Můžeme být spolu?

27.

„Ell?"

Málem jsem nadskočila leknutím. Celým mým tělem projela vlna čehosi, Čelo polil studený pot a a můj mozek jakoby na chvíli vypověděl funkci. Vsadila bych se že se mi na chvíli i dokonce zastavilo srdce. Bála jsem se zvednout hlavu a zase mu pohlédnout do očí.
Pomalu a nejistě jsem zvedla hlavu od Píchy a Předsudku a spatřila jeho jak stojí u dveří v bílém tričku a obyčejných plátěných shortkách. V jeho očích se odrážela nejistota, stesk možná láska? Láska?! To tak. Nechal mě tu. Neozval se a teď si sem jen tak nakráčí a mlčí. Tak je asi řada na mě...

„jak se jen opovažuješ mi chodit na oči?! Nechal jsi mě tu. Ani si nedal vědět jestli si stále na živu a teď sem prostě jen tak bez ohlášení přijdeš?!" Vztek se do mě nahrnul rychlostí světla. Justin tiše stál a přemýšlel co má říct. Už otevíral pusu aby mi něco řekl, ale já ho přerušila. „já ještě neskončila! Víš jak kurva špatně mi bylo?! Jak strašně jsem se cítila?! A co hůř, nenechal si tu jenom mě, ale i Trevora a Liv. Tvoje kamarády, kteří s našimi problémy neměli co dělat. Vysral si se na nás všechny" držela jsem slzy na krajíčku a nehodlala je pustin ven. V očích se mu mihl pocit viny a lítosti.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem vám tohle způsobit, ale v tu chvíli jsem si myslel, že je to dobrý nápad. Opustit problémy a oni se rázem vyřeší. Vím, že to byla blbost a moc toho lituju. Nevím jak to napravit a asi si ani nezasloužím odpuštění, ale já bez tebe být nechci Ell" řekl Justin. Zněl zdrceně. Nerada ho takhle vidím, ale způsobil si to sám.
„ potřebuju čas Justine"  řekla jsem se slzami v očích. Tiše jsem si posbírala svoje věci, které se tu za dobu Jistinovy nepřítomnosti nahromadily. Bez jediného slova jsem Obešla Justina a zavřela za sebou dveře. Seběhla jsem z kopečku, který vede k našemu lesnímu domečku a nastoupila do auta.
Vyjela jsem z lesa a namířila jsem si to domů. V rádiu začala hrát písnička what a time a to už jsem slzy neudržela. Propukla jsem v histerický pláč. Slané slzy mi stékaly po tvářích, oči mě štípaly a v krku mě škrábalo.
Pláč jsem se snažila zastavit, ale ta bolest byla příliš velká. Jako by mě to uvnitř pohlcovalo a zastiňovalo šťastné myšlenky. Cítila jsem se příšerně. Vztek, smutek, únava, bolest, stres, ztesk, všechno to na mě právě teď dopadlo. Brečela jsem a snažila se soustředit na cestu.
Domů jsem přijela v pořádku. Rychle jsem prošla obývákem a zavřela jsem se v pokoji.
______________________________________

JUSTIN

Hned jak opustila místnost, jsem se naprosto zhroutil. Brečím a hlavu mám schoulenou v rukou. Nevím co mám dělat. Omluvil jsem se a netuším jak to napravit. Rozhodl jsem se udělat první věc, která mě napadla hned po sebevraždě.

Právě teď sedím v autě a mám namířeno k Trevorovi. Asi ze mě nebude nadšený, ale co se dá dělat. Musím se mu omluvit a potřebuju pomoct.
Zaparkovala jsem před malým, ale pěkným domkem a zaklepal na dveře.
Hned jsem slyšel odemykání dveří. Předemnou se objevil překvapený Trevor.
„co tady kurva děláš?!" Řekl Trevor naštvaně.
„potrebuju pomoct. Prosím" Trevor protočil očima a pustil mě dovnitř.
Ocitl jsem se v prosté a jednoduché kuchyni propojené s obývákem. Trevor mě obešel a nalil nám skotskou. Podal mi jí a já jsem byl v tu dobu šťastný za známou pálivou chuť na jazyku. Položil jsem polopráznou skleničku na stůl.
„jak dlouho tu si? Mluvil si s Ellou? A kde si vlastně kurva byl?!" Trevor podával jednu otázku za druhou na což měl naprosté právo.
„ chtěl jsem se omluvit. Za všechno. Nenechal jsem tu jenom Ell, ale i tebe a Liv. Myslel jsem jenom na sebe a no moje problémy. Toulal jsem se po celém světě a nevěděl co mám dělat. Teď jeproblém v tom že nevím jak tohle všechno napravit" vychrlil jsem všechno na Trevora, který tiše stál jak solný sloup.
„Ja jsem v pohodě, ale Liv tě nesnáší za to co jsi udělal Elle. Když už jsem u toho, mluvil jsi s ní?" Zeptal se můj jediný současný kamarád.
„mluvil. Chce čas. Omluvil jsem se jí ale teď nevím co mám dělat" řekl jsem.
„dej jí o co žádá. Neměla to lehký. První měsíc prakticky nevilezla z domu a ten druhý sice žije, ale příšerně. Vážně si to posral Justine. Nejsem si vůbec jistý jestli si odpuštěn zasloužíš. Trpěla. Každý den jsme u ní byli a viděli jak jenom čeká na smrt. Nejedla, nepila a prakticky ani nedýchala. Po dvou týdnech jí došly slzy a brečela naprázdno. Nebyl to hezký pohled" řekl Trevor
V tu chvíli jsem se cítil hůř než si dokážete představit. Za všechno co se jí stalo můžu já. Jsem kurva velkej kretén co si zaslouží tak akorát kastraci.
Dopil jsem drink, rozloučil se a zmizel