Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 6. Alexova hra (část 1/2)

Z pohledu Laury:

Ráno jsem se vzbudila jako druhá. Koukla jsem na hodiny a bylo půl osmé ráno. Podle pachu byla Tara na terase a četla si. Vstala jsem, převlékla se a pak jsem se vydala za Tarou. Otevřela jsem dveře a tam byla začtená Tara.

,,Dobré ráno," pověděla jsem ji, když jsem se opřela vedle ní o chatku.

,,Dobré. Těšíš se na dnešní hru?" zeptala se a odložila rozečtenou knížku na stolek.

,,Ale jo, bude sranda," odpověděla jsem ji s úsměvem.

Zrovna šel kolem Jim a budil ostatní. My jsme mu popřáli dobré ráno a i on nám. Najednou z chatky s číslem sedm vystoupil Nikolas, Marcus, Daniel a Marek. Podívaly jsme se s Tarou na ně a podle pohledů, co měli na tváři, jsme se rozhodli jít radši zpět do chatky. Po chvilce pro nás přišel Theo, Derek, Lucas, Max a řekli nám, že je snídaně. Tak jsme s nimi šli na snídani.

Po snídani jsme se sešli před chatkami a ostatní se vydali do lesa do svého "království" dodělat menší úpravy. U upírů hádám, lepší pasti na nás. Mezitím jsme si s Jimem povídali o té hře.

A prozradil nám to, kdo budou ti princové. Bude to z vlkodlaků: Theo, Lucas, Derek a Max. Z upírů to je: Nikolas, Alex, Daniel a Marek.

Takže Alex bude princ jo? To bude sranda až se s Nikolasem budou hádat o jednu z nás. Teda, pokud budou spolu.

Povídání o hře nám trvalo necelou hodinu, když tu najednou přišli kluci.

,,Tak jo, jsou tu všichni?" zeptal se nás Jim.

,,Jo," řekl Nikolas a pak se na mě ušklíbl.

,,Tak jo..., hra může začít," zahájil hru Jim a kluci si zase zalezli do lesa.

Já s Tarou jsme se po chvilce vydaly taky do lesa. Po pár minutách,  když jsme nikoho zatím nenašli, tak jsme se rozhodly, že půjdeme každá sama a jinudy. Šla jsem směrem ke skalám a Tara k naší louce.

Jako..., celou cestu byli cítit upíři a vlkodlaci, ale u skály tam byli cítit pachy nejvíc. A taky jsem měla pravdu, ani ne za minutu mě obklíčili, jak vlkodlaci, tak i upíři. Za mnou se objevil Nikolas a chytil mě. Loktem jsem ho bouchla do žeber. On poodstoupil a já se od něho trochu oddálila. To bouchnutí zabralo jenom na chvilku.

,,Ale, ale, že by Nikolas potřeboval pomoct?" zeptal se ho výsměšně Alex s pohledem na něho.

,,Tak když jste mě našli, tak co teď?" optala jsem se jich.

,,Teď půjdeš s námi!" řekl někdo z jejich skupiny.

,,To si mě musíte nejdříve chytit," pověděla jsem a nějak se mi podařilo vyskočit na strom a pak jsem po nich utíkala a snažila se nespadnout. 

Skoro všichni se za mnou rozeběhli, menší problém byl takový, že byl Nikolas skoro hned za mnou.

Po chvilce lezení po stromech jako opička, jsem se rozhodla seskočit na zem, tam jsem se rychle proměnila na vlka, a co nejrychleji běžela. Když mě najednou něco strhlo na zem a kouslo mě to do levé ruky, ale naštěstí jenom lehce. Zavrčela jsem a koukala jsem se na ránu.

No co, ta rána štípe.

Najednou tu byla půlka Nikolasovi skupiny. Ten vlkodlak mě pustil a oddálil se, abych se mohla přeměnit a mě nic jiného nezbývalo. Tak jsem se teda proměnila do lidské podoby, ale něco bylo špatně. Všechny pohledy směřovali na moji ruku, tak trošku od krve. Stála jsem a Nikolas se vedle mě objevil a já myslela, že mě chce kousnout do krku.

,,Opovaž se mě kousnout!" zavrčela jsem na něj a on se jen uchechtl.

,,Vždyť ani nevíš, co chci udělat," řekl a někteří se začali k nám přibližovat.

,,Tak co chceš....," ani jsem to nedořekla a ani ne v půlce mé věty, mě vzal do náruče.

,,Nikolasi! Ihned mě polož zpět, chodit umím sama!" vykřikla jsem naštvaně, ale on mě ignoroval a upírskou rychlostí mě odnesl k nim do jejich království.

Ten zmetek mě ignoroval?! Jen počkej..., já ti to oplatím!

No musím říct, že to tu měli docela pěkné, byla to jeskyně a před ní jsme zastavili. Ti co se za mnou nevydali, tak byli zde a koukali se na nás s výrazem, proč je tu cítit krev.

Nikolas mě postavil, vzal mé pravé zápěstí a vydal se i se mnou do jeskyně. Bylo tam pár vlkodlaků a upírů.

,,Jděte všichni ven a hlídejte, aby sem teď nikdo nešel!" rozkázal panovačně a oni odešli.

V té jeskyni byla díra, takže tu bylo světlo, on šel kousek ode mě, sehnul se pro něco a i s tím si pak stoupl přede mě. Byl to mokrý hadr, který ani nevím, kde vzal.

,,Chci ti to jenom ošetřit," pověděl a já kývla hlavou na náznak, že mě může ošetřovat.

On vzal mou levou ruku a přejel, hadrem nasáklou vodou, po mé zraněné ruce. Najednou mu trochu zčervenali oči a zhluboka se nadechl.

,,Nikolasi, to je v pohodě, ošetřím si to sama," řekla jsem mu a chtěla odtáhnout ruku, ale on mě chytil víc za zápěstí.

,,Ne, jsem v pohodě," pověděl a zas pokračoval v ošetřování. ,,Ták, hotovo," vydechl po pěti minutách, kdy jsem měla ruku i obvázanou obvazem, který fakt nevím, kde sehnal.

,,Děkuju," poděkovala jsem Nikolasovi.

Když jsem si ho prohlédla od shora dolů, tak měl pořád trochu červené oči a na levé ruce trochu mé krve. Když uviděl jak se koukám na jeho ruku, tak se kouknul taky, a když na ní uviděl mou krev, tak se usmál a slíznul ji.

Já jsem ho celou dobu pozorovala a když slíznul zbývající krev, tak se na mě usmál, tím způsobem, že mu byli vidět špičáky.

,,Hm, tvá krev je ještě lepší, než jsem myslel," zavrněl mi do ucha. 

Najednou sem vešel vlkodlak a řekl nám, že se máme vrátit do táboru a máme jít na oběd. Nikolas se vedle mě postavil a řekl.

-----------------------

Ták, kapitola po dlouhé době.

Moc se omlouvám, že mi to trvalo dlouho.

Za chyby co by se tu mohli vyskytnout se omlouvám :)

Jinak přeji krásný zítřejší Halloween :)))

Budu moc ráda, když mě podpoříte na Instagramu: pokorna.elis

Pro info: 1012 slov. 

Napsáno:

30. 10. 2020 17:14

Upraveno:

6. 8. 2021 12:00

♥ Nezapomeňte dávat hvězdičky ♥