mafie

17

Možná 13+ kapitola

Sem tady zamčená už druhej den. Každou Chvíli přišel dovnitř někdo jinej. Podle hlasů a zvuku chůze jsem usoudila že je vevnitř víc než deset lidí. Z venku jsem slyšela další hlasy když jsem se koukla ven škvírou mezi oknem a zdí uviděla jsem dav lidí oblečených v černém. Měli na sobě neprůstřelné vesty a v ruce samopali. Tak a jsem vprdeli. Přez tohle se Alex nedostane. Seděla jsem a sledovala venek. Všichni se rozdělili na skupiny a obcházeli dům. Když někdo odešel zase někdo přišel. Kolem té skkviry vždy někdo byl. Odsud neuteču. Najednou se otevřeli dveře. Do místnosti vešli  dvě individua. Rozešli se ke mě couvala jsem porad dál. Tahle místnost bylo něco jako koupelna a kumbál na čistící prostředky zároveň. Začala jsem po nich házet kýble, hadry, lahve a vše ostatní co se mi dostalo pod ruku. Nakonec jsem se dostala až tam že jsem byla v rohu a poslední věc co mi zbyla je koště. Držela jsem ho a máchala s ním kolem sebe. Najednou se ve dveřích objevil ten chlap a znovu držel zbraň kterou na mě mířil. „okamžitě to polož.“ zařval na mě ale já se upřímně bála víc těch chlapů u mě než toho ve dveřích. Pokračovala jsem v mé činnosti když v tu chvíli se ozval výstřel a já ucítila palčivou bolest u klíční kostí. Reflexivně jsem pustila koště a podívala se na místo bolesti. Jenže to byla velká chyba. Ti dva chlapy mě chytili a táhli ven z této místnosti. Hodili mě do křesla a všichni kteří měli zbraň na mě začali  mířit. Už mě to tu nebaví. Koukla jsem se na ně pohrdavim pohledem a naštvaně se opřela do křesla. On se začal smát. „zlatíčko tohle ti nijak nepomůže.“ Seděla jsme tam asi pět hodin a postupně začali všichni usínat. Uviděla jsem hodinky na ruce jednoho z nich. Bylo něco kolem jedný ráno. Pomalu se mi zavítali oči ale v duchu jsem tušila že nesmím usnout. I když jsem se ze všech sil snažila neusnout nakonec se tak stalo a já se stala hostem říše snů. Probrala mě až bolest na zápěstích. Otevřela jsem oči ale to už jsem neseděl v křesle ale byla jsem ve vzduchu zavěšená na háku na stropě. Celou moji váhu drželi pouta připoutaná k mim zápěstím. Všichni kolem stali a sledovali mě. Někdo pískal, někdo po mě pokřikoval. V tu chvíli jsem si všimla že jsem nahá. Pochvilce se ke mě rozběhli a začali mě osahávat. Jeden z nich mě najednou zvedl a silně ho do mě zarazil. Začal se mnou hejbat nahoru a dolů. Začala jsem vzdychat, brečet, křičet a nadávat zároveň, když mi někdo do pusy, narval nějakou látku u které se obávám že jsou moje kalhotky. Někdo mi ho strčil do prdele a já už se přestala bránit. Střídali se na mě další dvě hodiny. Během toho tu někde našli vybrator. Po těch dvou hodinách sem najednou vtrhl jejich velitel a začal ne řvát. Sundal mě na zem a jednu ruku připoutat k očku na zemi. Z gauče stáhl deku a přehodil ji přeze mě. Chvilku na sebe křičeli a pak se najednou ozvala rána a pak další. Vykoukla jsem zpod deky a vyděla dvě těla ležící na zemi v kaluži krve Pochvilce se ozvali další dvě. Po té si pistoli zasunul za pásek na zadech a otočil se k jedné mrtvole, té stáhl tričko a hodil ho po mě. Bylo trochu od krve ale já ho rychle oblékla a zabalil se do deky. Sledovala jsem jak z místnosti odnáší těla. Všichni byli rozhozený a každý pohyb jejich šéfa s nimi cuknul. Najednou se místností rozzvonil telefon.