Tábor pro upíry a vlkodlaky / OPRAVA příběhu

Kapitola 3. Dnešní seznamovací program (část 2/2)

Z pohledu Laury:

Po obědě jsme měli zase do tří volno takže jsem s Tarou, do jedné hodiny dopoledne, strávila s čas klukama a pak jsme šli do lesa. Když jsme byli v lese, tak jsme naštěstí nepotkali upíry jenom na tom obědě.

Oni ti upíři nás dvě prostě museli sledovat při obědě.

Procházeli jsme se lesem a povídali si s klukama, když v tom jsme vyšli z lesa na louku, kolem ní byl les. Byla to toková skrytá louka v lese.

Vydali jsme doprostřed louky a zahráli jsme si na schovku. Zrovna pykal Theo a Lucas. 

Já s Tarou jsme se schovaly do korun stromů u lesa, které byli kousek od sebe a Derek s Maxem byli na druhé straně. Já byla blíž k té louce a Tara byla naproti mě.

Za nedlouho jsme uslyšely, že už dopočítali. Theo s Lucasem nejdřív našli Dereka a Maxe. My jsme jen sledovali, jak nás hledali a pak najednou fouknul větříček a oni chytli náš pach. Takže se pak vydali našim směrem a já s Tarou jsem se víc schovala za stromy.

Když v tom jsem ucítila někoho za mnou, tak jsem se otočila a tam byl Lucas. ,,Mám tě," řekl.

,,Nemáš!" a chtěla jsem slézt rychle dolů, ale on mě vzal do náruče a seskočil se mnou na zem.

Tara byla na tom úplně stejně, akorát ji uvěznil v náruči Theo. Šli jsme za klukama a oni nás pořád drželi v náruči.

,,Půjdeme už?" optal se Derek a koukl se na Kluky a pak na nás.

,,Jo!" zavelel Theo a rozešli se s námi směrem k táboru.

,,Emm, Lucasi? Už mě můžeš pustit," řekla jsem mu, ale on mě ignoroval a nesl mě dál.

Stejně na tom byla i Tara. Ta si to rozhodně užívala. Nechat se nosit od Thea, byl asi její splněný sen.

Jako nechat se nést, jako princezna. Proč ne? Ale jako nemusí nás takhle vidět celý tábor. A ti upíři, kteří by na to mohli mít kecy.

Nesli nás až doprostřed tábora, jak to vypadalo, tak tu byli skoro všichni a bohužel i upíři. Všichni zdejší se na nás koukali a kluci nás už konečně pustili.

,,Hele Lauro, taky si tě jednou takhle ponesu," žertovně mi do ucha zašeptal Nikolas, který se najednou zjevil u mě.

,,Dej si zpátečku," lehce jsem ho od sebe odstrčila.

,,A co když nedám," ušklíbl se a zas se přiblížil.

,,Ne vážně, dej si zpátečku Nikolasi," zavrčel na něj Lucas, který si stoupl přede mě.

,,Jsi otravný," zpražil Lucase pohledem a odešel pryč.

Po chvilce přišel vedoucí a řekl ať jdeme za ním, tak jsme šli na také hřiště a sedli si všichni do kruhu. Na proti nás byli ti čtyři upíři a koukali na nás, my s Tarou jsme seděli vedle sebe a kluci (vlkodlaci) vedle nás dvou.

,,Tak jo teď řeknete svoje jméno, věk a co jste za nadpřirozenou bytost," vyzval nás vedoucí s úsměvem.

Nikdo nechtěl začít a tak jsem začala já.

,,Takže ahoj, mé jméno je Laura, je mi šestnáct a jsem vlkodlak," odvážila jsem se jako první a všichni, úplně všichni se na mě podívali.

Aby si mě snad lépe zapamatovali? Nebo co? Radši to nijak nebudu řešit.

,,Ahoj, mé jméno je Tara, je mi taky šestnáct a jsem vlkodlak," řekla Tara a taky se na ni koukli.

,,Čau, mé jméno je Theo, je mi 17 a jsem vlkodlak," pokračoval pak Theo a takhle to pokračovalo od vlkodlaků až k upírů. Maxovi, Derekovi a Lukasovi je taky 17.