mafie

26

Pohled Alexe:
Po tom co si kat sla lehnout jsem se odbelhal taky do postele. Už jsem skoro spal když jsem uslyšel otvírat dveře. Pomalu jsme nahmatal pistoly pod polštářem, a že se otočím, ale najednou se za mnou prohla postel. Kome mého pasu se obmotaly dvě hubené ruce. „klid to jsem já, nemůže spát.“ řekl tichý rozepsalý hlas. „tak jo tak se hezky vyspinkej“ rekl jsme potichu ale ona už spala.

Ráno jsem se vzbudil dřív než ona. Vypadla roztomile a tak nevinně. Vstal jsem a dosel udělat hygienu. Oan furt spala když jsem skončil. Prevlek jsem se a pomalu odešel dolů za zbytkem rodiny.
Sedíme v obýváku. A každý si všímá svého. „věděli jsme že kat umí střílel?” rekl jsem a vsichni se na mě otočili. „nene“ ozvalao se od jednoho z bratrů. „potvrdila to Ema a ostatní. Že prý už strili nějaký ten pátek. A když jsem jí teď našel tak zvládla rozmlatit toho plastového panaka jak je v tělocvičně.“ všichni se udiveně podívali mým směrem. „hele já taky nevěděl že to dokáže. A taky je asi naměsicna. Včera prisla ke mě protože nemůže spát a než jsme jí stacil odpovedet tak spala.“  řekl jsem „dřív jsi byl nadšenej když ti prisla ženská do pokoje a teď to nazýváš náměsíčnost.“ rekl will a začal se smát. Ještě chvilku jsme se bavili než jsem zaslechl zavření dveří. Kat se musela vzbudit. Otočil jsem se na schody a katrin tam stála rozespalá. „mám hlad, dala bych si vajíčka.“ rekla a sedla si na schody. Opřela se o zábradlí a už zase spala. Došel jsem k ní s dekou, přikryl jí a vzal do náruče. Polozil jsem jí na jedno kridlo gauče a odešel říct sabrině v kuchini ať udělá jedny míchaný vajíčka. Když jsem se vrátil do obýváku kat byl vidět jen vrsek hlavy. Vypadla rozkošně. Pochvilce sebou trhla a vzbudila se. Rozkoukala se a posadila se. „dobré ráno princezno.“ rekl jsem a usmal se na ní. Ona kývla a vydala se do kuchyně kde už zůstala. Jsem rád že se alespoň trochu vyspala. Došel jsem do kuchyně, když se zbytek rodiny začal rozcházet do svich pokojů, pracoven nebo ven a odjíždět do práce. Kat tam už nebyla ale na lince lezel talíř s rozjedenymi vajíčky. No tak alespon neco snědla.
Vydal jsem se jí hledat a tak jsem začal procházet sídlo. Je to obrovský komplex chodeb a místností. Začal jsem v pokojích. Následně jsem prošel pracovny kde taky trávila dost času. Nikde není ale vypadá to že tady byla protože mi chybí sako co bylo na židli.
Pokračoval jsem dál protože v obýváku, kuchyni ani jídelně nebyla šel jsem do sídla pro pracovníky kde teď taky tráví dost času. Zastavila mě Ema jestli co dělám a jestli nepotřebuji pomoc ale slušně jsem odmítl a vysvětlil že kat bych chtěl tentokrát najít sám. Ona se usmála a nechala mě pokračovat v činnosti. Ja jsem zachvilku celou část pro zaměstnance měl prošlou a zbyvali už jen telocvicny a zahrada. Vyšel jsem do chodby plné dveří. Otevřel jsem každé a když v tělocvičně někdo byl zeptal jsem se jestli tu s nimi není Katrin. Nic teď už zbývá obrovská zahrada s menším lesem. Vyšel jsem ven pripraven na dloooouhou procházku, když jsem uslyšel štěkat psy. Naše vila má pět dobrmanů. Šel jsem tím směrem. Na zemi seděla kat a ze sedmikrásek pletla věneček čtyři z pěti psů už kolem krku měli bílí proužek kvítí. Trochu jsem se zasmál když jsem si vzpomněl jak ty psy nikdy neměli radi nikoho jinyho kromě rodiny a teď ona si tady s nima hraje, hází jim míčeky a plete věnečeky. Sedl jsem si do trávi vedle kat. Ona se usmála a položila věneček na mojí hlavu. Pokračovala v pletení posledniho věnečeku. Viděl jsem jak Miriam (jedna ze hospodin) přichází naším směrem. „pane, oběd je hotoví“ jen jsem jemně kývl a kouknul zpět na kat která zrovna dokončila obojek pro posledního dobrmana. Kat se rozhlédla a začala trhat různé druhy květin co viděla na zemi. Odcházeli jsme až když v ruce držela menší kytici. Vypadá spokojeně. Jsem rád že je jí líp.