Secret & love [CZ]

Teď jsi vlkodlak. Jako já.

Rozhodla jsem se, že tuto kapitolu napíšu z Liamova pohledu. Nejdříve bude vyprávět přítomnost a pak se podívá do minulosti. To budu psát kurzívou.

Liam's view
Nemůžu tomu uvěřit. Já jsem vlkodlak. Událo se to tak rychle. 

„Now I see fire,
Inside the mountain,
I see fire,
Burning the trees...“ prozpěvoval jsem si oblíbenou písničku, když jsem šel lesem. Myslel jsem si, že to dělají jenom holky. Asi jsem se spletl. „Co tady děláš, to je můj pozemek?!“ zeptal se někdo za mnou. No nebyla to otázka, spíš to na mě štěknul. Stejnak jsem na to radši odpověděl: „Procházím se tu. Nikdy jsem neslyšel, že by tahle část lesa někomu patřila.“ „Teď už to víš. Tak běž!“ zařval na mě neznámý. 

Tohle museli slyšet až v Česku, protože to zařval vážně nahlas. Víc jsem si s ním nepovídal a šel radši pryč. Když vtom jsem za sebou uslyšel kroky. Otočil jsem se, ale nikdo tam nebyl. Určitě se mi to jen zdálo. Ne to se mi zdát nemohlo. Už ty kroky zase slyším.

Otočím se, a koho tam nevidím. On mě snad sleduje. „Potřebujete něco?“ Zajímalo by mě, co chce. „No něco bych potřeboval.“ „A to je co? Nechci být hrubý, ale už vážně musím domů.“ malinká lež snad nikdy nikomu neublížila. Domů nespěchám, jen chci být co nejdál od toho  chlapa. Vážně mě už začíná děsit. „Liame, Liame ty jsi tak špatný lhář. Slyším tvůj tep. Zrychlil se.“ „Jak to že mě znáte? A proč si myslíte, že lžu?“ už se bojím. Nejsem strašpytel, ale jako že bych se ničeho nebál, to ne. 

Celou dobu, co jsem přemýšlel jsem nevnímal okolí, ani pana neznámého. Kdybych se dopředu koukl o chvilku dřív asi bych utekl a nebyl teďka tím, kým jsem. 

Uviděl jsem jak mu rudnou oči. Proboha co se tu děje?! Kde to jsem?! „Liame neboj se. Budeš mít na výběr.“ ok, tak to mě vážně uklidnilo. „Na výběr čeho?“ proboha, co je to za psychopata. 

„Máš tři možnosti. 1. hnedka teďka tě zabiju, 2. nezabiju tě, pokud mi slíbíš, že nikomu neřekneš moje tajemství, 3. dobrovolně se necháš kousnout a staneš se jako já vlkodlakem.“ „Vlkodlakem?!?! Pokud si neděláte srandu, stanu se vlkodlakem.“ to jako vážně? Nemusí to být až tak špatný. „Je to teda tvoje přání?“ kývl jsem na souhlas.

Přibližoval se ke mně. Oči mu zrudli ještě víc a narostly mu tesáky. Kousl mě do levé ruky. Zadržoval jsem slzy. Bolelo to, hodně. „Pokud dokončíš přeměnu, budeš vlkodlakem,  jako jsem já.“

Asi nejdelší kapitola, co jsem u tohohle příběhu zatím napsala. Takový malý dáreček k vánocům. Omlouvám se za chyby :)

Šťastné a veselé Vánoce with love Nikyy_13 ♥