Můžeme být spolu?

19.

Dneska odjíždíme na Bahamy.
Odlétám za pět hodin, deset minut a 4,3,2 sekundy. Problém s propašováním Justina na palubu letadla problém mít nebudu. Táta s mámou řeší nějaké problémy v práci a tak nemají čas na to zjišťovat kdo se mnou poletí.
Do kufru jsem nasoukala poslední pár botů a zapla ho. Do batohu jsem dala mikinu, nabíječky, uno a sluchátka.
Sešla jsem do kuchyně a připravila si toast a jahodové smuthie. Po snídani jsem napsala na naší skupinu.

ELLA: připraveni?

LIV: jasně kočko 😘

TREVOR: šílený nervy 😰. Ale sbaleno

JUSTIN: skoro sbaleno

ELLA: ok see ya před  letištěm

LIV: 🥳🥳

JUSTIN: 👍👍👍

TREVOR: 😰🥳

Odhodila jsem mobil stranou a ještě pro jistotu zkontrolovala jestli mám všechno co potřebuju.

Po dvou hodinách jsem se loučila s mamkou a nechala taxikáře aby mi dal kufr do auta.

Po dvaceti minutách taxikář vyndavá kufr z auta a já mu platím.
Po dalších pěti minutách už společně s Trevorem a Liv čekáme na Justina.
Justin přijel. „ahoj! Sorry nemohl jsem najít nabíječku" vysvětlil Justin. Chytla jsem ho za ruku a společně jsme se vydali k letadlu.
„tohle je vážně vaše?! Vždyť je to velký jak kráva!" Prohlásil Trevor a dál se koukal s vykulenýma očima na jedno z našich soukromých letadel. „ vítej ve světě kamarádů bohatých lidí. Zvykej si bude toho čím dál tím víc" pronesla vážně Liv. Justin se tomu jen zasmál, protože on sám si také často vozí
zadek v podobných letadlech.
Nastoupili jsme a já nedokázala udržet smích, protože Trevor koukal s otevřenou pusou kolem dokola a nebyl schopný slova.

Když jsme se dostali do bezpečné výšky, začala zábava. Trevor si začal všechno natáčet na instagram. Liv se mu smála, já se koukala na Justina jak tiše oknem pozoruje mraky.  Na Bahamy je to asi sedm hodin letu. Po pár kolech Una jsme dostali hlad a tak nám letuška připravila jídlo. Rozhodli jsme se pro steak s lanýžovou omáčkou a hranolkami.

Už byla noc a já jsem začala být unavená a tak jsem odešla do oddělené ložnice. Nevím kolik bylo hodin, ale všichni ostatní šli už spát taky a Justin přišel ke mně do postele.
„můžu k tobě?" Zeptal se Justin potichu. Přikývla jsem a otočila se směrem k němu. Sundal si bílé tričko a mě se naskytl pohled na jeho perfektní tělo po kterém se mi tak stýskalo. Lehl si ke mně a obejmul mě kolem pasu. Políbila jsem ho na nos čemuž se on zasmál. Panebože ten úsměv! A ty oči! Ok umírám. „stýskalo se mi po tobě" přiznala jsem potichu.
„mně taky" řekl Justin a pohladil mě po ruce která mu ležela v té jeho.
„ Ell budu upřímný. Rád bych si to s tebou rozdal, ale jsem k smrti unavený" řekl a já jsem málem bouchla smíchy. Společně jsme se chvíli smáli a potom usnuli.
Probudilo mě zaklepání na dveře.
„slečno Ello, omlouvám se že ruším, ale budeme brzo přistávat a kvůli bezpečnosti by jste se měli posadit na sedačky" oznámila mi letuška. Vymanila jsem se z Justinova obětí, což mě stálo hodně sebepřemlouvání.
„Jastine? Budeme přistávat. Musíš se prosadit na sedačku" vysvětlila jsem mu a políbila ho do vlasů. Neochotně se probudil a odešli jsme se posadit.
Justin na sobě furt neměl tričko a já jsem začala žárlit na Liv která si ho měřila pohledem. Zamávala jsem jí před očima a nahodila vražedný pohled. Obrátila oči v sloup a dál si povídala s Trevorem.

Po pár minutách jsme vystoupili z letadla. Venku bylo teplo, ale tma.
Podívala jsem se na mobil abych zjistila kolik je hodin. Půl třetí ráno.
Nastoupili jsme do limuzíny, kterou jsem pro nás zajistila.

Jeli jsme asi hodinu. Nakonec jsme zastavili před naším domem u moře.
Vešli jsme dovnitř a rozsvítili.
Bylo krásně uklizeno. Bylo pozdě a Liv s Trevorem chtěli jít spát a tak jsme se rozešli do svých ložnic. Byla jsem spocená a tak jsem si dala rychlou sprchu a převlékla se do pyžama, které se skládalo ze saténového tílka a mini saténových shortek hnědé barvy.
Vlasy jsem si rozpustila a odlíčila se.
Vešla jsem do ložnice a uviděla Justina jen v bílých boxerkách jak stojí před velkým oknem. Hned mě přešla únava. 
Obejmul jsem ho zezadu. „na co myslíš?" Zeptala jsem se. Nevypadal moc šťastně a tak vypadá jen když přemýšlí. „jak dlouho to budeme skrývat před rodiči? Už to není jen kamarádství. Víme svoje tajemství, spíme spolu a teď jsme spolu na dovolené. Otec se mě vyptává s kým se to tak často stýkám a já mu nemůžu ani říct že s tebou chodím na stejnou školu. Není to fér" vyvalil na mě Justin. Viděla jsem že ho to trápí, ale já jsem nemohla najít řešení. „já to chápu Justine, ale nevím jak to udělat. Bojím se že nás od sebe úplně rozdělí" slzy jsem měla na krajíčku. Justin mě pohladil po tváři a setřel mi slzy. Usmál se na mě a já jsem si byl a já jsem si byla jistá že takhle to už dál nejde.
Usnuli jsme docela brzo.