𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

last task

Vánoční prázdniny byli pryč, tak rychle jako začali, a pokračoval další úkol, a tentokrát už poslední úkol, v turnaji tří kouzelníků. Stáli jsme před bludištěm a čekali, až nám Brumbál dá pokyny ohledně posledního úkolu.

„Milý studenti je před Vámi poslední úkol. Vašim úkolem je v bludišti najít ohnivý pohár. Kdo se jako první dotkne, vyhraje celý zápas. Varuji Vás, v bludišti se nenacházejí draci, mozkomoři ani nic takového. Čeká Vás tam něco daleko horšího, lidé se tam mění" dořekl tajuplně Brumbál a odstartoval tím poslední úkol.

****

Asi hodinu jsem tam procházela a hledala ten zatracenej pohár. Mezitím jsem se stihla několikrát poškrábat o to zatracený trní, který se mě snažilo zarůst.

Najednou jsem zahlédla modrou záři.

bingo, to musí být ten pohár. Běžela jssm směrem k poháru, jenže kdo ho taky viděl, byl Diggory. Běžela jsem co mi nohy stačilo a oba jsme se ho dotkly nastejno.
Někam jsme se ale přemístili, byl to nějaký dům, byl mi zatraceně povědomí a pak mi to došlo.

„Kde to sakra jsme" zeptal se Cedric, který nechápal situaci.

„To je náš dům" odpověděla jsem mu, mezitím, co jsem si prohlížela náš starý dům. Tak dlouho jsem tu nebyla, měla jsem na to místo tolik vzpomínek.

Ze tmy se vynořila nějaká postava, nevěděla jsem, kdo to je a ani to nedokázala identifikovat.
Z jeho úst se ozvalo avada kedavra, zamířil na Cedrica a jeho bezvládné tělo spadlo na starou podlahu.

„Neee, Cedricu!" křikla jsem a běžela k jeho tělu, snažila jsem se mu nahmatat tep, ale marně, bylo pozdě.

„Je mrtvý" ozval se ten muž. Sundal si kápi a konečně jsem mu viděla do tváře, vypadal jako zrůda. „Betty konečně tě vidím" šel ke mě a pohladil mě po tváři.

„Kdo jste?!" vyštěkla jsem a jeho ruku setřásla.

„Copak mě nepoznáváš? Jsem tvůj otec" v tu chvíli ve mě hrklo. Tak moc jsem si přála, aby to byla noční můra, ze které se probudím a bude to v pohodě. Byl to on, ten o kterém všichni mluví. Stál tady přede mnou a vypadal jako zrůda.

„Em c-cože? Ale vždyť, bys měl být mrtví a vůbec co tady dělám?" hlas se mi třásl, tahle situace se mi ani za mák nelíbila.

„Nezemřel jsem, kletba se ode mě odrazila, ale jenom mě oslabila. A jsi tady, protože jsem já hodil tvoje jméno do poháru, já jsem zařídil, aby ses dostala do turnaje a já jsem zařídil aby ses sem dostala, abych tě mohl konečně vidět.
To já ti poslal ten meč" dořekl a mě to všechno došlo.

„Sakra, tati, kvůli tobě mě vychovávali mudlové a málem jsem se kvůli nim nedostala do Bradavic" slzy jsem měla na krajíčku. Nesnášela jsem mluvit o mé minulosti, ale musela jsem mu to říct.

„Já vím, omluvám se, neměl jsem tě dávat do děcáku, ale nedokázal jsem se vyrovnat se smrtí tvé matky" sám lord Voldemort se mi omlouvá?!

„Fajn v pořádku" rty jsem zkřivila do úsměvu, ale pak jsem se podívala na Cerdica. „Ale nemusel si ho zabíjet" úsměv mi zmizel z tváře, za tu krátkou dobu jsem ho měla ráda.

„Stejně by umřel" řekl bez náznaku jakékoliv emoce.

„O čem to mluvíš?" zeptala jsem se a v mém obličeji se zase objevil nechápavý výraz.

„Chci aby ses ke mě přidala, zničit Bradavice a stát se pánem světa. Patříš ke mě, proto zvládneš zaklínadla, kteří jiní neumí. Máš to v krvi jsme propojení, chci aby ses ke mě přidala!" tím mi objasnil věci, které jsem nevěděla. Byla jsem bláhová, pokud jsem ho před chvílí brala jako správného člověka, nikdy nebyl a ani nikdy nebude. Stoupla jsem si k Cedricovu tělu.

„Možná v sobě mám zlo, možná jsem tvoje dcera. Možná ve mě koluje stejná krev, možná jsme propojení" popadla jsem Cedricovo tělo a šla s ním k poháru.

„Ale nikdy nebudu jako ty! Tati" slovo tati jsem už ani pomalu nedokázala vyslovit, tenhle člověk nemůže být můj otec.

Rychle jsem nás přemístila pryč od něj. Ležela jsem celá od krve a pomlácená u Cedricova těla, všichni se nahrnuli k nám.

„To je můj syn! To je můj chlapec" křičel jeho otec.

„Co se mu stalo? " zeptal se s brekem, já jsem si stoupla a přede všemi řekla.

„O-on se vrátil, Voldemort se vrátil. Zabil Cedrica ještě dřív, než jsem si ho vůbec všimla, chce zničit Bradavice a chtěl, abych se k němu přidala. Vrátil se" řekla jsem a spadla na zem, nechala jsem slzám volný průběh. Pansy ke mě přišla a obejmula mě, a v tu chvíli se tam ještě připletl Potter.

„Tys zabila Cedrica!" vykřikl na mě.

„Sakra, Pottere, neslyšíš co říkám? zabil ho Voldemort! Nikdy bych Cedrica nezabila! " křikla jsem na něj. V tu chvíli tam vtrhnul Brumbál a odtrhl nás od sebe, kdyby to neudělal, nevím co by se stalo.

„Notak, pane profesore, vy tomu věříte?" zeptal se ho Potter, on jenom přikývl na souhlas.

„Říkám to co jsem viděla" řekla jsem na objasnění, potom už si pamatuju jenom, jak jsem omdlela.

****

Ráno jsem se probudila s hroznou bolestí hlavy. Nacházela jsem se na ošetřovně, kolem mě byla Pansy, Draco, Theo, Blaise a Terence.

„Sakra holka, ty si nás vyděsila" úlevně si oddechl Blaise.

„C-co se stalo?"

„No, když jsme tě sem přinesly viděla jsi Cedricovo tělo, omdlela jsi a pak už ses nevzbudila" odpověděla mi Pansy, pak jsem si už matně vzpomněla.

„Můj otec se opravdu vrátil, to on zabil Cerdica. Klidně mi nevěřte, ale já jenom říkám, co jsem viděla"

„Betty, mi ti všichni věříme. I všichni učitelé, už o tom píšou i v denním věštci" objasnila Pansy a podala mi noviny, kde stálo:

V turnaji tří kouzelníků, letos čtyř, se přihodila strašná věc, zemřel student Bradavic jménem Cedric Diggory. Jeho smrt zapříčinil lord Voldemort, měli by jsme si všichni dávat velký pozor, protože se vrátil a teďka oficiálně.