mafie

25

A kurva. První věta co jsem měl v hlavě když domluvila. Posral jsem to vsude kde to šlo. Kat po pár minutach odešla. Seděli jsme v obýváku, všichni zticha, nikdo nechapal co se teď stalo. Volal jsme Hazel ale ta rekla, že se jí kat už nesvěřuje jak to delavala, že už neví co se jí honí hlavou ale ví že není v pořádku ale že i kdyby chtela tak nemá šanci se dostat do Německa. Jen jsem jí podekoval a popřál hezký den a tipnul.

Pohled kat:
Odesla jsem a vydala se na střelnici. Vesla jsem a když me vyděli bodygardi co tam trenovali pomalu se sbalili a odešli pryč. Jden se u me zastavil podal mi ruční zbraň a tři zasovlbniky a jen mile dodal ať dávám pozor. Usmála jsem se a poděkovala mu. Vzala jsem zbraň a nabila ji. Vystřelila jednu kulku. Okraj terče. Druhá, třetí ... Položila jsem zbraň když klikla, protože je zasobnik prázdný. Zmackla jsem tlačítko na stěně vedle me a terc přijel blíž. Ani jedna kulka střed. „sakra uklidni se střiliš luxusně. Už zase budeš střílet střed když se kurva uklidníš." rekla jsem si a zhluboka se nadechla a vydechla. Dala jsem noví terč a vzala další zásobník. Když jsem ho vystrilela vzala jsme další a zacala střílet jenže už to nešlo. Už jsem se klepala tak moc že jsme neudržela pistoli rovně. Oci mi začali slzet a ja se svezla na zem. Pystoli jsem polozila na stul nademnou a už se rozbrecela úplně. Nejsem v pořádku. Tohle není normální. Snazila jsem se uklidnit a zpomalit moje dýchání ale nešlo to. Další panickej záchvat. Zvedla jsme se a zacala chodit z jedno konce místnosti na druhý ale nefungovalo to. Budou nějakých osm rano takže v Americe bude tak půlnoc takže hazel nezavolam. „doprdele proč zrovna já? Proč. " zařvala jsem smerem do zdi. Byl to hlasitý a bolestivý výkřik který můj panický záchvat trošku zmírnil. Vysla jsme ven ze střelnice a vydala se na prochazku po baráku. Furt jsem se klepala. Během mé cesty do tělocvičen jsem uslyšela kroky ale jako kdyby běžela skupina můžu. Pritiskla jsem se ke dveřím v vyklenku chotby. Nikdo si mě nevšiml. Mě už chyběly jen dvoje dveře které jsem potrebovala obejít a byla jsem v mé cílové destinaci. Malá soukromá tělocvična na bojová umění. Moc lidí sem nechodí a hlavně je tu hodně věcí na rozmlacení. Uprostred haly stal plastový panák, neco jako boxovací pytel, který má reprezentovat tvého nepřítele. Do ruky jsem si vzala dvou metrovou dřevěnou tyč a zároveň přinesla bejspolovou pálku, nůž, a projistotu ještě jednu drevenou tyč. Vsechnu zlost jsem si začala vybijet na kusu plastové schranky vyplněné pískem. Slzy v mých očích se už neudrzeli a ja znovu brecela ale neprestavala jsem. Přesto že jsem pořádně neviděla. Stridala jsme nastroje jak ponožky a nakonec jsem se vratila k dřevěné tyči. Z panáka už se sypal písek a tyč byla v nekterych mistech nalomená. Křup, tyč se pod další ranou zlomila a já díky velkému rozmachu letela za ní. Nadech, výdech, nadech, výdech, opakovala jsme si. Najednou se nademnou objevila známá mužská tvář. Alex. Nejdriv jsem se ho lekla a tak omylem dostal ránu kusem zlomené týče kterou jsem furt drzela v ruce. Alex se chytil za místo kam domadl můj úder. „au" rekl a ja se zacala smát. „ty máš ale ránu." jen jsem kyvla a sedla si byla jsem celá od písku a když jsem koukla na neboheho panaka ze ktereho zbyli jen cucky zacala jsem se znovu smát. Alex vypadal trochu vyděšeně ale to jsem hodila za hlavu. Když jsem se dosmala vstala jsem a vydala se pro koště, lopatu a kýbl na písek. Alex taky vstal. „zlato, seš v pořádku?" zeptal se starostlive. Ja jsem se na nej částečně otocila. „bylo i líp ale v tuhle chvíli jo." alex nechapal co se právě teď stalo ale nehodlam to řešit. Zametla jsem písek, uklidila kusy plastu a vydala se do pokoje. Lehla jsem do postele a téměř okamžitě usnula.