Secret & love [CZ]

Svit měsíce

Poslední dni jsem se moc nevyspala. Teda spíš vůbec. Pořád mi někdo ve snech dokola opakoval sedm vět. 

Den, kdy dovršíš svých 19 - ti let, je den na který všichni čekají. 
Narodila ses ve stejný významný den, jako je den, v který oslavíš své 19. narozeniny.
Nezapomeň na to, co je pro tebe nejdůležitější.
Potřebuješ se stát silnější, rychlejší a bystřejší osobou.
Musíš si věřit. Jen tak se můžeš stát vůdcem. Byla jsi vyvolena.

Zkoušela jsem odpovědi hledat už všude, kde jen se dalo. Hledala jsem v kronice, v knížce od prababičky a řešila jsem to i s Liamem. Asi bych se na to měla zeptat mamky, ale bojím se, co na to řekne. Bude si myslet, že jsem se zbláznila. Nebo to můžu zkusit. Zajdu za ní při večeři. Musím ji ale zastihnout bez přítomnosti Dereka, teda vlastně táty. Pořád se kolem ní motá. Někdy mě to vážně štve.

„Mami, můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala jsem se mamky, když uklízela nádobí od večeře. „Samozřejmě. Co potřebuješ?“ odpověděla mi s úsměvem. „Nezajdeme do parku, nechci, aby to slyšel někdo další?“ „Počkej prosím chvilku, jen to douklidím.“ odpověděla úplně s klidem, za to jí obdivuji. I když se děje něco závažného, dokáže zachovat klidnou hlavu.

Sedíme s mamkou v parku a obě čekáme, kdo se ozve jako první. Mamka ticho prolomila a řekla věc, o které jsem neměla ani tušení. Jak bych si toho asi mohla všimnout, když jsem celé dny strávila hledáním odpovědí na mé otázky. „Lily, musím jít na lov, je úplněk. Co jsi potřebovala?“ ze starostlivého výrazu vytvořila úsměv. „No, chtěla bych si s tebou promluvit o mých snech.“ řekla jsem na rovinu. „Co se ti zdá?“ úsměv jí z obličeje zmizel a vystřídala ho velice neznámá tvář. Nevěřila bych tomu, kdybych to neviděla na vlastní oči. V obličeji se ji mihl náznak strachu. „O čem se ti zdá?“ zopakovala svoji otázku s ještě větším strachem.

Řekla jsem jí o všem, o čem se mi zdá. S každou větou, co jsem vyslovila, se jí obličej měnil. Nedokážu popsat její pocity, nic necítím. Měla bych aspoň určit, jak se cítí, ale nic. Nedokážu to. Co se to děje? „Mami?“ snažím se jí probrat z transu. Jako by jí někdo ovládal. Ne to nemůže být pravda. Lily, zapomeň na to. Snažím se sama sebe přesvědčit.

Je to ještě pořád má mamka? Od té doby co k nám přišel Derek, s ní jde všechno z kopce. Vlastně i s námi ostatními.. Nikdy není dobrý, když jsou ve smečce dva alfové. Nevěští to nic dobrého. 

Jak jsem čekala, mamka mi s těmi sny nepomohla, po tom co se mi jí podařilo probudit z transu, odběhla do lesa a ještě se nevrátila. Jediný, kdo mě zatím rozumí je Liam. Ví všechno a pomáhal mi i hledat, ale nic jsme zatím nenašli. 

Znovu listuji naší rodinou kronikou. Něco tam musí být. Jsme tak ráda, že se se dokážu za úplňku už ovládat. Protože sedím u mého nového psacího stolu, kde na mě krásně dopadá svit měsíce a zase jako každý den, pročítám kroniku. Nezávidím Liamovi. Zase musí být někde připoutaný řetězy a snaží se neproměnit.

Nechápu, proč to pořád dělám. Proč se prostě nesmířím s tím, že nic nenajdu. Lily, nevzdávej se, zkus použít kouzlo měsíce. Krátká myšlenka mi prolítla hlavou. Jenže moje myšlenka to nebyla. Zkusím dát na něčí radu. Nevím na koho radu, ale nebudu se tím zabývat, už teď mám dost starostí.

Ať se snažím, jak se snažím, nic. Nic se neděje. Zbývá minuta do půlnoci. Ještě něco zkusím a pak půjdu spát. Zítra mě čeká škola. Půlnoc. Už jsem vyzkoušela všechno. Kroniku položím na stůl a jen tak na ní koukám.

„Den, kdy dovršíš svých 19 - ti let, je den na který všichni čekají. 
Narodila ses ve stejný významný den, jako je den, v který oslavíš své 19. narozeniny.
Nezapomeň na to, co je pro tebe nejdůležitější. 
Potřebuješ se stát silnější, rychlejší a bystřejší osobou. 
Musíš si věřit. Jen tak se můžeš stát vůdcem. Byla jsi vyvolena.“

Nevědomky jsem vyslovila věty ze snů. To co se dělo pak, je nepopsatelné. Nebo já to popsat zkusím. Ta slova, věty jako by byly nějaké zaklínadlo. Když jsem je vyslovila, kniha se začala otáčet. Nevím, jak dlouho se točila, ale mně to připadalo jako věčnost. Najednou se zastavila. Chvíli se nic nedělo, ale pak se dít začlo. Měsíční paprsek ozářil celou kroniku. Když svit měsíce zmizel, kniha byla otevřena na stránce, kterou neznám. Stálo na ní Vyvolení.

Skoro 750 slov :D Vážně zatím nejdelší díl, co jsem napsala. Ale je to dárek pro vás :) Díky vám mám přes 4,1 K reads :3 Moc vám děkuju ♥ A co říkáte teda na nový díl? Chtěl by někdo u dalšího dílu věnování? :)