Secret & love [CZ]

Ne dar, ale prokletí.

Lily's view

Věřím Liamovi, že je mamka v pořádku a asi půjdu spát.

Jenže ten sen byl tak skutečný. Viděla jsem v něm mamku, Dereka a pár dalších lidí. On ji zabil. Zabil moji maminku a jeho bývalou manželku. Co je tohle za člověka?

Derekovi nevěřím už pár měsíců, ale o tom že by byl schopný zabít moji mamku, ještě k tomu před mýma očima, jsem nepřemýšlela, radši ani přemýšlet nechci a nebudu.

,,Lily, tvoje mamka opravdu není ve svém pokoji!!" Liam se vrátil do mého pokoje. To my ještě scházelo. ,,Děláš si srandu, že jo?" prosím ať je to jen vtip. ,,Rád bych si dělal jen srandu. Je mi to líto." odpověděl Liam.

,,Já ti věřila Liame. Já ti věřila, že tam bude!'' Neměla bych na Liama takhle řvát, on za to nemůže, ale je jediný člověk tady poblíž. Vím, že když se všechno tohle děje, tak bych měla být silná, ale nejde to.

Chci brečet, řvát, chci dělat obojí naráz, ale nedokážu ze sebe vydat jedinou hlásku. Jako bych oněměla. Díky slzám které mě zamokřily celý obličej a polštář na kterém ležím, nic nevidím.

Jediná věc, kterou právě teď vnímám je objetí. Liam mě drží v pevném objetí, jako by mě neměl už nikdy pustit. I potom co sem na něj řvala. Nedokážu si představit svůj život bez Liama. On je mou oporou, mým přítelem a podle kroniky i mým ochráncem. Byl tu se mnou vždy, když jsem potřebovala pomoc.

* * * * *

,,Liame pojď se mnou na zahradu a zkusíme společně zavýt.'' pořád mám maličkou naději, že mamka je třeba někde na lovu, zapomněla mi říct, že tam jde a že ten sen byl jen sen a ne nějaká vize.

Nikdo na naše vytí neodpovídá. V hlavě se mi promítají ty nejhorší možnosti, co by se mohlo tuhle noc ještě stát. ,,Lily, zkus se proměnit, třeba někde ucítíš její pach. Mohli bychom ten pach pak sledovat a třeba ji najdeme.'' Liamův nápad je skvělý. Nechápu, proč mě to taky nenapadlo.

Nedokážu se proměnit. ,,Liame. já se nemůžu proměnit!?'' co se to se mnou děje? ,,Třeba jsi jen moc rozrušená. Uklidni se a zkus to znovu.'' Liam položil ruce na moje ramena a snažil se mě uklidnit. Nejde to, nic necítím a skoro vůbec nic neslyším. ,,Potřebuji pomoc, nedokážu to.'' jsem bezradná. Nikdy se mi nic podobného nestalo.

Nejhorší je, že se s ní nemůžu spojit jinak. Řekla bych Liamovi, aby zavyl, ale když jsem s ním naposledy nacvičovala vytí, tak sem se začala válet smíchem po zemi. Vím, je těžké se to naučit, ale on je úplně nemožný, v dobrém slova smyslu.

Trošku jsem se pousmála, snažila jsem se, aby to bylo nenápadné, ale Liam si toho všiml. ,,Proč se usmíváš, Lily?'' téhle otázky se mohl vyvarovat. Jen co jsem se totiž minule doválela po zemi, uviděla jsem jeho vražedný pohled, který říkal: O tomhle se nesmí nikdo dozvědět. Nevydržel se na mě v tu chvíli zlobit a začal se taky smát.

,,Nic důležitého, jen jsem si vzpomněla, jak jsme měli před týdnem hodinu vytí.'' vidím, jak přemýšlí a snaží si na to vzpomenout. Najednou se zarazil a asi mu tím pádem došlo, proč jsem se smála. ,,No to ne ne, my tu řešíme důležitou věc a ty si vzpomeneš zrovna na tohle?'' začal se smát.

,,Promiň, ale už mám po krk Dereka, jeho plánů a mého poslání. Chci se bavit a užívat života jako ostatní holky v mém věku.'' ,,Jenže Lily ty nejsi jako ostatní holky ve tvém věku, ty máš dar, jsi vlkodlak.'' Liam se mě snažil trošku povzbudit, ale moc mu to nevyšlo. ,,V téhle situaci to není dar, ale spíš prokletí.'' odpověděla jsem mu vážným tónem.

610 slov XD Skoro nejdelší kapitola co jsem kdy napsala. Prosím napište mi názory na kapitolu dolů do komentu, budu ráda za každý názor a vote. :)