𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

hogwarts

Po probuzení jsem se vydala na obhlídku hradu. Bylo to tu krásné ale nedokázala jsem si představit, že těmito chodbami procházel někdo jako můj otec.

Den utekl rychle jako voda a byl tu večer. S ním taky přijeli všichni studenti, šla jsem s profesorkou McGonagallovou, která čekala na prváky.

Ostatní studenti šly do velké síně, nijak jsem na ně nereagovala a McGonagallová začala.

„Vítám Vás v Bradavicích. Za malý okamžik začne hostina, ještě před tím, ale budete zařazeni do jedné ze 4 kolejí. Jmenují se Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Po dobu co tady strávíte bude kolej jako vaše rodina” všechny sjela přísným pohledem a poté pokračovala.

„Teď pojďte všichni za mnou" řekla a všichni prváci se vydali za ní.

„Slečno, vy tu zůstaňte, až uslyšíte své jméno tak vejděte" přikývla jsem a počkala za dveřmi do velké síně.

Trvalo to věčnost, ale naštěstí jsem uslyšela Brumbalův hlas, který mi napovídal, že za chvíli přijde má chvíle.

„Tento rok k nám přibude studentka do třetího ročníku. Bethany Riddelová" když  vyslovil mé jméno, celá místnost najednou utichla.

Když jsem otevřela dveře od velké síně, všechny pohledy směřovali na mě. Ale myslím si, že za to nemohla má pověst, ale i vzhled.

Měla jsem na sobě černé tílko a k tomu černé džíny, které doplňoval černý plášť, který za mnou volně vlál. Černé, havraní vlasy mi poskakovali okolo mě a celou síni se neslo jenom klap, klap mých podpatků.

Sedla jsem si na židli a McGonagallová mi na hlavu dala, nějaký starý, zaprášený klobouk.

„Mhmm Riddelová tu bych tu nečekal, tvá matka chodila do Mrzimoru, ale koluje v tobě stejná krev, jako ve tvém otci, pánovi zla. Nevidím žádnou světlou stránku, ať je to tedy ZMIJOZEL" dořekl moudrý klobouk a všichni ze Zmijozelského stolu začali tleskat.

Viděla jsem, že na mě mávala nějaká holka s černými vlasy ať si k nim sednu, tak jsem šla k nim.

„Já jsem Pansy Parkinsonová" řekla ta černovláska a natáhla ke mě ruku.

„Já jsem Bethany Riddelová" řekla jsem a potřásla si s ní rukou. Vedle mě na druhé straně seděl kluk s černou pletí.

„A já jsem Blaise Zabini” natáhl ke mě ruku a já udělala totéž. Avšak ruku mi místo toho políbil, nejspíš čekal, že se usměju, zašklebím, cokoliv. Nebo jakýkoliv náznak radosti, ale něco takového už moje tvář dlouho neviděla.

Po večeři jsme se vydali na Zmijozelskou kolej. Nacházela se až v podzemí, což mi i docela vyhovovalo, cestou Zabini vyprávěl o řediteli koleje, Krvavém Baronovi - duchovi koleje a o hesle, které musí znát každý Zmijozelský.

Poté co jsme se dostali do společenské místnosti, jsme se usadili a začali konverzovat.

„Hele, nechci se ptát, ale prostě zvědavost mi to nedá, seš dcera ty víš koho?" zeptal se Zabini.

„Zabini!" jekla Pansy a praštila ho kusem pergamenu.

„Ano, je to můj otec, bohužel" řekla jsem s hnuseným výrazem.

Hodinu jsme vedli rozhovory o našich rodinách a všech zajímavých věcech, než jsme se rozhodli jít do pokojů. Vzala jsem sebou kufr a šla směr dívčí ložnice. Pokoj se skládal ze tří postelí a byl zdobený do stříbrno-zelených barev. Na pokoji s námi byla ještě nějaká Millicent, ale nějak jsem si jí nevšímala.

