14

2K 60 1
                                    

Pohled Micka:
Jako každé ráno jsme se s nickem vydal dólů do kuchyně. Všimli jsem si že karininy dveře jsou otevřené. Ježiš co to brácha koupil za holku. Sešli jsme dolů a všimli si katrin na zahradě sledující les naší zahrady. S bráchou jsme se rozhodli že běhat nepůjdeme a sedli jsme si ke stolu. Dali jsme si snídani a postupně se sem začal shromažďovat zbytek rodiny. Alex vstal až jako poslední. Přiběhl dolů se křikem, že katrin utekla. Když ale přišel dolů všiml si nás a pak jí na zahradě. Sedl si k nám ke stolu a sledoval ji s náma. „jak dlouho tam už sedí? " ozval se po chvilce. „no, přišli jsme v půl šesté a teď je osum takže asi dvě a půl hodiny? Možná i víc když jsme přišli už tu seděla." Alex si vzal toust a kousli si do něj „hmm, začínám si myslet že s ní není něco v pořádku. Snaží se mi pořád utéct ale naopak zase nikdy se ne snažila zas tak abych ji už nenašel. A jsem si jist že chytrá je na to dost." zahuhlal a znovu otočil pohled na katrin která už ale neseděla. Šla pomalu k cestičce v lese. „neboj, s nickem se o ní postaráme." chytl jsme bráchu za ruku a táhl ho ven. Šli jsme vedle katrin. „nechceš se projít?" jemně kivla a my jsme zmizeli v lese. Po hodině jsme se vrátili zpět do vili. Katrin za celou dobu nepromluvila. Jediný kdy něco řekla bylo včera večer. Teď jen kejve hlavou. Sedla si na pohovku a čekala. „hele alexi, nechces ji dát nejakyho psichologa nebo něco takovýho. Chápu normálně to neděláme ale k ní se taky nechováme normálně." zašeptal jsme u Alexe. Alex se ale najednou zvedl a šel ke katrin. Chvilku si o něčem povídali a pak mu katrin podala mobil ve kterém něco našel a pak jí ho vrátil a ona odešla do svého pokoje. Alex vytáhl počítač a začal něco dělat. Najednou se zkrz celí obývák ozval dívčí hlas. „očekávám že vám katrin mou tvář poslala a tak nebudu řešit maskování. Potřebuji pomoct. Kat přestala skoro mluvit a v tuto chvíli už ani neodporuje když ji rozkzuju. Ty jsi její psycholožka pomoc mi" holčina na druhé straně se usmála. „milí Alexi. Vem si kat jako divoké zvíře které zavřeli do klece. Jeho vnitřní plamen pomalu uhasá a poddrobuje se krotiteli. Ona potřebuje volnost pohybu. Ta holka je ve vývinu. Ale zase ji úplně nepouštěj. Od té doby co jí prodali tobě se bojí že ji všichni opustí. Nejdřív si myslela že se vrátí k rodině ale ta ti zavolala ať si ji necháš. Slyšela oba ty telefonáty jak s jejim otcem tak i s matkou. Ona se bojí, že ji zachvilku odkopneš a prodáš někomu dalšímu. To nechce a tak se rozhodla že bude sama proti sobě, že tě bude poslouchat na slovo a nebude ta nadšená holka která se raduje že všech maličkostí. Zkus ji přesvědčit že ji nikdy neopustíš. Odhal ji svojí dobrou stránku. Ona potřebuje lásku stejně jako každý. Doufám že jsem ti pomohla a pozdravuj zbytek rodiny. Jinak toto se dá brát jako psichologická schůze a i kdyby mě hnala policie k soudu nesmím nic říct takže se neboj, že tě nějak prozradim. Jestli budeš ještě něco potřebovat zavolej. Ahoj." dořekla a položila telefon.

mafie Where stories live. Discover now