Secret & love [CZ]

Minulost

Liam's view

Každý svůj volný čas trávím u Lily doma. Vypadá to, že má nějakou virózu. Od té doby co se pohádala s tou čarodějnicí Samanthou, jí je pořád hůř a hůř. Doufám, že na ní neuvalila kletbu. To by nám ještě scházelo.  

Ještě se kloudně nevyznám v mém novém životě. Pomalu si zvykám, ale je toho na mě moc. Čarodějnice, smečky vlkodlaků, co dalšího ještě existuje. Všechno co znám, vím od Lily. Derek, i když je můj alfa, mě nic moc nenaučil. Jediný co jsem se od něj naučil je, jak se za úplňku neproměnit. 

„Liame, vyprávěj mi něco o tvé rodině. Známe se už čtvrtým rokem a ještě jsi mě s nikým neseznámil. Vždycky se scházíme u nás a nikdy u vás." Lily mě vyrušila z přemýšlení. O rodině? Ale co jí mám říct o mé rodině? 

„Vážně musím?" zněl jsem jako malá dítě. „Prosím. O mé rodině víš zatím všechno." Jenže ty máš aspoň rodiče Lily. Řekl jsem si v hlavě. 

„Tak dobře, řeknu ti vše, ale nevyrušuj mě. Na otázky bude čas potom." trošku jsem se pousmál. Ale byl to takový ten smutný úsměv. „Souhlas. Můžeš začít."

„První věc, kterou bys měla vědět je, že žiji s babičkou a dědou. Když mi bylo šest, moji rodiče zemřeli při autonehodě."

/Vzpomínka/
„Tati už budeme doma? Mami dáš mi bonbón?" už mě to v autě nebaví. Jedeme od babičky Luny a ta cesta trvá móóc dlouho. „Liamku za chvilku jsme doma. Ještě dvacet minut. A bonbóny už došly, všechny jsi je snědl." odpověděla mamka. „Ach joo." zívl jsem a pomalu usnul.

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale probudil mě nějaký náraz do auta. Bylo to ze strany. Auto se začíná otáčet. „Mamíí. Tatíí." odpovědi jsem se nedočkal. „Mamíí, co se děje?" začal jsem brečet. 

Viděl jsem rozmazaně, ale dokázal jsem zaostřit natolik, abych viděl, že mamku s taťkou někdo vytahuje z auta. Co je to za člověka? Proč má ten pán drápy? 

Uslyšel jsem řev a pak zavytí. „Pomóóc." zakřičel jsem. Nevěděl jsem, že tím to jen zhorším. „Liame, já ti pomůžu." řekl ten pán a začal mě vytahovat z auta. Posadil mě na zem a také si sedl. 

Rozhlídl jsem se, jestli to tu poznám. Žádné místo co znám, nevypadá takhle. Ani cesta domů. „Kdo jste?" řekl jsem to trochu víc naštvaně. „Neřeknu ti své celé jméno, ale můžeš mi říkat D, Déčko." odpověděl neznámý. 

„Kde jsou moji rod..?! Nééé!!!" kouknul jsem se za sebe a uviděl rodiče celý od krve. „Co jste jim udělal? Proč?" začal jsem řvát a brečet. „Mohl jsi tam ležet s nimi. Měl jsi být taky mrtvý, ale je z tebe cítit potenciál a máš silného ducha, proto jsem tě ušetřil." 

Mami, Tati miluji vás. Vyslal jsem k nim vzduchem vzkaz. Vím, že mě nemohli slyšet, ale já jim to musel říct. 

„Proč jste je zabil?" ještě pořád mi neodpověděl na celou mou otázku. „Byli moc nebezpeční. Byli to zabijáci. Ale teď dost otázek. Koukni se mi do očí, Liame!" ne, do očí se mu koukat nebudu. Nemá mi co rozkazovat. „Znova to opakovat nebudu! Koukni se mi do očí!" zdálo se mi to, anebo jsem v tom rozkazu zaslechl i trochu zavrčení?. Jestli chci být pořád naživu, asi bych se mu do těch očí měl vážně kouknout.

Pohlédl jsem do jeho černo, zlato, modrých očí. Chtěl jsem odvrátit zrak, ale nešlo to. Vypadá, jako by něco říkal, ale já nic neslyším. Zaslechl jsem jen poslední tři věty: „Nikomu neřekneš, co se tady stalo. Zapomeneš, jak vypadám, jak se jmenuji a všechno ostatní z dnešního večera. Na všechno si ale zase vzpomeneš, až se znovu setkáme."
/Konec vzpomínky/

„Proč mám takové tušení, že vím, kdo je Déčko?." vypravila ze sebe Lily. „Ani jsem nevěděl, že se mi tahle zlá vzpomínka vrátila." nechci, aby mě Lily viděla brečet. „Liame, myslím, že ve vaší rodině je víc tajemství než v té mojí." usmála se Lily. Chtěla mi zvednout náladu, ale tu mi dneska nespraví už nic.

Jak byste ohodnotili nový díl? Jakou osobu tipujete na Déčka? Chtěli byste se dozvědět víc z Liamovi minulosti? Každý koment a vote potěší. 
Děkuji vám za všechny reads. Díky vám jsem #1 v kategorii vlkodlaci.
Pokud máte trošku času navíc, byla bych ráda, kdybyste vyplnili takový malý dotazník, co jsem vytvořila. Týká se tohohle příběhu. Odkaz vám hodím do komentu.
Taky bych se s vámi chtěla rozloučit, protože zítra odjíždím do Chorvatska, takže nebudou žádné díly. Možná něco krátkého sepíšu, ale nic neslibuji.