𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

quarrel with umbridge

Dneska jsme měli obranu proti černé magii s tou růžovou fůrií. Nevěděla jsem co od ní očekávat ale boleli mě uši už jenom z jejího hlasu. Místo jsem zaujmula vedle Malfoye protože klasicky nikde nebylo místo, se po mě spikli asi celé Bradavice!
Do třídy vešla Umbridgeová a začala něco psát na tabuli.

„Zkoušky náležitosté, kouzelnické úrovně. N.K.Ú, budeme jim říkat touto zkratkou" řekla jejím otravný hlasem, otočila se na nás a sladce se usmála.

„Mé jméno je Dolores Jane Umbridgeová a tento rok Vás budu učit obranu proti černé magii. A taky Vás budu připravovat na N.K.Ú" poté nám pomocí kouzel rozdala učebnice.

„Prosím schovejte hůlky, v mých hodinách je nebudete potřebovat"

„Ehm prosím, co jste to řekla?" byla moje první myšlenka a také jsem jí vyslovila nahlas.

„Studenti v mých hodinách se přihlásí, než budou chtít něco říct! Prosím, slečno, co potřebujete?"

„Řekla jste, že nebudeme potřebovat hůlky? Ale k čemu to potom bude?" zeptala jsem se a všechny nechápavé pohledy směřovali na Umbridgeovou.

„Ministerstvo je toho názoru ,že na zkoušku vám postačí pouze teoretická část. Takhle budete mít alespoň jistotu, že se Vám nic nestane" řekla s úsměvem a podívala se na celou třídu.

„Ale co když nás tam venku někdo napadne ? Co když se nebudeme umět bránit ?" mých otázek bylo stále víc a víc a pohledy stále směřovali na zu růžovou furii.

„Ale prosím, kdo by chtěl napadnout děti jako jste Vy?" řekla až příliš sladce.

„Pff no já nevím třeba... Lord Voldemort!" vyjekla jsem a v celé místnosti najednou bylo ticho. Všichni věděli, jak nemám ráda svého otce a mluvení o něm, a když už o něm začnu mluvit, je něco špatně. Hodně špatně.

„Slečno jak se jmenujete?" zeptala se.

„Bethany Riddelová" v tu chvíli jsem viděla v její tváří uvědomění, ale pouze na chvíli, než si zase začala mlít svou.

„Slečna Riddelová a ostatní kouzelníci v tomto hradě se domnívají, že jistý černokněžník je mezi námi... ale to, je veliká LEŽ" vztek se ve mě doslova vařil.

„Takže vy chcete říct, že Cedric Diggory zemřel jenom tak?" nyní se pohledy třídy přesunuli zase na ní.

„Byla to tragická nehoda" po tomhle jsem se už neudržela, vstala jsem tak rychle, že spadla židle na kterém jsem seděla a Malfoy polekaně nadskočil.

„Tak a dost, ženská, sakra posloucháte se? Vy mi jako chcete říct ,že Cedric Diggory zemřel jenom tak? Všichni v tomhle hradě ví, že ho zabil můj otec.
Ano, slyšíte správě, on ho zabil a taky se vrátil. Jenom ministerstvo je jiného názoru, protože nic neví, vrátil se a je tam venku. Chce zničit Bradavice, vím to a vy mi tu tvrdíte, že nepotřebujeme umět kouzla? Že stačí jenom teoretická část?
Ano na N.K.Ú možná, ale důležitější je reálný život, který je momentálně v ohrožení. Takže se laskavě poslouchejte, nebo vám upravím tu vaši zmalovanou držku!" zařvala jsem přes celou místnost, nikdo se neodvážil nic říct.

„Taková drzost! Jste po škole!" zařvala na mě.

„Ne já ne, to vy budete z téhle školy pryč rychleji, než si myslíte. Tohle vám neprojde" s tímhle jsem odešla z učebny a nezapomněla prasknout dveřmi. Na tohle jsem neměla nervy.

****

Když jsem přišla do společenky, byli tam všichni z hodiny a koukali na mě jako na jev, než jsem stačila něco říct, už jsem byla na ramenech Zabiniho a Draca.

„Riddelová porazila Umbridgeovou!" celá místnost řvala a tleskala. Jenom jsem se povýšeně smála.

„Vyhráno bude, až jí vyhodí ze školy, o to se postarám!"

Pak jsem se vydala do jejího kabinetu, na ten debilní školní trest. Zaklepala jsem a vešla dovnitř, všude okolo to bylo jenom růžové, bylo mi z toho na blití.

„Dobrý den, posaďte se. Za trest mi něco napíšete" podala mi pergamen a brko, podívala jsem se na ní, aby mi řekla, co mám psát.

„Napište, nemám být drzá"

„A kolikrát?" zeptala jsem se otráveně.

„Řekněme dokud to nebude dostatečně jasné" s touhle odpovědí jsem se stejně nedokázala spokojit. Když jsem nedostala normální odpověď, tak si to napíši kolikrát chci.

„Nedala jste mi inkoust" dodala jsem, když mi došlo, že jsem neměla do čeho namočit brko.

„Nepotřebujete ho" začala pít čaj. Vůbec jsem nevěděla, co ta stará ženská mele, ale začala jsem psát, protože jsem chtěla být rychle pryč.

Po chvíli psaní se mi na ruku začalo vyrývat nemám být drzá. Rychlostí kulového blesku jsem si stoupla a vraždila jí pohledem.

„Tak tohle vám neprojde , až se tohle dozví Brumbál-"

„Ale prosím, myslíte si, že bude věřit takovému spratkovi jako jste vy" přerušila mě.

„Když mám důkazy" s tímhle jsem odešla a hlasitě práskla dveřmi.
Šla jsem do společenky Zmijozelu, abych si tu ruku obvázala.

„Co to máš s rukou?" zeptala se ihned Pansy.

„To Umbridgeová"

„Musíš to nahlásit , fyzické tresty jsou-" říkal Zabini a ani to nestihl doříct

„Jsou trestné já vím, hned zítra zajdu za Brumbálem a řeknu mu to, jestli tu Umbridgeovou nevykopne, tak to udělám za něj" oznámila jsem naštvaně a pak se vydala do pokoje, abych se alespoň trochu uklidnila.