vstala jsem z postele a roztáhla závěsy a nechala sluníčko vstoupit přímo do Liviiných očí. Liv začala opět kňourat a kořenit se. Otevřela jsem okno.
Na dveře začal škrábat Beast a mňoukání se už ani nedalo vydržet a tak jsem mu otevřela dveře. Nejdřív se na mě nejistě podíval a potom už si to namířil přímo do postele.

Po asi hodně se konečně Liv rozhodla vylézt z postele a něco se sebou udělat. Já už jsem jsi odlíčila starý make-up a nanesla nový a ona furt koukala do zrcadla a hrála si z vlasy.

Po další hodině už byla Liv konečně hotová. Její máma už byla v práci a tak jsme si udělaly snídani a koukaly na tučňáky z Madagaskaru.
Všechno jsme snědly a rozhodly se jít na procházku s cílem v nějaké kavárně.

„dobrý den co si dáte?" Zeptala se číšnice. „dobrý den, ráda bych dvě citronády a Ice laté se šlehačkou a karamelem. Liv?" Řekla jsem. Liv se probrala a objednala si Ice laté s čokoládovou polevou. Číšnice se usmála a odešla.
Liv se smála jednomu klukovi který se očividně nedokázal ovládat nad nějakou holkou která kolem něj prošla. „Liv potichu. Chudák kluk" napomenula jsem jí, ale taky jsem horko těžko zadržovala smích. „Jsem vážně ráda že nejsem kluk a nemusím si furt kontrolovat jestli mi narostla boule v kalhotách" prohlásila potichu a zasmála se.

Liv mě odvezla domů.

Nikdo není doma a tak se natáhnu na gauč a přemýšlím o životě.
Měla by jsi začít cvičit. A nebo radši ne mohla by jsi si ublížit a to ty nechceš. Co takhle napsat Justinovi? Ne blbej nápad bude si myslet že jsi nějaká divná. A co jídlo? Jo jídlo by šlo. Tak teď se jenom zvednout.

Snědla jsem zbytek těstovin a porozhlédla se po něčem na zub.
Ty vole asi budu muset začít nakupovat. To ta máma nikdy nekoupí čokoládu nebo pořádnej pytlík bonbónů?!
Zapla jsem notebook a vyskočil na mě nový email od učitelky. Prázdniny se zkrátily a zítra jdeme do školy. Perfektní.
Zavolal mi Lee. „čauky Ello jdeme s Hanrym a naší kamarádkou Luisou k Bobovi na drink. Chtěla by jsi se přidat?" Zeptal se Lee. „čau přijdu a kdy?" Řekla jsem. „vyzvedneme tě za půl hoďky?" Zeptal se. „jo to by šlo" odpověděla jsem a položila to.
Šla jsem se do pokoje obléknout a cestou jsem napsala mamce že jdeme s kamarády na večeři.
Oblékla jsem si bílý top černé kožené kalhoty a přesto jsem hodila bílou overesized košili.

Nalíčila jsem se vzala jsi kabelku a vyšla ven. Trochu jsem se lekla protože Lee, Hanry a Luisa stáli před domem.
Po seznámení s Luisou jsme se pěšky vydali k baru u Boba.
Čau Lancy. Pozdravil tedy spíše zaječel Lee a posadil se k baru všechni jsme ho následovali a postupně mávli na Lancy. „Tak co by jste si dali mládeži?" Řekla Lancy a znovu začala přežvykovat svojí žvýkačku. Lee a Hanry jsi objednali vodku s džusem. Luisa jsi dala višňovou vodku a já jsem si objednala rum s hruškovým džusem. „zkoušela jsi zavolat Liv jestli nechce přijít a pokecat si?" Řekl Hanry. Napila jsem se a odpověděla „Liv to včera přehnala s chlastem a má kocku a já jí nehodlám zase táhnout domu" Hanry přitočil očima a dál se věnoval knoflíků na své drahé košili. Lee a Luisa bouchli smíchy.
Luisa chodí na stejnou škopu jako Justin a tak jí hodlám vypovídat. „tak co škola?" Nadhodila jsem. Hanry se uculil a významně prohlásil, „opravil jsem si známky z matik, zemáku a na cestě je i španělština". Hanry se hádal s jeho učitelkou a tak si na něm zasedla a schválně mu dávala těžší úkoly a testy. Naštěstí se do toho pustil právník jeho rodičů. „já jsem se rozhodl přestoupit na obor hudba za Hanrym" řekl Lee a hrdě se usmál směrem k Hanrymu. „my máme docela lehkou školu, takže to zvládám," řekla Luisa. Nezmínila se o Justinovi a tak jsem se prostě zeptala.
„A neznáš kluka jménem Justin?" Luisa se na mě překvapeně podívala ,ale nakonec jen řekla „jestli myslíš kluka s hnědozelenými oči a kudrnatou hlavou tak to je Justin od nás ze třídy. Měl strašný průser kvůli tomu že údajně prodával drogy na školním pozemku a tatínek mu zařídil aby nevolali policii a aby ho jen vyhodili ze školy. Podle mě to ale neudělal. Kamarádka s ním chvilku chodila a říkala že toho není schopný a peníze vážně nepotřebuje." Řekla. Snažím se to všechno pochopit a nějak zpracovat. „takže na jakou školu teď půjde?" Zeptala jsem se Luisy. „no asi na tu vaší. Jeho tatík by ho přece nedal na nějakou normální státní školu. " Řekla Luisa. V tu chvíli se ozvala moje hlava. Zase. Co když se jí líbí? Je docela hezká. Má toho víc ve výstřihu než ty. Rozhodně by byl s ní a né s tebou. Luisa má delší blond vlasy hezký obličej a šedé oči.

U Boba jsem strávili další hodinu a potom jsme zavolali taxi.
Taxikář nepříjemně zavrčel něco jako slušně řečeno vypadni z mého bouráku a jdi ty vochnelko.

Vešla jsem domů. Rodiče seděli v kuchyni a o něčem si povídali. Pozdravila jsem je řekla že večeře byla dobrá a odešla jsem do pokoje.

Po tom co jsem ze sebe sundala oblečení a hodila na sebe pyžamo, odlíčila jsem se a hodila sebou do postele.

Zajímavý den.