„Pans, já jsem zapomněla ve společence Siu!" zhrozila jsem se, když jsem si uvědomila, na co jsem zapomněla.

„Cože jsi zapoměla?" zeptala se nechápavě Pansy.

„Sia, moje kočka nechala jsem jí tam, jdu pro ní hned jsem zpátky" bez odpovědi jsem se vydala zpátky.

Když jsem tam došla, viděla jsem tam kluka s blonďatými vlastně až bílými vlasy. Seděl v křesle a v náručí držel moji kočku. Vypadala více než spokojeně, měla zavřené oči a vrněla.

„Dal bys mi laskavě mojí kočku?" řekla jsem trochu drze, ale rozhodně jsem neměla náladu a hlavně jsem byla utahaná.

„Trochu slušněji na mě, Riddelová" odvětil otráveně, neochotně vstal a dal mi ji do náručí. Poté se ke mě přiblížil a zašeptal mi do ucha: „U mě byla spokojenější”

„Dík" řekla jsem jenom a chtěla odejít, neměla jsem náladu na nějakého arogantního a drzého Zmijozela.

„Počkej chvíli" zadržel mě, protočila jsem oči a neochotně se otočila.

„No, co chceš?" zeptala jsem se s nechutí.

„Proč máš tak kamenný výraz, usměj se trochu" řekl a šel ke mě blíž. Byl ode mě asi dva centimetry. Musela jsem se kouknout nahoru, protože byl skoro o hlavu vyšší.

„Nemám důvod se smát" odsekla jsem s kamennou tváři.

„A co teď?" zeptal se a začal mě lechtat, Sia mi vyletěla z rukou a zmizela Merlin ví kde.

Začala jsem se smát, protože jsem velmi lechtivý člověk. Po dlouhé době se na mé tváři objevil vůbec nějaký úsměv a dost možná i upřímný.

„Notak, nech toho" prosila jsem ho stále se smíchem, on se smál mému utrpení. Mé nohy už to nevydrželi a málem jsem se skácela na zem, ale onen blonďák mě chytl.

„Tak se ti to povedlo” odvětila jsem a postavila se, vzala jsem Siu do náručí a chystala se k odchodu, ale on mě zase zastavil.

„Riddelová, jak se jmenuješ?" zeptal se.

„Právě sis odpověděl sám” řekla jsem s úšklebkem a odpovědí mi bylo jeho protočení očima.

„Myslím jménem, ty chytráku"

„Bethany, zkráceně Betty" představila jsem se, zřejmě jeho paměť bylo dost krátký, když to jméno bylo slyšet ve velké síni...

„Mhm já jsem Draco Malfoy" představil se zase on a já vyprskla smíchy, kdyby mi tohle řekl předtím, ušetřil by se té námahy mě lechat.

„Co je tady k smíchu?" vyprskl podrážděně.

„Tvoje jméno" řekla jsem narovinu mezi záchvatem smíchu.

„Hahaha hrozně vtipné"

„Jo, to je, tak uhni, už musím jít" rukou jsem ho odstrčila a vydala se nahoru do pokoje.

„Neříkala jsi za 'chvíli jsem zpět'? " řekla vysmátá Pansy, která se opírala o futra dveří.

„No já jsem tam potkala Malfoye a-" říkala jsem s úsměvem, na vzpomínku na jeho jméno.

„Co ti ten Malfoy udělal, vždyť se směješ. Za tu dobu, co si tady si se nezasmála, že ty ses do něj zabouchla" šťouchla do mě ramenem.

„Nee to ne, vždyť je odpornej , začal mě lechtat a prostě to nešlo" upřesnila jsem

„Aha, tak to už je jiná"

„Hele a kdo je vůbec ten Malfoy?"

„No pochází z bohaté rodiny. Je prostě namyšlený, rozmazlený a myslí s,i že, může všechno" objasnila mi a já jsem si hned domyslela, co je to asi za člověka.

No, to bude ještě zajímavý...