Můžeme být spolu?

20.

Jsme tu už pět dní a zítra odjíždíme.
Užívali jsme si teplého počasí, sexu bez neustálého rušení našich rodičů, sem tam rychlovka na pláži.

„Justine musíme jít" zakřičela jsem směrem ke koupelně. Po našem úžasném sexu se šel Justin osprchovat a už tam je zavřený půl hodiny. „ už jdu!" Zařval Justin trochu naštvaně. Nechápu proč je tak podrážděný. Včera mu někdo u večeře volal a od té doby se chová takhle. Nic jsem k tomu neřekla a dál jsem se věnovala výběru kabelky na večeři v jedné luxusní restauraci do, které jsem nás všechny dostala. Z přemýšlení mě vytrhla Liv, která rozrazila dveře. „Promiň. Už jste hotoví? My jsme a máme hlad" zeptala se. Justin vyšel z koupelny už oblečený v černé košili a džínách. Moc mu to slušelo. „už jdeme" řekl Justin a Liv odešla z pokoje. Vzala jsem kabelku, rychle jsem opustila pokoj a tím se vyhnula nepříjemné konverzaci na téma důvod jeho divného chování.

„měli by jste se v noci trochu ztišit. Slyšíme každý vzdych" řekla Liv se smíchem, který jsme ji všichni oplatili. „ já chápu že má Justin velký péro a spoustu dalších dobrých vlastností, ale my by jsme rádi v klidu spali" řekl Trevor a snažil se si udržet vážný pohled. „ani nevíš jak velkýho ho má" dodala jsem a nevinně se usmála. Všichni se smáli. Justinovi začal zase zvonit mobil. Už po pátý za posledních deset minut co sedíme v limuzíně. Podíval se kdo volá a vypnul zvuk. Snažila jsem se mu nakouknout přes rameno, ale nepodařilo se mi to. Zoufale jsem se napila šampaňského a snažila se ignorovat Justinovo znova otrávené chování.
Vystoupili jsme z auta a vešli do restaurace. Číšník nás zavedl k našemu stolu. Justin si stěžoval že mi prý nakukoval do výstřihu, ale já o tom silně pochybovala.
Snědli jsme všechno co nám naservírovali a já zaplatila. Všimla jsem si Justina, který pohledem zabíjel našeho číšníka. Snažila jsem se to přehlížet, ale už mě to štvalo. Když jsem se ho na to zeptala řekl že o ničem neví a ať to nechám být.

Dorazili jsme domů. „dojdeme se převléknout a dáme film?" Nabídla Liv. Bylo sedm hodin a venku už byla tma a tak jsme souhlasili.
Justin si svléknul košili, což mě na chvíli rozrušilo, ale rychle jsem zahnala myšlenku na to se ho dotknout. „musíme si promluvit" pronesla jsem s vážným pohledem. Na Justinovi šlo vidět že přemýšlí o čem. „a o čem?" „o tom jak se od včerejška chováš. Jseš nepříjemnej, zlej a mě už to nebaví. Co se včera stalo?" „nechápu o čem mluvíš. Nic se nestalo. Jsem úplně v pohodě. To ty se tady chováš divně! Vyspíš se se mnou a dál už tě nezajímám! Jsi stejná jako všechny ostatní" řekl Justin tím nejhorším možným způsobem. Myslela jsem že u něj to bude něco jiného že nebude jenom na jednu noc. Potlačila jsem slzy a hrdě odešla z pokoje zatímco Justin stál u okna a asi vyhlížel zářnou budoucnost škoda že se ještě neukázala.

Před filmem mě asi hodinu Liv utěšovala jelikož hned jak jsem opustila pokoj, začala jsem brečet krokodýlí slzy.

Bude to v pohodě. Ty to zvládneš Ell! Prostě jdi a ukaž že nic špatného jsem neudělala a čekám na omluvu!
Vešla jsem do obýváku a snažila se nerozbrečet.
Po pěti minutách jsme se konečně shodli na Avatarovi.
O dvě hodiny později. Film byl dobrý, ale já jsem nedokázala myslet na nic jiného než na něj. V klidu tam seděl a smál se vtipům tak psychicky dobře jako on vypadat nedokážu. Nevim jestli to jen hrál, ale jestli ano šlo mu to perfektně. Furt se smál a vypadal dobře. Musím odtud vypadnout. Rychlostí světla jsem se dokázala zvednout z gauče, vyběhnout z pokoje, opustit náš dům a přistát až na pláži. Nechala jsem slzy téct jak budou chtít. Slyšela jsem jenom šumění moře. Snažila jsem se uklidnit ale marně a tak jsem si jenom sedla na písek a koukala se na moře.

