mafie

2

Uslyšela jsme další kroky které šli po schodech. „katrin, prosím otevři ty dveře.“ byla to mamka. Zhluboka jsme se nadchla a odstranila tu židli a odemkla dveře. Mamka otevřela dveře a mě se naskytl pohled na dvě obrovský gorili. Jeden z nic mě chytl za ruku. „chci si vzít svůj kufr, mám ho tamhle na zemi.“ rychle jsme dodala a ukázala na kufr. Ten druhý chlap ho vzal a šel za náma po schodech dolů. Šli jsme kolem mých rodičů. „počkej můžu se rozloučit?“ zeptala jsem se toho chlápka. Kivnul a pustil mi ruku. Došla jsme k mamce a johnovy a objala je. „bude se mi stýskat, ale mami prosím žijte svůj život dal. Jako kdybych tu nikdy nebyla a nebo jako bych tu s vama byla pořád. Nepřežila bych že jsme vám zničila život.“ mamka kivla. „nám se taky bude stýskat.“ řekl john a objetí prohloubil. Pak mě oba pustili a já šla zpět k těm chlapům. Když jsme ale šla kolem otce tak jsem se k němu otočila a kopla ho do koulí. On se sbalil na zem. „nenič život dalším lidem. Děkuju.“ koukla jsme se na něj a pak se otočila a odešla pryč. Cestou jsme ještě zamával mamce a Johnovy. Ten chlap mě znovu chytil za ruku a šli jsme o ulici dal kde stalo auto. Byla to černá dodávka. Nastoupili jsme do auta a jeli. Netušim kam jsme jeli a protože v autě byla nuda jsem usla. Probudil mě až jeden z těch dvou. Stali jsme před obrovskou vilou uprostřed lesa. „woow“ to jsme si prostě nemohla odpustit. Ten chlápek se trochu zasmál a vedl mě do dvoru. Otevřel dveře a zavedl mě dovnitř. „sedni si a počkej.“ sedla jsme si na gauč a čekala. Rozhlížel jsem se všude kolem sebe. Byla jsem tak uchvacena že jsem si nevšimla že si někdo sedl naproti mě. Chvilku mě pozoroval a pak se zasmál. Já jsme to nečekala a lekla se. „oh, promiň, to jsem nechtěl. Jen mě pobavilo jak jsi z toho všeho tak fascinovaná.“ koukal na mě s úsměvem ale já jsem měla hrůzu v očích. On si toho bohužel všimnul. „mě se nemusíš bát. Já ti neublížím. Teda pokud mě budeš poslouchat.“ když řekl tu poslední větu vyděsil mě ještě víc. Už nic neříkal a jen na mě koukal. Já jsme ho celu dobu snimala pohledem. Každý jeho pohyb, každý sval a nakonec jsme se zastavila u jeho očí. Byli blankytně modré. Připomínali mi oblohu během jarních dnů. Byli prostě božský. Sakra, co to dělám, vždyť je to nějakej blb kterýmu mě prodal otec. Ale je to hezkej blb. Takhle jsme se koukali asi pět minut když pak řekl ať mě jeden z těch clapku vezme do pokoje. „jo, a katrin. Jmenuji se Alex kdyby jsi to chtěla vědět.“ zastavila jsme se. „a tihel dva?“zeptala jsem se a ukázala na ty dva co mě celou dobu hlídali. „jo, to je Tom a to Fin.“ vyšli jsme do dalšího patra a šli chodbou. Najednou jsme zastavili u jednich dveří které tom otevřel. Vešla jsme dovnitř a ze mě vypadlo další wow. Byl to obrovský pokoj v černo zlatých barvách. To je moje oblíbená kombinace, odkud to sakra ví. Prošla jsme celí pokoj. Byl tu šatník koupelna a pak ložnice. Taky jsme zjistila že tom mě tu zamknul. Vzala jsem si kufr a ten celí rozdělila do skříně. Neměla jsme tolik věcí že bych naplnila celí šatník ale ten byl vybavený. Vzala jsme si laptop a schovala ho do skříně spolu s mobilem. Začala jsme se nudit a tak jsme začala pokřikovat na fina s Tomem a klepat všelijak do dveří. „co sakra chceš?“ vrazili do pokoje a koukali na mě sedící před dveřmi. „nudím se, to je. Jsme tady zavřená. Zábavte mě, pojďme třeba do zahrady. Nevím něco zahrát. Najakou deskovou hru. I když nevěřím že by něco takovího tady bylo.“ oba protocili oči ale souhlasili „můžeme se projít po zahradě ale jen na chvíli.“ kivla jsme a nadšeně vstala. Šli jsme zahradou když jsme najednou uviděla Alexe a dva chlapky který drží dalšího. Všimla jsme si že Alex drží zbraň. Ale on najednou vystřelil. Vykřikla jsme a vyběhla zpět do vili. Doběhla jsem až do pokoje a zamkla jsme se v šatníku. Ještě předtím jsme zamkla i koupelnu a klíč si nechala u sebe. Vzala jsme si baterku abych nemusela rozsvicovat světlo. Otevřela jsme jednu skříň a do té se schovala. Rozsvítil jsem si baterku a dala ji na látku aby svítila jen trochu. Pak jsem skříň zavřela a poslouchala co se děje kolem.

Pokoj: