i've been fighting my whole life

1.4K 58 2
                                    

Šla jsem do kuchyně, kde byla jenom moje macecha, táta byl zase pryč.

Když jsem tam přišla, vrhla po mě nejvíc vražedný pohled, co to snad šlo - myslím, že kdyby pohled uměl vraždit, tak už bych byla mrtvá.

„Bethany, jak to, že není umyté nádobí!?" zařvala na mě i přesto, že jsme tam byli jen my dvě.

„J-já na to zapomněla, udělám to teď" vykoktala jsem ze sebe, než jsem stihla dojít k nádobí, tak po mě hodila skleničku.

Já si dřepla do koutka  ale ona mi nedala pokoj a hodíila po mě ještě jednu.

Takhle tady žiju.

„Patří ti to! Ať je to nádobí do půl hodiny umyté, jinak si mě nepřej!" s tímhle odešla z kuchyně.

Začala jsem brečet, měla jsem ruce pořezané od krve. Protože, když po mě házela ty skleničky, tak jsem si před obličej rychle dala ruce, aby mi střepy neskončili v oku.

Když ze mě vyšel hlasitý vzlyk, tak jsem si rychle zakryla pusu aby to nebylo tak slyšet.

Se slzami v očích a pořezanýma rukama, jsem šla mýt nádobí. Aby jsem to neschytala ještě jednou.

****

*Crrr*

Ozval se otravný zvuk budíku, shodila jsem ho na zem a on následně utichl.

Vstala jsem a první co jsem viděla, byl ustaraný pohled Pansy.

„Jseš v pořádku?" to teda rozhodně nejsem.

„Jasně, proč by ne?" zalhala jsem, normálně bych v takových situacích nasadila úsměv, aby to bylo více uvěřitelné. Jenomže na úsměv jsem teď náladu fakt neměla....

„Ze spaní si vzlykala a taky ses vzbudila se slzami" podívala se na mě zničeným pohledem.

Já si promnula oči a zjistila jsem, že má pravdu. Bylo to kvůli té vzpomínce, donutila mě se rozbrečet i ve spánku.

To ráno jsem Pansy všechno řekla, o tom bubákovi jsme si popovídali. Řekla mi, že to nemám raději řešit, že mi bude líp - stejně jako řekl Draco. O snu aka vzpomínce jsem jí taky všechno řekla a na to mi řekla vlastně to samé. I když jsem věděla, že tu vzpomínku budu mít v hlavě celý den.

****


Den utekl vcelku rychle, nad tou vzpomínkou jsem přemýšlela celý den. Prostě mi to nedalo. Alespoň mi zahnala myšlenky na bubáka a mého patrona, který neexistuje.

Šla jsem tmavou chodbou hradu a kontrovala dění okolo, jakožto prefektka to musím dělat. Nikdy se nic moc nedělo, tedy až na dnešek.

Slyšela jsem hlas nějakého kluka a taky hlas, který znám až moc dobře Draca Malfoye....

Šla jsem se podívat co se tam u Merlinových vousů děje.

Za rohem byl Draco, který držel nějakého kluka - zřejmě prváka - za límec hábitu a vražedně na něj koukal.

„Co se tady děje?" řekla jsem ostře a na Draca jsem pro jistotu namířila hůlku.

„Do toho tu nic není, Riddelová" odpověděl mi protivně Malfoy.

„Ale je, Malfoyi" když hraje tu dětinskou hru na příjmení, tak já taky. „Jsem prefektka, pokud si to zapoměl, takže ho okamžitě pust"

Stále jsem na něj mířila hůlkou, probodával pohledem mě a mojí hůlku, která mířila na jeho zamračenej ksicht.

Nakonec toho kluka pustil, já sklopila hůlku a přešla k tomu klukovi.

„Co po tobě chtěl?" klekla jsem si, protože byl opravdu malý. Měl na tváři vyděšený výraz a tikal pohledem na mě a za mě - tedy na Malfoye.

„Ptal se mě, kde je rozplývavá skříň" polknul a já furt viděla strach v jeho očích.

Zadívala jsem se jinam.

K čemu krucinál potřeboval vědět, kde je ta skříň?

„Neboj se, Malfoy ti nic neudělá. O to se postarám a kdyby ti jenom skřivil vlásek, tak za mnou přijď" mrkla jsem na něj, on se usmál a co nejrychleji zmizel.

Zvedla jsem se a vražedně se na něj podívala, z jeho výrazu nešla vyčíst jediná emoce.

„Nevím k čemu jsi chtěl vědět, kde je ta skříň, ale možná to radši ani vědět nechci" odsekla jsem a byla na odchodu.

„Kdybys věděla v jaké jsem situaci, taky bys to udělala" zamumlal si pod nos, nevěděl však, že jsem to slyšela.

Došla jsem k němu.

„Draco, nevím co s tebou je ale vidím, že ani jeden nejsme v pořádku. Nechceš si promluvit, možná ti bude líp, když to ze sebe dostaneš" řekla jsem s kamenou tváří, jindy bych se ušklíbla.

„Nemůžu ti nic říct" odsekl a zahleděl někam do tmavé chodby hradu.

„Fajn, ale kdyby něco, tak mi to můžeš říct" byla jsem už definitivně na odchodu.

„Betty vím, že to máš taky těžký, ale věř mi, že tohle snad brzo skončí" promlil zničeným hlasem, jako by ho to mrzelo. „Bojuj dál" s tímhle odešel on někam do tmavé uličky na hradě.

Bojuj dál znělo mi to furt v hlavě, možná mi s tím Draco opravdu pomohl.

Ale já vlastně celý život jenom bojuju.

𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔Where stories live. Discover now