Měsíc svítil a já měla dobrou hodinu a půl klidu, ale v tu chvíli mě vyrušila osoba, kterou jsem v té tmě nepoznala.

POHLED JUSTINA
„už je pryč víc jak hodinu" povzdechla si Liv, která se znovu vrátila neúspěšně bez Ell. Nechápu proč tak vyjela. Nic jí není do toho co dělám. Chová se jak malí rozmazlený děcko. „Justine řekneš k tomu něco?! Uděláš něco?! Půjdeš jí hledat nebo tu budeš dál sedět s flaškou rumu v ruce?!" Začala na mě ječet Liv. „uklidni se laskavě. Rozhodně se vrátí. Nemá toho moc na sobě a bude jí zima" řekl jsem s falešným klidem. Dvě hodiny je pryč a já každou sekundou čím dál tím víc přestávám věřit že mi to odpustí. Má pravdu, moje chování ovlivňuje i jí a má právo se to dozvědět. „jde se po ní podívat" prohlásil jsem. Liv s trevorem stáli v obětí u dveří.

Už hodinu pobíhám po městě a snažím se jí najít. Šel jsem kolem pláže a všiml jsem si stop, které vedou blíž k moři, v tu chvíli jsem jí spatřil. Nebyla sama. Doběhl jsem blíž k ní a poznal postavu vedle ní byl to kluk, který se kolem nás motal druhý den dovolené. „Justine?" Řekla Ell se slzami v očích. Jsem debil! To jsem na ní nemohl být milejší?! „Ell. Pojď domů. Liv se o tebe bojí" řekl jsem v naději, že jí přesvědčím. „nikam nepůjdu dokud nedostanu vysvětlení a řádnou omluvu" řekla vyrovnaně.
„tohle je Jackob a dřív než něco řekneš, je to gay a má přítele" vysvětlila. Přikývl jsem a přemýšlel jak jí všechno vysvětlit.

POHLED ELL

Jackob se rozloučil a nechal nám prostor. Povídali jsme si tu hodinu dali si na sebe čísla a dokonce mě dokázal rozesmát, ale teď je na řadě ta horší část večera respektivě noci jelikož je něco přes půlnoc.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem aby tě moje debilní chování obtěžovalo a kazilo ti prázdniny" řekl Justin. Šlo na něm vidět zklamání a upřímnost. „jde o to že otec zjistil že jsem tady s tebou a chce abych okamžitě nastoupil na první letadlo a odletěl, ale to já nechci a ani nemůžu" vysvětlil Justin. Nechápu to jak se to dozvěděl? Mojí rodiče to nezajímalo, hlavně že jim každý den dám vědět že jsem stále na živu. „ proč nemůžeš a jak se to kurva dozvěděl?" Zeptala jsem se. Justin se zhluboka nadechl. V očích se mu odrážela upřímnost, zděšení, nejistota a sem tam se mihl i strach. „nemůžu od tebe odjet, nechci od tebe být dál než na centimetr, protože tě miluju" řekl Justin. Neubránila jsem se slzám. Tohle mi ještě niky nikdo neřekl. Možná že to říkají rodiče, ale ti moji si drží jakýsi odstup. Přerušila jsem tu hranici mezi náma a přitiskla jsem se k němu jak nejvíc to šlo. „taky tě miluju" řekla jsem zatímco mě pevně svíral všechnou jeho silou. Takhle v obětí jsme tam stáli ještě hodinu, ale já jsem se ho už nechtěla pustit. Ani on se nezdál být šťastný když řekl že na nás Liv s Trevorem čekají a že mají strach. Pomalu jsme ruku v ruce vyšli směr domov.

„Nechci od tebe být dál než na centimetr, protože tě miluju" přehrávala jsem si pořád dokola když jsem usínala v jeho náručí.