Můžeme být spolu?

22.

Ráno po Justinově odjezdu jsem se probila v posteli a přemýšlela nad životem. Liv mi chtěla přinést kafe, ale já na něj neměla chuť. Upřímně řečeno jsem neměla chuť na vůbec nic. Cítila jsem příšerné prázdno, které mohl zaplnit jen Justin, který se od včerejška ještě neozval. Liv se rozhodla že kvůli mě nebude chvíli chodit do školy, aby mi pomohla. Trevor se snaží dovolat Justinovi,ale ten furt neodpovídá. Od včerejška jsem mu nechala 328 zpráv a ani si je nepřečetl a já jen doufala že nemá čas.
Do pokoje vtrhla Liv. „nemůžeš tady jenom ležet a nic nedělat! Vstávej. Dáš se dohromady a alespoň se pokusíš žít. On se ti rozhodně ozve, vrátí se a všechno bude v pořádku" řekla a prudce otevřela dveře do mého šatníku. Začala se přehrabovat v oblečení a já jsem jak mrtvola ležela a ani nemrkla. Liv je optimista a já jsem se jím také snažila vždy být, ale teď nevím co si myslet. Prostě odjel. Prakticky se ani nerozloučil, nastoupil do letadla a ani nevěděl kam poletí. Nechal mě v slzách ležet na silnici a žadonit o jeho návrat. Ale i přes to všechno, kdyby tohle jeho otci dokázalo že to myslíme vážně, bych to nakonec snesla.
Vyhrabala jsem se z postele a líně došla k Liv, která už měla připravené možné outfity. Nechtěla jsem na veřejnost tak brzy a také jsem omluvená ze školy, takže by bylo divné se najednou ukázat venku, naprosto fyzicky zdravá.
Rozhodla jsem se pro outfit číslo dvě, který se skládal z obyčejného bílého trička a baggy džínů. Oblékla jsem se a s Liviinou pomocí se dala v koupelně trochu dohromady.

Učesaná a nalíčená jsem společně s Liv nastoupila do mého, ale nechala jsem jí řídit, protože já bych nás asi nabourala s mojí momentální naprosto debilní náladou.
„asi by jsme měli jet někam mimo centrum. Vypadalo by divně, kdyby jsme se naprosto zdravé procházely městem" řekla Liv a já jsem jenom přikývla. Liv asi dostala nápad, kam se vydat, protože najednou odbočila do prava. Jeli jsme po zastrčené cestě a já poznala kam jedeme. Jely jsme do našeho starého úkrytu, který jsme našly ve druhé třídě, když jsme se ztratily cestou na nádraží.
Vystoupily jsme před opuštěnou kaplí.
„nedávno jsem si na ní vzpomněla a dala jsem jí znovu dohromady. Chtěla jsem aby to bylo překvapení, ale potom jsem ti nějak vypustila" vysvětlila Liv. Otevřela jsem dveře a neudržela slzy. Vypadá to tu přesně jak si pamatuji, jen nověji. Jde vidět že jsou opravné vysoká okna, lavice byly nově natřené a potažené novou e stejnou látkou jako dřív. Na stěnách byly naše společné fotky a schodiště, které vede k obrovskému zvonu bylo opravené. Na stole, který je v předu kaple je nový ubrus a za stolem přibyla nová sedačka. Ze stropu vysely krásné lustry a u oken byly dlouhé tmavě fialové závěsy, které perfektně ladily s ostatními látkami v prostoru. Na lavicích byly okrasné polštáře. U předního stolu byly na každé straně vázy, do kterých musíme dát květiny. Všimla jsem si velkého repráku v rohu kaple. Co mě ale nejvíce dojalo, byl obrovský obraz splašeného koně, který jsme společně s Liv malovaly už hodně dávno. Hrdě vysel na stěně a celému prostoru dodal určitou jiskru.
„jak si to dokázala?" Zeptala jsem se užasle a dojatě Liv, která se pyšně usmívala. „nebyla jsem na to sama. Finančně mi s tím pomohl Justin. Promiň že jsem ti to neřekla, ale trval na tom" nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Justin nevypadal na ten typ co by se nevychlobal svými dobrými skutky. Jde vidět že o něm toho ještě hodně nevím. „aco je na tom nejlepší? Justin to tu koupil od obce, takže tohle všechno oficiálně patří nám" „počkej? Nám? Jakože legálně nám to patří?" Liv se mi smála, ale mě to bylo úplně jedno. Vždycky jsme si to přivlastňovaly ale teď je to vážně naše. Musely jsme se toho vzdát, když na to přišla policie a zakázala nám sem chodit.
„teď už by to potřebovalo jenom trochu víc zútulnit. Nepojedeme někam pro dekorace?" Zeptala se Liv. S radostí jsem přikývla a vyšla ven. Zamkla jsem MÝM klíčem a nastoupila do auta.
Vystoupily jsme před targetem.

O tři hodiny později jsme v úkrytu nalepovaly na zeď led světla a podklady koberec na zem v druhém patře. Koupily jsme i rozkládací sedačku, kterou jsme daly do druhého patra, které jsme zařídily jako ložnici. Na stěny jsme pověsily malá světýlka a rámečky s našima fotkama. Rozhodly jsme se namalovat více obrazů a tak jsme koupily i plátna a barvy. Obrazy jsme rozvesily po celé kaply. Z církevní památky jsme se rozhodly udělat sídlo hříchů a tak jsme si domluvily člověka, který nám zabuduje striptérskou tyč.
Tyč byla tak vysoká že stačilo na ní skočit a tím jste se dostaly z prvního patra do přízemí. Do bývalé šatny kněží jsme daly lednici s chlastem a sestavily jsme i skříňku s popcornem, chipsy a všelijakými dalšími svačinkami. Koupily jsme i umělé kytky, protože nám uschne i kaktus.
Bylo už pozdě a tak jsme se rozhodly že pojedeme ke mě domů.
Doma jsme celé vyčerpané dost rychle a spokojeně usnuly.