Secret & love [CZ]

I vlkodlaci pláčou

Liam's view

Byl jsem pár metrů před Lilyiným domem, když jsem uslyšel Lily křičet. Zapomněl jsem na moje slušné vychování a vběhl jsem do domu bez zazvonění. Křik vycházel z kuchyně, tak jsem běžel tam. 

Uviděl jsem Lily, jak křičí na nějakou postarší ženu. „Lily, co tady křičíš?" otočila se na mě a z jejích očí sršela zlost. Jak to že se ještě neproměnila? Kdybych já byl takhle naštvaný, tak už mám tesáky a tahle paní by tu asi nebyla. „Derek na mě poslal špeha. Je to ona." zařvala Lily. Pohlédl jsem se na tu dámu. Nikdy bych ji na špeha netipoval, ale kdo ví. 

 „Půjdeme nahoru a promluvíme si, Lily, fajn? A vy, neznám vaše jméno, opusťte jejich dům!" musím přestat řvát, jinak se proměním. 

Osoba, jejíž jméno neznám, se rychle vytratila. A já s Lily už míříme k ní do pokoje. „Chtěla vědět věci o kronice, o mých snech a o proroctví. Řekla jsem jí jen o snech, pak se začala vyptávat i na to další a mě to začalo být divné. A mamka mi řekla, že ví, že jí Derek ovládal mysl a přitom s tím nic nedělala. Co se děje? Proč se všechno hroutí? Můžu vůbec ještě někomu věřit?" hlavně ať nebrečí. 

„Mně věřit můžeš, Lily. Nikdy se na tebe nevykašlu. Jen neplakej, rozmaže se ti řasenka." pousmála se, dobré znamení. „Jenže ty jsi Derekova beta, člen jeho smečky, můžeš mu donášet, aniž bys to věděl. Koukni na moji mamku, pořád je pod jeho vlivem. Možná už zjistila, že ji ovládá, ale nic s tím nedělá. Nechci vás ztratit. Mám vás ráda." zase brečí. 

Nedokážu si představit, že Derekovi donáším. Nechci, aby se to stalo. Na to Lily až moc miluji. „Taky tě mám rád. Nedovolím, aby se ti něco stalo. To ti slibuji." pak jsem ji objal. 

Cítím její slzy, jak mi dopadají na rameno. Neví, vůbec neví, jak mě bolí, když pláče. Nemám rád, když je naštvaná. Protože ona svoji náladu přenese i na mě. 

„Teď bych si přála, aby se Samanthe, tomu špehu, stalo to, co čarodějnicím ve filmu Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic." smála se. „Byla by to asi nejlepší věc, co by se dneska přihodila." usmál jsem se a přikývl.

Po tisíciletí nový díl. Doufám, že jsem neztratila čtenáře. Nevím, co mě to popadlo, že jsem vůbec nepsala. Tímhle dílem se vám chci moc omluvit, doufám, že se vám bude aspoň trošku líbit. :)