mafie

11

Najednou si mě všimla. Lekla se mě a opřela se o komín. Vyděl jsme jak se jí spálila dlaň a další bude mít možná i pod mikinou. Rychle zavěsil telefon a začala mi utíkat. Hodila po mě župan co měla v ruce a utíkala na druhou stranu střechy. Začala slézat po okapu na zem ale pravou rukou se moc neudržela kvůli spálenině. V půlce okapu ji ujela noha a ona spadla na zem. Rychle jsem sešplhal k ní na zem. Měla nespíš zlomenou ruku a asi žebra. Když mě nadsebou uviděla začala couvat. Než jsem ji stačil chytit utekla mi do zahrady. Bože. Pozitivní je, že alespoň může chodit a tak nemá poškozenou páteř. Odešel jsem dovnitř a zavolal doktora. „zde je číslo jejího telefonu napište jí že jste doktor a že jí pomůžete.“ řekl jsem doktorovi a podal mu telefon.

Pohled katrin:
Spadla jsme na zem. Začala mě brutálně bolet i druhá ruka. Dýchalo se mi z těžka. Najednou jsem nadsebou uviděla Alexe. Okamžitě jsem zdrhla do zahrady. Zachvilku mi cinknu telefon. — dobrý den, jsem soukromí doktor pana Alexe, řekl mi že máte popalenou ruku a nejspíš několik zlomenin. Dovolte mi vám pomoci a řekněte mi kde jste. Ps: jsem sám — napsal a já vylezla že své skrýše v keři. „dobrý den“ řekla jsem když jsem ho uviděla. On ke mě přišel a začala mě prohlížet. Ošetřil mi spaleninu a druhou ruku zavěsil do šátku kolem krku. „tady vám více nepomůžu, museli by jsme do mé ordinace.“ řekl z čehož jsem nebyla moc nadšená. Popostrčil mě abych ho následovala ale protože mě všechno strašně bolelo nevzpouzela jsem se. Šla jsem za ním. Když jsme vešli do obyvaku všichni co seděli na gauči se na ke mě otočili. Obývák mají spojený s jídelnou a kuchyní a tak jsem se posunula co nejdál od nich. „všichni dal seďte a ne přibližuje se. Jsem neviditelná, jako bych tu nebyla.“ řekla jsme nevrle a sjela na zem a opřela se zády o linku. Byla příjemně studená. Zavřela jsem oči a přemýšlela. V pozadí jsme uslyšela jak se baví doktor s alexem. „pane budete muset do nemocnice. Vím že to slyšíte nerad ale já nemá prostředky k tomu abych ji spravil zlomená nebo nalomená žebra.“ Alex nevrle zabručel. Slyšela jsem kroky blížící se ke mě. Koukla jsme se směrem kroků. Byl to Alex a jeho garda. „bože nechte mě bejt. Ty jsi mě měl už dávno vrátit domů. Těm se už měsíc vyšetřuje barák. Sakra běžte všichni doprdele.“ pomalu jsem se zvedla, když už jsem stála zhluboka jsme se nadchla což byl blbej nápad, protože jsem se rozkuckala. Strašně mě začal bolet hrudník a nemohla jsem dýchat. „je mi fuk co si o tom budeš myslet ale jedem do nemocnice.“ rychlostí blesku byl u mě a vzal mě do náruče. Sikla jsem bolestí. Nemohla jsem nic. Vymanit se mu z náruče mi přinášeli akorát víc bolesti. Přidržet jsem se taky nemohla protože mám obě ruce chromí. Pochvilce mě Alex pustil a ukázal mi auto do kterého jsem si z donucení sedla. Po asi čtyřech dlouhých hodinách v nemocnici jsme se vrátili zpět.