Můžeme být spolu?

24.

Dnes musím do školy, né že by se mi tam chtělo, ale máma na tom trvala. Dost mi pomohlo trávit čas s Liv, ale kdykoliv když jsem byla v lesním domečku, myslela jsem jenom na něj. Co asi teď dělá? Dokáže se smát nebo je zamlklý stejně jako já? Kde vlastně je? Miluje mě nebo tak rychle zapomněl? Měla jsem stovky otázek, ale ani jedna nebyla zodpovězena. Justin se mi furt nepozval, jeho účet na Instagramu prostě zmizel. Když jsem se mu snažila zavolat oznamovalo mi to že volané číslo neexistuje. Už nevím co mám dělat. Čekat nedokážu. Je to čím dál tím těžší, staré vzpomínky se vytrácejí a nové se neukazují. Brečím každou noc a když už si konečně myslím že se vše zlepší, přijde vzpomínka na den kdy odjel a zatím se nevrátil.
S velkým přemáháním jsem se vyhrabala z postele a šla se umýt.
Převlékla jsem se do obyčejných džínů a bílého trička.

Nastoupila jsem do svého miláčka na kolech a odjela od našeho domu.

Nechce se mi jíst ani pít a tak jsem vynechala svojí pravidelnou zastávku ve Starbucksu a jela rovnou do školy.

První hodina byla peklo. Liv byla na gindě a Trevor byl v jiné třídě. Naštěstí jsem ještě nepotkala Claudii.
Zazvonilo a já jsem vyběhla ze třídy.
Narazila jsem do něčí hrudi a hodlala se tomu někomu omluvit. Zvedla jsem hlavu a zjistila že tajemný je Trevor. „v pohodě?" „jop" řekla jsem rychle a snažila se vzpamatovat z nárazu. „Liv tu ještě není?" Zeptal se Trevor. „ne není. Proč tam vlastně šla? Jestlis jí zbouchnul, tak tě zabiju. Na děti má ještě čas" vyhrožovala jsem Trevorovi, který vypadal celkem vyvedeně z mého chování. „myslim že těhotná není" řekl. Společně jsme šli ven a rozhodli se na zbytek školy kašlat.

JÁ: Liv sérem na školu, jsme v parku.

LIV: ok budu tam za chvíli.

Seděla jsem s Trevorem na lavičce a jedla jahodovou zmrzlinu. „čau záškoláci" pozdravila nás Liv, která zrovna přišla. „čau těhule" řekla jsem a Trevor málem umřel smíchy. „moc bych se nesmála. Bylo by to tvoje dítě"

Po dalších desítkách minut nám všem najednou přišla zpráva. Otevřela jsem mobil a zjistila že je to pozvánka na Claudiin mejdan. „ dřív než tě něco napadne Liv,nikam nejdu. Nikam!" Prohlásila jsem. Liv byla zaskočena ale hned se vzpamatovala. „měla by si tam jít. Už měsíc tady brečíš nad člověkem který si prostě jen tak odjel a zatím ani nedal vědět jestli je stále na živu" řekla Elis naštvaně. „má pravdu Ell" řekl Trevor. To oslovení mnou projelo jak nabroušená čepel nože. Prostoupila tkání, přeřízla pár vazů a zasáhla srdce. Nikdo jiný mi tak neříká, jen ON. Vší silou jsem zadržovala slzy.
„promiň! Jsem debil neměl jsem..." „v pohodě. Máte pravdu. Půjdu tam, ale né sama" řekla jsem rozhodně.
Domluvili jsme se že se sejdeme u nás doma a odtamtud pojedem k Satanovi

Zaparkovala jsem před naším domem a k mé smůle před garáží stálo mámino auto. Né že bych na ní byla naštvaná nebo něco podobného, ale prostě nemám náladu na otázky, kterých je poslední dobou až moc.
Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. Mamka seděla u stolu v kuchyni a četla nějaký módní časák. „ahoj zlatíčko, jak bylo ve škole?" Zeptala se mamka. Jak bylo ve škole?! Dělá si prdel?! Nechtělo se mi tam. Nebylo mi dobře, ale ona stále trvala na tom že tam musím.
Zahnala jsem zlé myšlenky a nasadila falešný úsměv. „ dobře. S Liv a Trevorem chceme jít ke Claudii. Nevím kdy se vrátíme. Můžu jít? Prosím?" Zeptala jsem se mamky, která nevypadala zrovna dvakrát nadšeně. „a jsi si jistá že tam chceš? Nemusíš tam jít. Měla by si na to jít pomalu. Mluvila jsem s naším rodinným doktorem prý by jsi měla chodit k psycho..." „mami! Jsem v pohodě. Můžu teda jít?!" Vykřikla jsem možná až moc nahlas na mamku. Vypadala překvapeně, ale jen přikývla a rozhodla se ignorovat moje přehnané reakce.

Zalezla jsem si do sprchy a nechala na sebe téct kapky horké vody. Mísila se s mými slanými slzami, které nechtěli přestat téct. Nádech výdech. Ukaž všem že už jsi v pohodě a konečně si ten den užij! Zhluboka jsem se nadechla a otřela si své rudé oči od pláče. Vysušila jsem si vlasy a na obličej si dala pleťovou masku.
Musím vypadat alespoň trochu jako člověk a zbavit se kruhů pod očima.

Nechci na sebe stáhnout moc pozornosti a tak jsem se snažila najít v šatníku něco alespoň trochu Basic ale né moc, abych nebyla za trapku.
Rozhodla jsem se pro četné tričko s vázáním a černou minisukní, která krásně obepínala mé boky. Na ruku jsem si dala zlaté náramky a do uší zlaté kruhy. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a nechala je vlát. Do kabelky jsem si hodila mobil a lesk na rty a mohla jsem vyrazit.

Společně s Liv a Trevorem jsme nastoupili do taxy a odjeli směr peklo.